Sweet taste //Namjin

Sweet Taste (16)

,,Dobrý den, dáte si?"

Seokjin byl zase jako skoro každý jiný den ve své restauraci. Vzal sebou i jeho dva syny, Jungkooka a Jimina, jenže ti mu spíše místo pomáhání práci akorát prodělávali. Ač se Jimin snažil pomoct jak mohl, Jungkook ho při každé příležitosti zatáhl do šatny a zbytek si každý domyslí sám. Jin si nechtěl žádné s jejich hrátek v hlavě přehrávat častěji, než bylo nutné. Pokaždé, když si Omega všimla, že ti dva mládenci chybí, okamžitě věděla kde je najít.

Když Jin sepsal další z několika objednávek, strčil svůj tablet do kapsy, vzal ze stolu dvě prázdné vypité skleničky a odešel do zázemí, kde už se jídlo chystalo. Jak skleničky odevzdal na pult, kde si je převzal jeden z jeho zaměstnanců k umytí, on společně s další Omegou vzal připravené jídlo a odnesl ho k určeným stolům. Akorát minul Jimina, jak pospíchal do kuchyně pro sklenice vína a Jungkooka, jak otráveně utírá jeden ze stolů. Uklízet po dětech bylo nejhorší, bordel byl všude - jak na stole, tak i na zemi. Bohužel, po nějakých dospělých zůstává přesně takový nepořádek a někdo ho prostě uklidit musí.

,,Mohu vám donést další sklenici?" Zeptal se znovu Jin dalšího ze zákazníků, který zakroutil hlavou a on i jeho přítelkyně chtěli platit. A i když se hádali, kdo platit bude a kdo ne, vždycky to dopadlo stejně stejně - platil dominantní z dvojice. Jak jinak. A zaměstnanec u kasy musel zase čekat, než se ti dva dohádají - jak jinak. Stále to samé dokola.

Den všem tak rychle utekl, až přišel večer a bylo načase pro Jina a jeho dvě nezletilé děti odejít. Za Omegu a její dva pomocníky vzal večerní směnu zase někdo jiný. V šatně si všichni tři nechali černé zástěry v jejich skříňkách, snědli něco ze stolu kdo tam co nechal a chystali se odejít. Jungkook si pal mezi dveřma uvědomil, že si potřebuje odskočil a nechal tak dvě Omegy čekat. Jimin nad svým přítelem protočil oči a chtěl se nejraději zahrabat do země. Seokjina jeho chování ani v nejmenším nepřekvapilo, pokaždé si na něco takového vzpomněl na poslední chvíli.

,,Mami," řekl Jimin, když spolu se starší Omegu došli napřed k jejich autu. Jin Jiminnovi otevřel přední dveře u spolujezdce - protože tam jezdil nejradši a jinak by se o to místo s Jungkookem hádal - a čekal, až si vleze dovnitř, aby mohl dveře zase zavřít. Jenže Jimin se zastavil a po krátké odmlce pokračoval v jeho myšlence. ,,Tátovi jsi nic neřekl, že ne?"

Jin zamrkal. Chvilku mu trvalo si po celém náročném dni uvědomit, co mladší Omega myslí. Hluboce si oddychl a zakroutil hlavou. ,,Ne, nic jsem mu neřekl." Jimin si bez další reakce sedl do auta. Seokjin si dlouze oddechl, sám obešel svoje auto a nasedl na místo řidiče. Nastartoval ho akorát, když jeho syn přišel z jeho toalety. Hned na první pohled bylo poznat, jak je otrávený z toho, že nesedí ve předu. Jimin se malinko zasmál a připoutal se.

Cestou domů se Jungkook ujal velení při výběru písniček. Prý proto, protože Jimin sedí vepředu a on ne. Někdy ti dva byli vážně jako malé děti. Cesta jim jinak nijak dlouho netrvala, Jin zaparkoval na jednom z několika volných míst a společně s Alfou a Omegou kráčel do jejich bytu. Namjoon doma nebyl, psal Jinovi už kolem oběda, že bude doma nejpozději pozdě v noci. Pravděpodobně se mu nahromadila práce a teď musí všechno dohánět, jako by ho Jin za tu dobu už neznal.

Jimin s Jungkookem si společně zalezli do jednoho z jejich pokojů, ze kterého se skoro okamžitě začala ozývat jedna z jejich několika videoher.

,,Takový nepořádek a to si Namjoon dělal večeři jen jednou," zakroutila Omega očima. Převlékla se do domácího oblečení a kolem pasu si ovázala bílou zástěru s růžovou mašličkou, kterou mu jeho milenec koupil. Byl to dárek... k nějakému jejich měsíčnému výročí, na které by Seokjin kašlal, ale jeho milenec si na tom až příliš zakládal. No co, bylo to od něj roztomilé.

Jin myl skleničku po skleničce, dokonce si všiml jedné zamaskované a rozbité v jejich odpadkovém koši pod umyvadlem. A když se natahoval k vrchní poličce, aby je uklidil, silně ho píchlo v podbříšku. Rychle položil sklenice na kuchyňskou linku a opřel se o ni rukama. Snažil se v klidu dýchat a čekal, až ho bolest přejde. A popravdě, něco takového mohl jen čekat, když se celý den tolik přemáhal.

,,Mami! Jsi v pořádku?!" Přiběhl k Omeze zase jednou Jimin, který svého nového rodiče podepřel a sáhl mu na čelo, aby zjistil jeho teplotu. Čelo horké neměl, pomalu Jinovi pomohl na jednu z barových židlí, které stáli kolem kuchyňského ostrova a nechal ho se na ní uvelebit. Jin ho mávnutím ruky ujistil, že už je v pořádku a že se nemusí strachovat. Jimin se ale zamračil, došel do ledničky pro pomerančový džus a podal ho své mámě, aby se napil.

,,Říkal jsem, že se nesmíš namáhat," řekl Jimin opatrně, nechtěl Seokjina nijak rozhodit, nebo nedej bože naštvat. To bylo to poslední, co by chtěl udělat. Slova mezi dvěma muži nebyla skoro potřeba. Jin džus v tichosti vypil. Hluboce se nadechl a položil si svoji velkou, hubenou ruku na své břicho. Jimin se zakřenil, dal ruce v bok. Ze své kapsy potom vytáhl svůj smartphone s otevřenou stránkou o těhotenství. Něco naklikal, udělal screenshot a podal ho své mámě.

,,Jimin, o tomhle už jsme mluvi-"

,,První trimestr je pokaždé z jistých důvodů nebezpečný, proto by ses měl zdržovat těžkých a namáhavých prací-"

,,Drahoušku, tohle ale není-"

,,Proč to neřekneš tátovi?"

Jin otevřel pusu, jako kdyby se snad chystal něco říct. Jenže jeho slova byla zapadlá hluboko v jeho krku.