The O'Connels

~3~

Seděla jsem u stolu poslední, vlastně s matkou a Oliverem. Chtěla jsem si už konečně zalézt do pokoje a taky se mi chtělo na záchod. Jo... ehm... a kde že je sakra koupelna?... ,,Ehm, můžu už jít?" Koukla jsem na Olivera s matkou. Oba kývli. Zvedla jsem se ze židle a šla směrem ke schodišti, ale pak jsem si to znova uvědomila. Kde jse sakra, ta zatracená koupelna? Zastavila jsem a otočila jsem se k Oliverovi. ,,Jo a kde, že je koupelna?" Odtrhl pohled od matky a přesměroval jej na mě. ,,Je u tvého pokoje." ,,Díky." Otočila jsem se a pokračovala směrem do patra.

,,Ehm... do prdele..." zašeptala jsem pro sebe, když jsem se zastavila v chodbě u mého pokoje. Byly tam troje dveře. Jedny byly moje a potom byly jedny vedle a naproti. Sakra, který to jsou? Nervózně jsem přešla k těm vedle a doufala, že je to koupelna. Ze dvou důvodů, za prvé, abych ji měla blíž a za druhé, abych se neztrapnila a nevešla někomu do pokoje. Vydechla jsem přebytečný vzduch u plic a otevřela je. Do háje, tak tohle není koupelna. Znervózněla jsem, když se na mě Jack otočil. ,,Promiň.." pípla jsem omluvně a chtěla odejít. ,,Myslela jsem, že je tady koupelna..." Pousmál se. Nejspíš si užíval to, jak trapně a nervózně se cítím. ,,V pohodě, tak pro příště budeš vědět, že koupelna je vedle." Koukala jsem do země, měla jsem strach se na něj podívat. Chtěla jsem odejít, ale zastavil mě. ,,Počkej.. pojď sem." Stál opřený o parapet okna a koukal na mě. Vešla jsem a zavřela za sebou. Jack se napřímil a šel si sednout na postel. Poklepal na místo vedle sebe a usmál se. Má važně úžasný úsměv. Moment... Hayley jak to přemýšlíš?... Konečně jsem se na něj podívala a šla si sednout vedle něj. ,,Neboj, já nekoušu. Možná." Zasmál se, nejspíš viděl jak nervózní jsem. Sama netuším proč. ,,Nebojím se." Koukla jsem mu do očí. ,,Něco ti řeknu, krásko. Mně nikdy nelži." Díval se mi zpříma do očí a já se v nich pomalu topila. ,,Proč?" Přimhouřila jsem na něj oči a svraštila obočí. ,,Vždycky to poznám. A navíc, nikdy nebudeš dobrý lhář, když tvé oči mluví pravdu." Ušklíbl se. ,,Mimochodem, k tomu seznamování, hádám, že moje jméno si nepřeslechla." ,,Ne Jacku, to opravdu nebylo možné." Usmála jsem se. ,,Ale nejsem si jistá, jestli ty jsi nepřeslechl to moje." ,,Mohla by jsi mi ho zopakovat? Celý prosím." Protočila jsem nad ním očima. ,,Hayley Rebekah Chambers, to si zapamatuješ, ne?" ,,Nejsem idiot, Hayley." Zvedla jsem se. ,,Už půjdu, tak zatím." Vyšla jsem ze dveří a rovnou vešla do pokoje. Svalila jsem se na postel a přemýšlela. Bála jsem se, že Oliver s matkou budou chtít udělat nějakou další seznamovací "akci".

Z ničeho nic se mi na posteli objevila Caroline se svými plyšáky. ,,Hayley! Budeš si se mnou prosím hrát?" Oba medvědy svírala v rukou a prosebně na mě koukala, najednou se přiřítil do pokoje Ethan. ,,Car nesmíš mi takhle utíkat. Promiň Hayley." Omluvně na mě koukl a natáhl ruku ke Caroline, aby šla za ním. ,,To je v pohodě. Klidně si tu může hrát. Ty tady taky můžeš zůstat." Opřela jsem se o čelo postele a poklepala vedle sebe, aby si Ethan sedl vedle mě. Ethan zavřel a přisedl si. ,,A ehm, ta nota znamená co?" Uakázal na můj ukazováček. Přejela jsem přes ni palcem. ,,Jen moji lásku k hudbě." Poznamenala jsem a pokrčila rameny. ,,Hraješ na něco?" V tom jsem si vzpomněla, jak mě táta učil na kytaru. Bylo to pro mě těžší, než jiné nástroje, přes to, že třeba klavír byl těžší, u kytary jsem se nadřela mnohem víc. Dokonce jsme se u toho s tátou i několikrát dost pohádali, ale nakonec díky němu umím hodně a řekla bych, že hraji i celkem dobře. ,,Uhm, ano. Ty?" Vrhla jsem na něj zvědavý pohled. ,,Ne, zkoušel jsem kytaru, ale umím pár akordů a nějak se k tomu vracet nepotřebuji," pousmál se a zahleděl se na svoje prsty, pak ale znovu přesměroval svoji pozornost na mě. ,,A na co hraješ?" ,,Klavír, kytara a bicí." A když si vzpomenu, jak jsme se s tátou nasmáli u toho, když mě učil na bicí. Musela jsem se pro sebe usmát, nad těmi vzpomínkami. ,,Oh, dost dobrý," kývl uznale Ethan. ,,A kdo tě to naučil?" Nespouštěl ze mě oči. ,,Můj otec." Podívala jsem se mu do očí a pousmála se. V tom jsem si uvědomila, že tady mám někde nevybalenou kytaru. Slezla jsem z postele a šla ji najít. ,,Páni, tvůj táta musí být úžasný.. proč vlastně nežiješ s ním?" Zeptal se se zájmem Ethan. To mě zastavilo v pohybu. Otočila jsem se na něj, ale oči jsem měla zaryté do země. Caroline si vesela hrála a nevěnovala nám vůbec žádnou pozornost. ,,Ehh... " Vydechla jsem. ,,Zemřel, když mi bylo dvanáct." Povzdechla jsem si, otočila se a vytáhla ze skříně kytaru, kterou mi koupil táta. ,,To mě mrzí. Promiň, neměl jsem se ptát. Omlouvám se, Hayley." Sedla jsem si k němu na postel a vybalila kytaru. ,,To nic. Nech to být." Usmála jsem se na něj. ,,Hayley? Zahraješ mi něco? Prosím." Udělal psí oči. Nemohla jsem odolat. Usmála jsem se a souhlasně kývla. ,,Dobře." Ethan se úplně rozzářil. ,,A co budeš hrát?" Zeptal se zvědavě. Naladila jsem kytaru a přejela palcem po jejich strunách. Milovala jsem hraní. ,,Fade to black." Usmála jsem se. ,,Metallica?" Pozvedl Ethan obočí. ,,Přesně tak." Tak dlouho jsem nehrála. Chytla jsem první akord a začala hrát. Projel mnou ten dokonalý pocit, který jsem cítila pokaždé, když jsem hrála. Otočila jsem se ještě v rychlosti na Ethana. ,,Mám k tomu i zpívat?" Zasmála jsem se a on se mnou. ,,To je na tobě." ,,Tak jen část." Usmála jsem se v rychlosti a potom už se věnovala jen hře. Byla to první píseň co jsem uměla. Učil mě ji táta. U toho jsme se snad nejvíc pohádali. Dávala jsem do toho všechno, co jsem měla. Vždycky jsem hrála a dávala do toho vše. Bylo to něco, co mě dělalo šťastnou. Přicházela část, kterou jsem uměla nejlíp. Začala jsem i zpívat, ale ne moc nahlas. ,,Things are not what they used to be. Missing one inside of me. 
Deathly lost, this can't be real. Cannot stand this hell I feel." Ethan se nadšeně usmíval a i Caroline na mě koukala s úsměvem. Těšilo mě to. Řekla jsem si, že jednu část teda ještě zazpívám a potom končím. ,,Emptiness is filling me. To the point of agony. Growing darkness taking dawn. I was me, but now he's gone."

Když jsem dohrála, oba na mě nadšeně a udiveně koukali. Vypadali opravdu nadšeně a překvapeně. Byla jsem ráda, že jsem je tak mile překvapila. ,,No páni, jsi vážně úžasná Hayley." Oznámil mi uznale Ethan. Caroline se však zamračila a praštila ho do ramene. Schytala od Ethana nechápavý pohled. ,,Ethane blázníš? Jen úžasná? Hraje perfektně!" Vykřikla nadšeně Caroline. Musela jsem se na ní usmát. ,,Caroline nepřeháníš to?" Zvedla jsem na ní obočí. ,,Ani trochu!" Záporně zakroutila hlavou a vlasy se jí rozletěly do všech světových stran. Zvedla jsem se a kytaru opět schovala do obalu a dala zpátky do šatny. Sedla jsem si zpět a začala si povídat s Ethanem. Když jsem se po nějaké době podívala z okna, slunce už zapadalo a Car tady nebyla. Asi jsme si nepovídali takovou chvíli, jakou jsem si myslela.