Sigrod jezdci draků

Kapitola IV - Na marodce

Slyšela jak někdo dopadl vedle ní. Byl to Cyrod. Chytl jí a s pomoci trenéra vytáhl na břeh. Byla v bezpečí. Ta myšlenka Tasy stačila. Dál už se přestala snažit být za každou cenu vzhůru. Všechno před ní zčernalo. Tasy upadla do bezvědomí.

Zaslechla nad sebou kroky. Oči pořád svírala pevně sevřené. Hlava jí třeštila. Vůbec se jí nechtělo otevřít oči a čelit realitě.

,,Chudak holka.'' litoval jí ženský hlas. Nebyl nejmladší. Tasy ho ještě nikdy neslyšela.

,,Někdo by to měl Hasemovi konečně vysvětlil.'' promluvil druhý mužský hlas. Byl v něm znát docela vztek ,,A taky by mu to měl někdo zakázat. Takhle dopadne každý nováček na prvním tréninku.''

Aspoň že nebyla jediná pomyslela si se zadistiučiněním Tasy. Jestli takhle dopadl i Cyrod tak se jí vůbec nemůže smát.

,,Proti Hasemu nic nezmůžu. Sice teoreticky stojím na stejné úrovni, protože jsem velitelka léčitelů a on velitel vodních jezdců. Má tu ale mnohem větší moc.'' zalitovala žena u jeji postele. Položila svou ruku na její čelo. ,,Úplně hoří. Řeknu Kahe ať jí dá léky na snížení horečky až se probudí.''

,,To máš pravdu.'' podotkl druhý mužský hlas.

,,Co si myslíš o tom, že si jí Hasem zrovna teď vzal.'' zeptala se opatrně žena léčitelka.

,,Sám nevím.'' povzdechl si pro sebe ten muž ,,Musí být něčím výjimečná. Jinak by si jí Hasem necvičil. Zvlášť když už cvičí Cyroda.''

,,Ty myslíš?" polekala se žena. Tasy netušila o čem vůbec mluví. Znělo to docela zajímavě a hlavně to bylo o ní.

,,Je to možné. Ono to však ukáže sám čas. Za chvíli to budou mít. Po tom budeme mít všichni klid. A hlavně se přestanou šířit ty zvěsti.'' přemýšlel nahlas muž.

,,To bude nejlepší.'' podotkla léčitelka. Pak zašustila látka a na kachličkové podlaze zněly duté kroky. Po jejich odchodu se rozeznělo ticho.

Škoda, že tu nezůstali déle. Mohla od nich zjistit zajímavé informace. Evidentně před ní všichni něco tajili.

Otočila se na druhý bok. Její tělo potřebovalo ještě odpočinek. Stejně tu něměla co dělat.

Probudili jí až kroky po mramorové podlaze. Někdo tu zase šel. Tentokrát, ale kroky zněli jinak. Tak lehčeji.

Tasy opatrně otevřela jedno oko. Žádné nebezpečí jí nehrozilo, tak otevřela i to druhé.

Směrem k ní šla mladá dívka. Nemohla být víc než o dva roky starší. Byla vysoká a na záda jí spadaly blonďaté vlasy. Celý její vzhled doplňovaly velké modré oči. Její vzhled byl prostě nádherný.

,,Jé promin já jsem tě asi probudila.'' zvolala na ni omluvně dívka ,,Já jsem Kaha.''
,,Tasy.'' oplatila pozdrav. Shodila ze sebe peřinu a chtěla vstát. Připadalo ji nevhodné ležet, když tu mluví s Kahiu.

,,Nevstávej. Musíš ležet. Úplně hoříš.'' Kahy jí donutila znovu si lehnout. Vyndala z kapsy malou lahvičku. Její obsah nalila do sklenice na nočním stolku vedle postele. Pak to ještě zředila vodou ,,Takhle by to nemělo být moc hořké. Na vypij to.'' podala jí sklenici do ruky. Tasy se pořád k ničemu neměla tak její ruku popostrčila k ústům. Tasy otevřela pusu a na jeden nádech to celé vypilo. Pálila ji z toho pusa, ale dalo se to vydržet. Zažila už horší věci.

,,Kolik je hodin?'' zeptala se Tasy. Neměla vůbe tušení, jak dlouho byla v bezvědomí.
,,Dvě hodiny.'' odpověděla Kahy.

,,Tak to jsem nebyla v bezvědomí zas tak dlouho.'' ulevilo se Tasy. Bála se, že upadla do bezvědomí na delší dobu.