Sweet taste //Namjin

Sweet Taste (22)

Jak Namjoon slíbil, tak i udělal a vzal Jina hned další den do nemocnice, kde Omegu zkontrolovali a oba budoucí rodiče ujistili, že s jejich miminkem nic není a je že je vše v naprostém pořádku. Jinovi byla doporučena dieta, podány vitamíny a prášky na zmírnění bolesti pro ranní nevolnosti.

Jimin měl srdíčka v očích od chvíle, co zjistil, že jeho maminka konečně tatínkovi řekla o jejich budoucím sourozenci. A že se rozhodli si ho nechat. Nemohl se dočkat, až se s ním poprvé uvidí. Jin se proto vůbec nebál, že by byl na své miminko sám, stále u sebe bude mít jeho úžasného syna. Ale Jungkook...

Už od brzkého rána, kdy se mu jeho maminka se vším svěřil, se uzavřel do sebe. S nikým skoro nemluvil, na svou novou rodinu se skoro ani nepodíval. A když se blížil večer a čas večeře, vůbec se ze svého pokoje neukázal. Jimin byl zoufalý, nevěděl, co se s jeho nevlastním bratrem a přítelem stalo. Nemluvil s ním, neodpovídal ani na jeho neustálé klesání na dveře.

Hned jak se najedli, Jin sklidil ze stolu. Na tác si potom připravil sklenici mléka s malou porci večeře, kterou vzal do svých rukou a šel přímo ke dveřím od pokoje jeho syna. Namjoon si s ním vyměnil pohled, chápal, že s ním potřebuje čas o samotě. A v klidu si s ním promluvit.

S těžkým srdcem a tlakem v hrudi zaklepat Jin na dveře. Odpovědi se nedočkal, proto si dovolil vzít tiše za kliku a vejít dovnitř.

Záclony byly zařazené, v pokoji byla tma. Jen z chodby do místnosti plulo světlo, které ukázalo silueta člověka, zachumlaného až po hlavu v tepelných peřinách. Jin nerozsvěcel, znovu za sebou tiše zavřel a sedl si na kraj postele jeho syna. Tác odložil na noční stolek, ze kterého nejdříve shodil na podlahu chuchvalec zamotaných kabelů a nabíječek.

,,Drahoušku?" Oslovil ho Jin. Ruce měl složené v klíně, snažil se po pokoji rozprostřít jeho feromony jako matky, které by měli pomoci se jeho dítěti cítit lépe. Když se odpovědi nedoslechl, dovolil si lehnout vedle něj. Jednou rukou objal kokon z deky, ve kterém byl Jungkook zabalený a snažil se ignorovat všechno okolo.

,,Drahoušku, copak se stalo," pokusil se znovu o pár slov Jin, jenže s Jungkooka znovu nevypadalo ani slovo. Seokjin začínal smutnět, když si uvědomil, co by tak mohlo být špatně. Nic ale neříkal, ještě čekal, kdyby se Alfa rozmluvila. 

    Až když to chtěl Jin vzdát a do ničeho jeho dítě netlačit, Jungkook se zeptal; ,,jsi si jistý?" Jeho slova zněla hodně tlumeně, ale díky tichu, které v pokoji bylo, mi Omega rozuměl perfektně. Jin si v tu chvíli byl jistý, že se Jungkook chová tak jak se chová přesně kvůli jedné jisté věci.

    ,,Nepřeješ mi štěstí?" Zeptal se tiše Jin. Ucítil pohyb pod jeho rukama, proto se od Alfy odtáhl. Kook vylezl z pod peřiny a snažil se trochu rozkoukat.

     ,,Co když nás znovu opustí?" Zeptal se znovu Jungkook. Koukali mi ven jeho krásně tmavé očí, které zdědil po jeho biologickém otci a špička nosu.

    Seokjin se usmál. Jen malinko. Jeho srdce se zachvělo a jen na moment ucítil strach. Zažít znovu to, že ho opustí další Alfa... jeho srdce by něco takového neuneslo. Jungkook se musel cítit tal... sám.

   ,,Omlouvám se," řekl nakonec Jin. Posadil se, ruce složil do svého klína, hned potom je položil na své ploché bříško, kde se schovává Jungkookův sourozenec. Jungkook otevřel pusu, ale nic neříkal.

    ,,Omlouvám se, Kookie. Neměl jsi otce půl tvého života. Neměl jsi vzor, někoho, kdo ný s tebou byl jako Alfa s Alfou. A chápu, jestli se cítíš sám nebo -"

,,Mami! O tohle tu přeci nejde!" Zastavil ho Jungkook. Sám se posadil, deka se mi zasekla na rameni. ,,Co když tě opustí? Co když budeš zase sám? Mami, nejde o mě! I když je Namjoon - táta... úžasný člověk, já..." hluboce se nadechl. V jeho očích se něco zalesklo a Seokjin by přísahal, že má slzy na krajíčku.

,,Mami, miluju tě víc, než si myslíš. Nikdy bych nemohl mít lepšího rodiče, než jsi ty."

Jin Jungkooka objal. Dlouze ho políbil na jeho vlhkou tvář. Tolik toho jeho drahouška trápilo, tolik toho měl na srdci. ,,Maminka tě miluje ještě víc," pošeptal mu.

,,Kookie. Já i Namjoon jsme už jednou přišli o někoho, kdo nám byl milý. Oba jsme byli ublížení. A kvůli tomu vím, že Namjoon je přesně ten tatínek, kterého potřebujeme. Všichni." Seokjin se od Kookiho pomalu odtáhl, vzal jeho už tak mužnou ruku do své a položil ji na své bříško. Jeho ruka hřála. ,,Váš sourozenec sice plánovaný nebyl, ale... Namjoon i já jsme nikdy nechtěli jen jedno dítě. Počkej si na Jimina, nebude schopný z toho malého zpustit oči," zachychtal se. A Jungkook se konečně usmál taky. Dokonce se i napil mléka, které pro něj Jin připravil a snědl pár soust pro něj připravené večeře. Spolu s mámou pak Jungkook zůstal ještě dlouho v posteli a i když spolu příliš dalších slov neprohodili, Jin měl na jazyku stále něco, s čím se chtěl svému synovi svěřit. A i když to pro něj bylo těžké, věřil, že je na to ta pravá chvíle.

,,Jungkookie," začal a vzal si jeho ruku do své. ,,Už je to sice delší doba, ale... potkal jsem se s tvým otcem."

Bez jediného zaváhání Jungkook odsekl; ,,není to můj otec." A Seokjin mu to za zlé neměl. Měl pravdu. Jeho jediný tatínek je Namjoon.

,,Setkal jsem se s ním, kvůli alimentům. Kookie, ten muž si na tebe skoro nevzpomněl. Úplně nás odřízl od jeho života. Nezajímal se o nás."

Jungkook se na nic neptal. Jen si svého rodiče vyslechl. On sám s jeho otcem nikdy nemluvil, dokonce neznal ani jeho jméno. Jeho jediný tatínek je Namjoon a tak to bude už na vždy. Musí.

,,Mami, jak už jsem řekl. Neznám jiného mého tátu, než Namjoona."

Jin byl šťastný. Tak moc. Jeho kluk tolik dospěl, skoro jako kdyby mu celé jeho dětství protokol mezi prsty. A teď, když mají novou hlavu rodiny a dalšího člena na cestě, opravdu, nemohl se cítit více v bezpečí. Tedy-

,,Oh, a mami, řekl ti táta, že mi k narozeninám koupí motorku?"

Možná se cítí v bezpečí on, ale s jeho milým si bude muset dlouze, dlouze promluvit.

,,Drahý, na to rovnou zapomeň."