Sweet taste //Namjin

Sweet Taste (25)

    ,,Jungkook, Jimin, přestaňte se dohadovat!" Okřikl Jin své děti. On a celá jeho rodina byla na, jím nazvaném, ,,posledním výletě před narozením dvojčat." A protože se Jim mohl sotva hýbat a jeho nohy byli nateklé a bolavé, jejich destinací byl velký park kousek od jejich města. S velkými značkovými slunečními brýlemi na očích vypadal Jin jako těhotný agent, kterého jeho milenec podepíral z pravé strany. 

     Jimin a Jungkook se nemohli dohodnout nad tím, kde si dají oběd. Namjoon s Jinem je nechali se rozhodnout, ale očividně to dobrý nápad nebyl. Po chvilce to proto s jejich mládeží pár vzdal a Jin rozhodl za ně. On a jeho nenarozené děti měli chuť na párek v rohlíku. Donesla se k němu vůně ze stánku, který byl jen pár kroků od nich a kdyby jeho hot dog nedostal, někoho byl na místě zabil. 

     Namjoon mu jeho párek podal, s extra porcí hořčice i kečupu. A jak se po něm zaprášilo. Kdyby nedostal chuť na něco jiného, dal by si další. Proto by jejich další kousek jídla trdelník, na závěr si Seokjin poručil zmrzlinu. Co by pro něj ale jeho rodina neudělala a Jungkooka nudle museli počkat. 

     ,,Není to hezké? Vyrazit si spolu na procházku jako jedna velká rodina," řekl Namjoon, když Jina posadil na lavičku, on hned vedle něj. Jejich výhled byl přímo na jezero, ke kterému se Jimin okamžitě rozeběhl pořídit několik fotek. Jungkook mu dělal low budget fotografa. 

     ,,Ještě hezčí to bude, až nás tu bude šest," zasmál se Jin, rukama zabloudil na jeho bříško. Vzduch byl teplý a sluníčko svítilo. Jin dokonce zase po dlouhé době viděl Namjoona v šortkách, jeho oči měly erekci.

    Namjoon si svého milého prohlédl. ,,Nemáš strach?"

     ,,Strach?"

    Namjoon si svoji hlavu opřel o rameno těhotné Omegy. Zavřel oči a chvilku přemýšlel. ,,Strach," zopakoval znovu. ,,Co když tě taky opustím?"

     Ticho se mezi párem prodlužovalo. Namjoon se zeptal na něco, co ho opravdu už několik posledních týdnů tížilo. Jeho minulý manžel na jeho srdci zanechal hluboké rány. Takové, které ani Namjoon nikdy  nevyléčí. Ale snažil se je pohřbít do svého srdce jak moc hluboko jen mohl. O další dítě se nemohl postarat sám, znovu by to nedokázal. 

     ,,A ty se nebojíš?" Odpověděl mu nakonec Jin. V jeho hlase byl slyšet ostych. Nechtěl odpovídat. 

     ,,Kdybych řekl, že ne, lhal bych. Jin, nedokážu si život bez tebe představit. Při pomyšlení na to, že naši rodinu ztratím... stydím se jen za to, že na něco takového myslím. Nesmím o vás znovu přijít a udělám pro to všechno. Bojím se dne porodu, tolik věcí může jít špatně-" 

    Seokjin ho umlčel plácancem přes hruď. ,,Neposílej mě do hrobu. Mám před sebou ještě hodně let. A mimo to, naše děti budou tak hezké, že si je přeci nemůžu nechat ujít," zamračil se. A Namjoon se na svůj pár kouzelně usmál. Miloval ho. I když Jin nechtěl nosit jeho značku, měli na sebe tolik času a patřili jen sobě. 

     ,,Taky se bojím. Bojím se, že jednou vedle naší společné postele najdu cizí spodní prádlo. Bojím se, že jednoho dne uvidím tebe v náručí někoho jiného. Znovu bych to už neokázal, Namjoon. Znovu už ne." 

    Jinovy po tváři stékala slaná slza. Před sebou měl krásný výhled. Na jezeře byli labutě, lekníny a kousek od nich i molo, kde vedle sebe seděl Jimin s Jungkook a prohlíželi si jejich fotky. Na většině z nich byl stejně určitě jen Jimin. Ta mladá Omega měla na mladou Alfu sakra dobrý vliv. ,,Je nám spolu tak dobře, už znovu o to přijít nechci."

     Namjoon se zvedl z Jinova ramena a jemně mu jeho slzy otřel. Políbil ho na jeho plné rty a pohladil po tváři. Vypadal tak krásně, Namjoon se do něj pokaždé znovu zamiloval. Neměl rád vidět jeho slzy, ale i s nimi byl krásný, tak jemný. Rukou nahmatal kapsu jeho kraťasů a zkousl si spodní ret. Nebyla to chvíle, kterou by si jen tak někdo vybral, ale...

    Jeho srdce to tak cítilo.

     Polkl. Obešel Jina tak, aby stál před ním a vzal jeho ruce do svých. Klepal se, byl nervozní. Chtěl, aby jejich moment byl perfektní. I když park není pro někoho něco extra, možná to byl nával momentálních emocí co ho k tomu přinutil. Ale udělal to.

    Pomalu si klekl na jedno koleno.

    Z kapsy u kalhot vytáhl červenou krabičku.

    Pomalu ji otevřel a podíval se nad sebe, na Jin, který stále seděl na lavičce s rukama na jeho bříšku. Jeho oči byli otevřené dokořán, slzy s nich samovolně padali jako švestky ze stromu. 

    Namjoon by mohl dál jen zírat do tváře jeho milého, ale rozhodl se pokračovat. 

    Nadechl se. ,,Jin, drahý," musel se pozastavit, aby si zachoval ton hlasu. ,,Chápu tvůj strach. Chápu tvoje obavy. A možná si myslíš, že jsem magor, a že tohle opravu není ta chvíle, kdy bych měl padnout na jedno koleno. Můžeme to svádět na to, že mě ta krabička v kapse už vážně tlačila, ale..." znovu se nadechl, jednou rukou se natáhl a otřel Omegy slzy. ,,Ale tak to není. Proč bych měl čekat déle, když vše, co chci, mám právě teď před sebou. A taky muchlující se na molu," zašklebil se. 

    Jinovy se klepal ret. Plakal, svoje kulaté bříško svíral v jedné své ruce. Všechna sova slyšel z dálky, kvůli jeho slzám byla Alfa úplně rozmazaná. 

,,Jin, myslím, že to nemusím dál omlívat. Chci být tvá Alfa. Chci, abys byl moje Omega. Proto tě ptám, Kim Seokjin, vezmeš si mě?"

    Jin se svoje slzy nestačil zatlačit. Nudle mu vysela z nosu, utřel si ji hřbetem ruky a Namjoon se tiše zasmál. 

    A když Omega Alfě padla kolem krku, stále opatrně, aby neublížila jejich nenarozeným dětem, jeho další slova dohnala k slzám i jeho velkou svalnatou Alfu.

    Jeho slova byla tak jemná, vryla se Alfě do paměti. A přitom byla tak krátká.

    ,,Ano. Ano, vezmu. Kim Namjoon."