Sweet taste //Namjin

Sweet Taste (2)

Jin si utřel své upocené čelo, když chystal další honosnou objednávku. Nějaká Alfa se rozhodla pozvat několik ženských omeg na večeři a Jin a jeho zaměstnanci se mohli uhnat. Všechno jídlo muselo být podle Kima perfektní a nechtěl žádné chybičky. Možná byl přísný, ale jeho podnik díky tomu prosperoval.

,,Šéfe, další nálož je ready!" Zavolala mladá Beta, která je v jeho kuchyni na zaučení. Jmenoval se Juhoon a v jeho věku byl opravdu skvělý. Jin si byl jistý, že se jednou dostane opravdu vysoko.

Když už je u toho, kde je vůbec jeho syn? Měl mu dnes pomáhat s obsluhováním zákazníků. Volal mu už před dobrou půlhodinou a nebral mu telefon. Kde ten kluk zase lítá?

,,Hned tak budu!" Zavolal mu na zpátek Jin, přeběhl jejich kuchyňský ostrov a převzal si od bety připravené talíře s jídlem. Vzkušeně se je naskládal na ruce a před oboustranně otevíratelné dveře vyběhl do víru nacpané restaurace. Všichni se skvěle bavili a jídlo jim chutnalo. Jin byl na sebe pyšný.

Opatrně pokrmy odnesl a s úsměvem od návštěvníků odešel. Líbil se mu pohled na jeho vybudované impérium. Nic na světě by mu jeho velkou restauraci nemohlo nahradit.

Bez dalšího čekání, rychle se vrátil do kuchyně, aby pokračoval v jeho práci. Mohlo by se to zdát jednoduché, ale mít na starost celý chod tak proslulé a známe restaurace není jednoduchý.

,,Jsem tady," uslyšel Jin šíleně otrávený hlas. Jungkook. Pomalu po hodině se konečně ukázal a vypadal, jako kdyby akorát vylez z postele. A bohužel, nemýlil se.

,,Kim Jungkook, nemohl sis dát alespoň sprchu před tím, než jsi přišel?!" Okřikl ho hned Jin. Jeho syn smrděl jako nějaká omega. Měl sex! A ani se neodholal ho ze sebe smýt. Co si o něm budou zákazníci myslet?

,,Měl jsem skvělý sex, než jsi mi zavolal a zničil atmosféru!" Vrátil mu to s křikem Jungkook, když on s jeho mámou dorazil do převlékárny, kde s ducnutím hodil svůj značkový batoh ze školy na zem. Překřížil si ruce na prsou a díval se na svého rodiče. Jungkook byl hodný kluk, opravdu. Jen... by nad ním měl někdy někdo vztáhnout ruku. Omega Jin toho nebyl schopný. Chtělo to do rodiny alfu.

,,Kook! Kolik si myslíš, že ti je?! Tahat se s někým jen tak na jednu noc!" Nemohl uvěřit svým uším Jin. Nikdy by nečekal, že se před ním jeho vlastní syn ukáže v takovém stavu. Možná jeho máma měla někdy pravdu. Možná svého syna přestával mít pod kontrolou.

,,Ten někdo není nikdo cizí. Když se nám chce, proč bysme nemohli," odpověděl mu Jungkook, sundal si své tričko a chystal se převléknout do pracovního úboru číšníka. Úplně Seokjina ignoroval.

,,Neměl si náhodou oči na nějakou Omegu? Co se sní stalo?" snažil se mu Jin dostat pod kůži a pokusit se mu... třeba nějak pomoci. Byl jeho rodič a musel se snažit mu jakkoliv pomoct. I když to s ním někdy nebylo lehké. Přišel k němu blíž a položil mu ruku na rameno, jenže tu mu Alfa hned strhnula. Jungkook protočil očima a zapnul si poslední knoflík jeho bílé košile.

,,Pane bože, to tě nemusí vůbec zajímat." A s tím jeho milovaný synáček zmizel v prostorách restaurace. Jin si dlouze oddechnul a dal ruce v bok. Asi potřebuje pauzu.

Otevřel si proto dveře od zadního vchodu a šel se nadechnout čerstvého vzduchu. Možná byl měl dát na jeho matku a najít si někoho, kdo by mu s výchovou mohl pomoct. Jenže kdo by chtěl Omegu, jako je on? Postavil se na vlastní nohy a má pubertálního syna, který se poslední dolu chová jako - jako - AH! Jin ho ani nebyl schopný nějak zle nazvat.

I když má všechno, co by si jen mohl přát... otec v jejich dvoučlenné rodině asi opravdu chybí.

Jin se opřel o stěnu budovy a hlavu zaklonil dozadu.

,,Jsou vidět hvězdy," pošeptal si pro sebe a natáhl k nim ruku. Někdy se přistihl, jak se mu po jeho bývalém stýská. Zrovna tak, jako teď. Byl to hodný muž, který se o ně staral. Žili si dobře, měli všechno. Než se jim postupně začal stranit až nakonec... odešel úplně. Vrátil se s tím, že už se znovu nevrátí.

Jin v tu dobu neměl zlomené srdce. Nějakým způsobem její city odešli postupně s jeho bývalím a když naposledy procházel jejich vchodovými dveřmi, nic necítil. Jen prázdno. Jungkook měl akorát slavit jeho šesté narozeniny.

,,Ano, nikdy jsem krásnější hvězdu neviděl," ozvalo se z ničeho nic vedle Seokjina. Ten se lekl, otočil se směrem tam, odkud se hlas ozval a když uviděl mohutnou osobu stát přímo vedle něj, lekl se znovu. Dokonce tak, že udělal několik kroků dozadu, až zakopl o pytle s odpadky z jeho kuchyně.

S kvíknutím dopadl na zem. Banánová slupka přistála na jeho hlavě, na špičku jeho nohy se usadila prázdná konzerva od oliv.

Pohled na něj byl opravdu vtipný, dokonce ani onen neznámí hlas se začal smát. Popravdě Jinovi nepřipadal děsivý, ale přitažlivý a hluboký.

    ,,Kur- teda, pardon! Já-" začal cizinec a naklonil se k Omeze, aby ji pomohl opět na nohy. Jenže to by sám nesměl uklouznout na jedné z banánových šlupek a dopadnou přesně na Jina.

    ,,Um," oklepal se. Podle pachu to byla alfa. Opravdu mužná a vyspělá. ,,Tedy, omlouvám se. Um... jmenuji se Kim Namjoon," představil se. V jemném světle bylo vidět na jeho přitažlivý obličej a svalnaté ruce.

    Jin  nevěřícně zamrkal, polknul a sám se pokusil představit; ,,K-Kim Seokjin?"