The O'Connels

~14~

,,Co vlastně váš otec dělá tak  důležitého, že nemá čas na vlastní dceru?" Zeptala se ještě pořád usměvavá Diana. ,,Upřímně? Nemám tušení. Odjel někam s Juliou." Cože? A proč to nevím? ,,Ach tak, no nic. Už budu muset, ráda jsem tě viděla, zlato." Jack jí podal tašku s věcmi pro Car. ,,Ahoj." Diana ho pohladila po tváři. ,,Ahoj." Vstala jsem a šla zpátky do pokoje. Můžete mi říct, proč když měl Oliver doma něco takového, tak moc krásného a pozitivně naladěného, proč měl tendenci si hledat něco dalšího? Proč? Je idiot? Moment, chodí s mojí matkou.. je. Ležela jsem pod dekou a dál nad tím přemýšlela.

Když jsem probudila, ležel mi na nočním stolku čaj a pod ním lísteček s telefonním číslem s nápisem ,,zavolej, kdybys potřebovala" hmm, paráda. To jsem ráda, že můžu zavolat, kdyby se mi přitížilo, ale chtělo by to jeden poznatek. Komu bych vlastně volala? Může to být vlastně kdokoliv. Ethan, Lucas, nebo Jack. Možná i Oliver. V tom případě asi radši chcípnu, než na to volat. Podala jsem si čaj a zkoumala u toho písmo a číslo. Zvedla jsem se a šla si pro zápasník. Jack mi do něj psal, tak mi to snad pomůže. Otevřela jsem ho a položila k tomu papírek s číslem. No.. na Jacka to moc nevypadá. Vážně se bojím, že by to mohl být Oliver a s tím vážně nechci mít nic společného. Rozhodla jsem se, že si skočím i pro jídlo. Vyšla jsem z pokoje, takové ticho. ,,Haloo?" Zavolala jsem. Nic se neozvalo. Asi jsem doma sama. Právě jsem si na něco vzpomněla. Jednu noc mi Jack ukazoval, že kvůli občasným společenským událostem, co se tu kvůli rodinnému byznysu konají je v každém rohu každé chodby, kuchyně, jídelny, společenské místnosti a obýváku reproduktor. Dva jsou dokonce na verandě. Seběhla jsem schody a vešla do malé místnosti vedle knihovny, tam se to všechno ovládá. Zapla jsem notebook, vypla venkovní reproduktory a najela na své spotify. Měla jsem jasnou volbu. Okamžitě jsem si pustila své Motionless in white, hned potom Asking Alexandria, YUNGBLUD a MGK. Jo, to bylo ono. Jsem nemocná, ale to neznamená, že nemůžu tančit, takže jsem si odtančila do kuchyně a začala si dělat jídlo. Téhle situace jsem musela prosto využít. Navíc mi bylo mnohem lépe. Rozhodla jsem si udělat zucchini, kuře s těstoviny. Hele, prostě jsem na to měla chuť.

Během toho, co se mi peklo kuře a čekala jsem až se mi uvaří voda, skočila jsem ze sebe udělat člověka. Dala jsem si bílé dlouhé tílko nad kolena, modré nadkolenky s mráčky a flanelovou modrobílou košili po tátovi. Sedla jsem si ke svému kosmetickému stolku, ale na moment se pozastavila. Nemám podprsenku. No co, v pyžamu ji taky nemívám, oni to kluci zvládnou. Podala jsem si hřeben a rozčesala si své dlouhé hnědé husté lehce vlnité vlasy. Trochu si pročesala své obočí a dala mu tvar. Nanesla jsem řasenka na své delší husté řasy a mohla jsem jít. Ještě na moment jsem se zadívala na tu holku v zrcadle se lví hřívou, krásnýma velkýma tmavě zelenýma očima s hustými černými řasami, malým nosem a plnými rty. Jsem fakt hezká. Koukala bych se klidně dál, ale dělám si dole oběd. Vstala jsem a seběhla dolů. ,,Heart of an eagle, he flies through the rainbow into a new world and finds the sun!" Zakřičela jsem refrén svojí oblíbené písničky, když jsem seskočila poslední tři schody a běžela k té místnosti, co ovládá reproduktory. Zrovna mi hrálo Eagleheart od jedné z mých nejmilejších metalových kapel. Stratovarius. I přestože jsem jí byla totálně unešena mimo realitu a bylo mi v tom fakt dobře, vypla jsem všechny reproduktory krom kuchyně. Zavřela jsem za sebou a vrátila se do kuchyně. Voda se začala akorát vařit, rovnou jsem do ní vložila špagety a přisypala sůl.

Všechno jídlo už jsem měla hotové, už jsem jen uklízela linku a užívala si Post Malonea s jeho Better now. Když jsem se otočila, pohled mi spočinul na usmívajícího se Lucase opírajícího se o ostrůvek a hned vedle něj se opíral Dom s velice zajímavým výrazem. Vypadal, že každou chvíli vybuchne smíchy, zároveň, ty jiskřičky v jeho očích. On si to užíval. Užíval si ten pohled na mě, na to, jak se kroutím. Zúžily se mu na mě oči a kupodivu, na mé poprsí koukal asi jen tři sekundy, potom se věnoval čistě mému obličeji. ,,Ahoj, Hayley. Už je ti líp?" Zeptal se pobavený Lucas. ,,J - jo, do - docela jo.." Zakoktala jsem se. Totálně jsem neměla tušení kdy sem přišli. Překvapili mě. Hlavně, ještě měli být ve škole. Ten druhý tady vlastně neměl být vůbec. ,,Překvapili jsme tě?" Zasmál se Lucas. Jen jsem zakývala. Dopíči jo. ,,Promiň." Řekl mi Lucas a přitáhl si mě do objetí. Upřímně? Najednou jsem měla pocit, že mám opravdu sourozence. Že mám opravdu staršího bratra. A byl to příjemný pocit. Mám Lucase fakt moc ráda. Pevně jsem ho stiskla a na chvíli si užívala to sourozenecké objetí. Poškrábal mě ve vlasech a pustil mě. ,,Můžeme si dát taky?" Ukázal na jídlo Lucas. ,,Jasně, jo." ,,Jen si odnesu batoh." Oznámil mi a odešel. Obešla jsem ostrůvek ke skříňce s talíři. Dosáhnout tady na talíře pro mě byla maturita s mými necelými sto šedesáti centimetry. Moje výška byla kapitola sama o sobě. Kurva, proč nemůžu být vyšší. Stoupla jsem si na špičky a natahovala se aspoň pro jeden. Dohajzlu. Najednou se mi kolem pasu omotala něčí ruka a posunula mě. Jen podle reakce mého těla a podle vůně jsem hned věděla, o koho se jednalo. Podal všechny tři talíře a položil je na linku. ,,Je zábavné a zároveň roztomilé, jak jsi malinká, kočičko." Usmál se na mě zářivě Dominic. ,,Jak je ti?" Pořád mě nepouštěl a zpříma na mě hleděl. Ten naprosto dokonalý obličej a uhrančivý pohled. O můj bože.
Počkej, co?
Ptal ses snad na něco?
No jo.. ,,Je mi už docela dobře." Široce se na mě usmál. A mně v hlavě najednou začalo blikat to červené výstražné světýlko. Jo. Myslím, že se mi začíná vařit mozek. ,,Čekal jsem, jestli zavoláš. Nakonec jsem docela rád, že to nebylo nutné." Počkej, co? To bylo jeho číslo? Jak? ,,To bylo tvé číslo? Jak?" Rozesmála jsem ho, no pěkný pohled to byl, ale já jsem pořád docela zmatená. A ten překrásný úsměv, tak ten mi moc nepomáhá. ,,Kočičko, spal jsem tu, u Lucase. Přišli jsme pozdě. Ráno ti Jack nachystal čaj a poprosil mě, jestli bych ti ho odnesl. Samozřejmě jsem kývl. Při té příležitosti jsem ti tam pro jistotu napsal své číslo, kdyby ti nebylo dobře." Ehm, ne. Pořád jsem byla mimo. ,,Mimochodem, dobře se na tebe kouká, když spíš." Znovu se usmál. Cože? Zvedla jsem na něj obočí. Panebože, to musel být hroznej pohled. Zakryla jsem si studen obličej. ,,Ale copak?" Zeptal se. ,,Musela jsem vypadat hrozně." Zamumlala jsem si do dlaní. Rozesmál se. Zase. Tentokrát jsem to relativně zvládala, když jsem na něj nekoukala. ,,Vypadala jsi skvěle, neboj." Pohladil mě po vlasech a sjel opět až k pasu. Pro jistotu jsem se otočila k ostrůvku, jak jsem se červenala. ,,Radši ti nachystám jídlo. Kolik toho chceš?" Zeptala jsem se podávajíc si hrnce a plech k sobě. ,,Moc asi ne." Podotkl. ,,Ale já toho chci dost." Oznamoval mi Lucas už ode dveří jak sem musel doběhnout díky svojí chuti k jídlu.