The O'Connels

~20~

Po dalším nudném dni bez Abby mířím do šatny, abych odtud už mohla vypadnou, když v tom mě něco zatáhne za ruku. Co to je zase za kreténa. A moje oči spadnou na Doma. Upřímně, že mě to nenapadlo. ,,Hayley, můžu se tě na něco zeptat?" Optal se. ,,No ptej se." Pokynula jsem hlavou. ,,Ashley má dneska nějakou party, nešla bys na ni po té večeři se mnou?" A moje obočí vystřelilo někam do nebeských výšin. Cože? ,,Co? Ne, to nemůžu." Začala jsem. ,,Kočičko, prosím, pojď se mnou. Bude to zábava." Začal mě přemlouvat. ,,Vždyť nejsem ani pozvaná." Poznamenala jsem. ,,To nevadí, jsi můj doprovod. No tak pojď, prosím." Je pravda, že už jsem dlouho nikde nebyla. Taky uniknu naší napjaté domácnosti. Plus bych zase mohla někoho nasrat. ,,No dobře.." Povolila jsem. Na to se on úplně rozzářil. ,,Skvěle, vyzvednu tě v osm." Oznámil mi a zamířil ke svojí skříňce. ,,Zatím." Mávl na mě. ,,Zatím." Jo, nemůžu se dočkat. Na co jsi to zase kývla, Hayley..

Ležela jsem na zemi svého pokoje a čuměla bezmocně do stropu. Za dvě hodiny si pro mě Dom přijede a já nemám nejmenší tušení, co si obléct. Za prvé, protože potřebuji jít v něčem, v čem můžu i na večeři i na party. Za druhé, venku už takové teplo není. Jsou to vlastně ještě pořád dvě hodiny? Není to už míň? Možná už bych měla zvednout prdel a aspoň si omrknout šatník. Já se proplesknu. Hayley, takhle to na osmou nikdy nestihneš. Převalila jsem se na zemi na bok, když v tom se ozvalo klepání na dveře mého pokoje. ,,Hmm?" Zamumlala jsem líně. ,,Hayley ty - co děláš na zemi?" Zasekl se Lucas při pohledu na mě ležící na zemi. ,,Ležím.." Podotkla jsem. Jakoby to nebylo poznat. ,,Aha, dobře.. chtěl jsem se zeptat, budeš dneska na té party u Ashley." Zavřel dveře a zvídavě se o ně opřel. ,,Jo, budu tam.." Řekla jsem otráveně směrem k zemi. Musel se mi zasmát, ale co si budeme, já bych se taky smála. ,,Jdeš tam snad dobrovolně, ne?" Zeptal se s úsměvem. ,,Spíš ne, než jo." Odpověděla jsem zase otráveně. ,,Jakto? Táhne tě tam Abby?" To jsme jako u výslechu? ,,Kéžby.. to by se mi možná i chtělo." ,,Tak proč tam jdeš? Kde je teda ten problém?" Ptal se mezi smíchy. Bavíš se dobře, bratře? ,,Slíbila jsem to Dominicovi.." Vypustila  jsem poraženecky a přetočila se na záda. Najednou se smích utišil. Mám to brát jako dobré, nebo špatné znamení? ,,Dominicovi? Proč?" Ptal se dál. No na to, že ses přišel jen zeptat, jestli jdu, nebo ne, tak už mě tu trápíš docela dlouho. ,,Jsem mu dlužná za to, kolikrát mi pomohl. Ještě před tím s ním mám jít na večeři." Jen kývl a přešel k posteli, na kterou si po té sedl. ,,A víš, co si obléct?" ,,Nemám tušení.." Zazkuhrala jsem. ,,No, u Doma nemusíš čekat nic slušného, ani žádnou drahou restauraci s přísným dress codem. Ne, že by na to neměl, ale není to jeho styl." Upřímně, tohle mi zvedlo náladu, protože já neměla tušení, co od něj očekávat. ,,Můžeš mi věřit. Jsem jeho nejlepší kamarád, vím, co a jak." Řekl, když ke mně natahoval ruku, abych mě zvedl. ,,Děkuju." Na to jsem mu podala ruku a zamířili jsme ke mně do šatníku. ,,Má ta party nějaký styl?" Zeptala jsem se, ať vím, co hledat. ,,Kdyby jo, nejspíš tam ani já, ani Dom nejdeme. Nemá." Odpověděl mi během toho, jak obdivoval sbírku mých sneakers. ,,A než něco vybereš, venku má být zima, jo.." Poznamenal kvůli mým posledním zážitkům s počasím. Dobře, takže něco, ať neonemocním. ,,Díky, rosničko."

Nakonec jsem si oblékla na Lucasovo konečné schválení černé jeany s černým páskem, nějaké černé saténové tílko s výstřihem a červenočernou flanelovou košili. Jo a ještě po mně hodil Chicago Jordany. A dodal, že jestli budu nachlazená, tak mě zabije. Zas taková zima tam není. Ještě jsem si dala řasenku, obtáhla si oči černou tužkou, udělala si linky, posbírala klíče, mobil, peněženku a šla čekat před dům. Dobře.. Chce se mi na večeři? Proč ne. Chce se mi na party? Vůbec ne. Nevím, neměla jsem na to moc náladu. Jenže já ji nemám skoro na nic. Nejradši bych nic nedělala. Měla jsem ještě deset minut. Sedla jsem si na schody a koukala na tmavou oblohu. Jen jsem poslouchala listy stromů šumějící v lehkém větru a pozorovala zamračenou oblohu. Celý to bylo hezký, ale docela melancholický. A mně najednou přišlo komplikované i dýchat. Jo, bylo to zvláštní. A jestli se Dominic zpozdí, nejspíš dočista zmizí i moje malá chuť jít na jídlo. Už teď totiž cítím, ze odchází. Na moment jsem si složila hlavu na kolena. Nějak jsem na chvíli přestala vnímat okolí a věnovala se pouze svým myšlenkám. V tom jsem na sobě ale ucítila dotek. Trochu jsem sebou cukla, jak mě to překvapilo. ,,Hayley, jsi v pohodě?" Otázal se mě Dom. Jen jsem kývla, pořád jsem byla trochu mimo. ,,J-Jo, jasně, jen jsem se trochu zamyslela.." Vysvětlila jsem mu. ,,No dobře, tak pojď." Pobídl mě a podal mi ruku. Svoji dlaň jsem vložila do té jeho a on mě vytáhl na nohy. Hned na to se otočil a táhl mě k autu do něž mi následně otevřel dveře. Hned po té, co jsem sedla do té pohodlné sedačky mi ale do hlavy přišla myšlenka. Jedeme v autě. Na party. Jenom.. kdo to po té party odřídí? Protože já určitě ne. Ne, když jsem si právě do Range Roveru za asi osmdesát tisíc dolarů. Tolik odvahy nemám. Nebo takhle, ta odvaha by tu, sakra, byla. Tohle řídit je sen a já si nemyslím, že řídím zle, ale proste osmdesát tisíc dolarů nenosím po kapsách. ,,Líbí?" Probudil mě Dom a vrátil zase do reality. ,,Jo, jo, zatraceně moc jo." Spíš jsem to dojetím šeptala. Slyšela jsem ho se uchechtnout. A potom už jen motor. ,,Hele, Dome.." Začala jsem. ,,Povídej." Povzbudil mě. ,,Jak se dostaneme z té party?" Zeptala jsem se a otočila se na něj. Usmál se. ,,Autem. Nebudu pít." Jen jsem kývla. ,,Musím tě bezpečně dostat domů," Pokračoval. ,,ale pokud budeš chtít a budeš střízlivá, klidně těm nechám řídit." Dodal. Jen tak. Nevěděla jsem, co mě má dostat víc. Jestli to, že mu tak jde o mé bezpečí, nebo to, že by mě nechal řídit auto za osmdesát tisíc. ,,Došly ti slova?" Zasmál se. ,,Jo, došly." Zasmála jsem se taky. ,,Řídit to je fakt lákavá nabídka, ale nevím, jestli ji můžu přijmout. Dom zastavil na červenou a naklonil se ke mně. ,,Vidím, jak jsi z toho pryč. Když ne dneska, někdy tě donutím ho řídit." Šeptl. Jen jsem nechápavě koukala a v hlavě mi dal probíhala ta cena.