The O'Connels

~18~

Vyběhla jsem z auta a šla hledat Abby. Hlavně, abych se zbavila Jacka. Taky jsem se s ní chtěla pobavit o té kapele, jelikož během mojí nemoci to nějak nešlo. Jenže nikde nebyla. Snad bude ve třídě. Mířila jsem si to do naší třídy. První hodinu byla Matika. Samozřejmě jsem byla štěstím bez sebe. Po cestě jsem si všimla Jacka, jak se na chodbě baví s tyčkou. Well, tohle je hnus. Teda hlavně ona. Jen jsem protočila očima a radši pokračovala ke třídě. Po tomhle jsem se bála, co dalšího uvidím. A hele, Amber. A koukala na mě. Čas na útěk? ,,Hayley!" Zamávala na mě. A jsem v hajzlu. Zastavila jsem se počkala na ni. Měla drdol, nějaké až děsivě drahé šaty a podpatky. Achjo. ,,Tak co? Půjdeš do toho s námi?" Nikdy víc. Je mi zle jen z té představy. ,,Hele, asi spíš ne..." Odpověděla jsem jí. ,,Ale proč ne?" Zeptala se nechápavě. ,,No, víš.." Začala jsem. ,,Hele, tam je Dom." Řekla nadšeně. ,,Dome!" Zamávala. Doprdele už. ,,Amber, už musím.." Oznámila jsem jí a zmizela. Mohla bych už prosím potkat někoho, kdo mi nebude úplně vadit?

Přežila jsem celých sedm hodin a Abby nikde, ani mi nebere telefon. Akorát naproti mě šel Cameron. Zastavila jsem ho. ,,Ahoj, Camerone. Nevíš náhodou, kde je Abby? Celý den se neukázala a ani mi nebere mobil." ,,Je nemocná, zrovna jdu za ní. Mám ji něco vřídit?" Zeptal se. Vytáhla jsem z batoho sešit se sepsanými písničkami. ,,Dej jí tohle a pozdravuj jí." Ještě jsme na sebe zamávali a zmizel. Jsem tu jedna z mála posledních. Zastavila jsem se a podívala se z okna. Doprdele, Lucas  měl pravdu, vážně to tam nevypadá hezky. Fouká silný vítr a tmavé mraky naznačují, že každou chvíli začne pršet. Perfektní. Pokračovala jsem směrem ke svojí skříňce. A kdo nešel kurva naproti mně. Spencer. Nejradši bych to otočila, ale to bych se z té školy už dneska nedostala. Prostě jsem ho ignorovala. Ale on mě zjevně ne. ,,Chambersová." Zavolal. neodpovídala jsem. Když mě ale chytil za paži, něco už jsem hodlala říct. ,,Starej se o sebe." Oznámila jsem mu a snažila se mu vytrhnout. Jenže ono to sakra nějak nešlo. ,,Nesnaž se, teď ti pěkně vrátím to, cos mi udělala. Tak na to zapomeň. A v tu chvíli, kdy zastavil všechny moje rány mi došlo, že jsem asi pěkně v prdeli. Můžu vědět, co je to dneska za den? Chytl mě pod krkem a přimáčkl mě na zeď. Bezva, zastavil další můj kop. Co mám teď dělat. ,,Necháš se radši zmlátit, nebo zajdem rychle třeba na záchody?" Zeptal se s pokřiveným úsměvem. A mně se sevřel hrudní a zároveň se mi z  té představy chtělo zvracet. ,,Ani jedno. Pusť mě." Řekla jsem přiškrceným hlase. ,,To bys chtěla, co.." V tom se odněkud za ním ozvalo zakašlání. ,,Spencere, pusť ji." Zaznělo. Chybí mi kyslík, sakra. ,,Co tady otravuješ. Tohle není tvoje věc." Zvýšila hlas Spencer. ,,Pusť ji. Nebudu to opakovat. Nebo bys rád dostal ránu?" Nakonec nespokojeně zavrčel a zmizel. Hluboce jsem se nadechla a chytila se za krk. Jsem si jistá, že podle bolesti tam budu mít modřinu. Konečně jsem se podívala na svého zachránce, který už stál u mě. Ah, to jsi zase ty? ,,Kočičko, jak je ti? Žiješ?" Optal se Dom starostlivě. Kývla jsem. Odrazila jsem se od zdi a směřovala znovu ke skříňkám. A on za mnou vzorně šel. Jsem ti vděčná za to, žes mi pomohl. Kurva, už po druhé. Ale nepronásleduj mě. Otevřela jsem skříňku a začala si do ní dávat věci. A Dom se opřel o tu hned vedle. ,,Děkuju." Hlesla jsem. ,,Nemáš vůbec za co." Mrkl na mě. ,,Co za to všechno chceš?" Zeptala jsem se zase já. Zachránil mě před zlomeným nosem, tehdy, když jsem byla nemocná a teď před tím pitomcem. ,,Nic." Mykl rameny. Hodila jsem si batoh na záda, zapráskla skříňku a odcházeli směrem k východu. ,,Dominicu, zachránil jsi mě už po třetí. Jsem ti dlužná." Poznamenala jsem. Tohle mi ale nikdy vynahradit nemůžu. ,,Nic od tebe nechci. Dělám to pro tebe, ne abych u toho něco měl." Odpověděl mi. A najednou zahřmělo. A hned potom začalo pršet. ,,Doprdele.." Šeptla jsem. Lucas měl pravdu.. Dom jen zvedl obočí. Plácla jsem se do čela. ,,Venku je takhle a já nemám ani mikinu. A to se mám dostat sama domů." Vysvětlila jsem mu. Já jsem pitomá. Fakt. V tom si Dom sundal batoh a poté si přes hlavu přetáhl svoji mikinu. ,,Zvedni ruce." Řekl mi. Jen jsem je s nechápavým výrazem zvedla. A on tu mikinu natáhl na mě. ,,Po čtvrté." Prohlásil a usmál se. Jen jsem nesouhlasně zaskuhrala. ,,Mám tak sto metrů odtud auto. Pojď, svezu tě." Já se zabiju. Fakt. A on mě zase zachrání. Kurva už. ,,Dominicuuuuuu.." Pískla jsem. ,,Vděčná mi můžeš být potom, teď poběž." Zasmál se. Otevřel dveře a oba jsme vyběhli směrem k jeho autu. Mokří jsme byli už asi během pěti metrů. Měla jsem pocit, jako bych probíhala sprchou. Celou cestu jsme se smáli. V posledních deseti metrech odemčel auto a mi potom rychle nasedli dovnitř. A nemohli jsme se přestat smát. Dom strčil klíčky do zapalování. ,,Po páté.." Prohlásil. ,,Promiň." Šeptla jsme a přesunula pohled na něj. ,,Ty máš kudrnatý vlasy?" Vykulila jsem oči, když jsem viděla, jak se jeho mokré vlasy kroutily do původní podoby. ,,Jo, mám." Usmál se. ,,Rovnám si je." Je blázen? ,,Proč?" Vypískla jsem. Tohle je mnohem hezčí. ,,Ani nevím, nějak jsem si na to zvykl." Vysvětlil mi. Aha. Ne. Co? Jen jsem zakroutila hlavou. Blbec.

Pomalu jsme se blížili k mému domu. Konečně. Kurva ne, vlastně ne. Jack. Kretén. V tom Dominic zaparkoval před domem. ,,Jsi doma, kočičko." Oznámil mi. Opřela jsem se do sedadla a podívala se před sebe. ,,Dome.. jsem ti tolik dlužná.." Začala jsem. Periferně jsem viděla, jak se opřel o volant a koukal na mě. ,,Co bys za to všechno chtěl? Opravdu." Ne, vážně mi to nedalo. Nemohla jsem mu zůstat takhle zadlužená. Zvlášť když si představím, jak sakra si vypadají jeho záda. Musela to být pořádná rána. Měla být pro mě, ne pro něj. ,,Už jsem to to říkal, nechci nic." Natočil na mě hlavu. Jako by si ten pohled užíval. Též jsem se na něj otočila. ,,Dominicu.. já vím, že tohle ti vynahradit proste nemůžu, nejde to, ale já ti nechci zůstat takhle zadlužená." Řekla jsem mu nešťastný pohledem. ,,Víš co?" Řekl, jak de trochu zvedl. ,,Pokud mi to chceš opravdu tak moc vynahradit, pojď se mnou v pátek na večeři." Opřel se do sedadla s pokřiveným úsměvem. Trochu mě to překvapilo. ,,Jestli je to to, co opravdu chceš.." Vydechla jsem hluboce. ,,Tak to přijímám." Sice nevím, s jakou radostí, ale ano. ,,V pátek si tě vyzvednu, ano?" Usmál se vítězně. Jen jsem s úsměvem kývla. Trochu se ke mně naklonil a dal mi pramen vlasů za ucho. ,,Tak v pátek." Zašeptal. Už jsem otvírala dveře, ale sakra, ta mikina. Začala jsem si ji vysvlékat. On mě ale chytil za ruku a tím mě zastavil. ,,Nech si ji." Oznámil mi. ,,Děkuju." Otevřela jsem dveře. ,,Ještě se domluvíme." Zavolal. Jen jsem kývla. Rychle na něj zamávala a zaběhla do kupodivu odemčeného domu. Zevnitř jsem jen uslyšela odjíždějící auto. Sundala jsem si boty už dole a vyběhla do svého pokoje. Před příchodem do svého pokoje jsem zahlédla Jacka. Jen jsem pro efekt práskla dveřmi. Hodila jsem si boty do šatny a lehla si na zem. Měla jsem smíšené. Pocity a taky si užívala "pobyt" v jeho mikině.