Sigrod jezdci draků

Kapitola XIX - Neznámí

Tasy hleděla do očí učitelky Ratmy Kbelíkové. V hlavě se jí míhalo několik otázek. Co tu dělá? Jak je našla? Poslal jí Sigrod, aby je našla? jak se Sigrod dozvěděl, že utekly? Utekly přece teprve nedávno.
Počkat zamyslela se Tasy. Ratma přece patřila k větrným jezdcům. Proč tu tedy je?
Ucítila, jak jí někdo stáhl ruce za záda a pevně svázal. Její vzpouzení nemělo žádnou cenu. Musel tu být i někdo další, kdo stál za jejími zády.
,,Teď tě pustím a ty nebudeš křičet." zasyčel jí do ucha Ratmin hlas. Ratma na sobě měla pastelově zelené třičko a bílé rifle. Trochu připomínala vodníka. Tasy nepatrně přikývla. Ratma jí sundala ruku z pusy a čekala. Tasy nevydala jedinou hlásku.
V tu chvíli se ve dveřích altánku objevil Salmer. Dával si ale pozor na to, aby z něj nevykročil.
,,Tak ses nám taky probudil.'' ozval se hlas za jejími zády. Tasy se opatrně otočila. Za ní stál muž držící v ruce dlouhý nůž. Na hlavě měl černý pirátský šátek. Zlověstným pohledem si je měřil, jako kdyby je chtěl každou chvíli zabít. Tasy by se ani nedivila kdyby každou chvíli začal vrhat nože. Musel už dávno oslavit svě čtyřicáté narozenimy. V boji určitě taky nevynikal. Jeho svaly na rukou byli zmačně ochablé. Nůž držící v natažené ruce mu pomalu ochabovala a padala dolů. Tasy poznala, že v bojování není profík. Pořádný profík by ruku s nožem držel u těla, aby se nevyčerpal.
Přistoupil blíže k Tasy. Ruku s nožem zvedl. Přiložil jí ostří ke krku a promluvil. ,,Vyjdi ven. Jestli nechceš aby se jí něco stalo.''
V Salmerovi se prali pocity. Věděl, že když vyjde přijde o svou ochranu. Zároveň ale nemohl nechat Tasy v rukou muže s pirátským šátečkem.
Tasy ho pozorovala s hrůzou v očích. Věděla, že Salmer vyjde. On by ji nenechal napospas Ratmě a chlapovi s pirátským šátečkem.
,,Tak si pro mě pojďte." vyzval je Salmer s úsměvem.
Oba její věznitelé ho propalovali pohledem. Tasy taky nechápala proč si pro něj prostě nedojdou. 
Salmer se ušklíbnul ,,já zapomněl, že zrádci Sigrodu sem nemůžou. Takhle to jeden léčitel chytře zařídil. Ne nadarmo se mu taky přezdívá altánek věrnosti nebo altánek pravdy.
,,Přestaň s těmi hloupýma poznámkami a vylez ven, jestli nechceš, aby se té holce něco stalo.'' vyhrožoval muž s pirátským šátečkem.
,,Klídek klídek Kanikare.'' uklidňoval ho Salmer. Na smír zvedl ruce nad hlavu. Z altánku ale nevyšel.
Tasy  pořád nechápala proč Salmer takhle hloupě vtipkuje. Když tady šlo o život. Znovu si Salmera prohlídnula. Usmíval se, ale jeho oči byli vážné, když si všimnul, že si ho Tasy prohlíží, podíval se na núž. Něco se jí snažil naznačit.
Zahlédla Salmera držet v ruce malý kámen. Teď pochopila co se jí snažil naznačit. Musí přesvedčit Kanikara aby sundal nůž z jejího krku. Kdyby Salmer hodil kámen na nůž ve chvíli, kdy ho má u krku, tak by jí ten nůž podříznul.
,,Hele mohl byste mi sundat ten nůž z krku. Je to docela nepŕíjemné." ozvala se Tasy.
,,To máš smůlu.'' odvětila Ratma.
,,Kelteoci ale nebudou nadšení, když budu zraněná.'' řekla Tasy. Salmer v tutu chvíli mlčel. Teď to bylo vše na Tasy.
,,Mlč." okřikla jí Ratma.
,,Ona ale má pravdu. Kelteovci chcou tu holku bez jediného škrábance. Na tom klukovi jim tolik nezáleží.'' poznamenal Kanikara.
,,Tak dobře. O nic se nepokoušej.'' pohlédla na ni Ratma. Tasy opatrně přikývla, tak aby se sama nepodřízla.
Kanikara jí sundal nůž z krku. O krok od ní poodstoupil. Pořád na ní nožem mířil. Tasy pohlédla na Salmera. Teď mohl trefit kamenem nůž a odzbrojit Kanikara.
Znenadání Salmer kámen hodil ladným obloukem. Kámen trefil do ruky Kanikara. Ten  nůž opustil a začal třepat rukou.
Tasy kopnula do nože, který se odkutálel. Ratma se za ním rozběhla. Salmer toho využil a vyběhl ven. Hbitě jí rozvázal provazy na rukou.
,,Pojď dovnitř.'' natáhnul k ní ruku Salmer. Tasy ji přijala. Společně se rozběhli do altánku, kde budou v bezpečí.
K atánku jim zbývalo asi patnáct kroků. Kanikara už je doháněl. Natahoval ruku, aby Tasy shodil na zem.
Ne teď nás přece nechytí, pomyslela si zoufale Tasy. Situace pro ně ale byla zoufalá. Všichni věděli, že je dožene.
Najednou se v Tasy zvednula vlna odporu. Tohle už podruhé nedovolí. Voda pro ni pracovala jako tenkrát před lety. Kanikara strhl jeden proud na zem a držel ho tam. Snažil se proudu vymanit, ale nemělo to žádnou cenu.
Tasy a Salmerovi nebránil proud v cestě. Ještě jim pomáhal. Tasy se otočila. Ratmě se už podařilo získat nůž a chystala se ho vrhnout. Tasy hned poznala, že ona je její cíl.
Nůž letěl vodou. Neměla šanci uhnout. Ani voda ho nebyla schopná zadržet.  Salmer před ní skočil. Proud ho ale odstrčil stranou. Tasy nechtěla, aby se pro ni obětoval.
Cítila jak ji nůž zasáhnul do boku.  Okamžitě se zhroutila na zem.
,,Tasy jsi v pořádku?" vykřikl Salmer a sklonil se k ní. ,,Proč jsi mě nenechala ten nůž chytit.''
,,Jsem v pořádku.'' mdle se usmála Tasy. Byla to jenom vzdálená napodobenina jejího obvyklého úsměvu. V boku jí píchalo. Cítila, že každou chvíli omdlí. Jediné co jí zatím drželo při védomí byla voda.
,,Přenesu tě do altánku. Tam budeme v bezpečí.'' slíbil Salmer. Opatrně jí zvednul do náruče a nesl do altánku. Ratmy ani vzmítajícího Kanikara si nevšímal.
Salmer jí začal čistit ránu nějakou speciální mastí. Taky jí dal něco vypít. Nevěděla kolik doby uplynulo.
Poslední co slyšela byli hlasy lidí před altánkem a Salmerův bojový postoj.

Probudil jí šepot hlasů.
,,Co se s ní stalo?"
,,Nevím.''
Kde to je? Kde je Salmer? Chytili je zase Kelteovci? Jen to ne. Když od nich teprve před nedávnem  utekla.
V boku jí tepalo. Zaslechla kroky vzdalující se od ní a potom klapnutí dveří.  Nikdo s ní v pokoji nebyl.
Opatrně otevřela oči. Nikde nikdo. Ránu na boku měla obvázanou. Přesto přes obvaz prosakovala krev.
S trhnutím se zvedla z postele. Nepoznávala to tu. Místnost byla bíle vymalovaná. Na stropě svítili světla. Žádné okno v místnosti nebylo. Rozeběhla se ke dveřím. Vzala za kliku. Nešli otevřít, museli je zamčít.
Tasy vztekle zabouchala na dveře. Nehodlala tu zůstat ať byla kdekoli. Musí najít Salmera a spolu s ním utéct.
Všimla si kamery v rohu u stropu. Nebude tedy trvat dlouho než se tu někdo objeví.
Znovu zabouchala na dveře. Dveře se znenadání otevřeli a dovnitř vešli dva muži. Neznala je.
,,Neměla bys ležet?" povytáhl jeden muž obočí.
,,Pusťte mně.'' dožadovala se Tasy.
,,Proč?" nechápal jeden z mužů ,,Když jsi u nás zpátky. Jsem si přece chtěla celou dobu ne?"
,,Kde jsem?" zeptala se Tasy.
,,No přeci v Sigrodu" odpověděl muž. ,,Počkej tu. Někoho přivedeme.''
Tasy si sedla na postel. Když jí přece Salmer slíbil, že se k Sigrodu nevrátí.
Po pár minutách se dveře znovu otevřeli a dovnitř vešel Cyrod. Nadšeně se k ní rozběhl a obejmul jí. Tasy mu objetí neoplatila.  Jenom odklonila hlavu na stranu. Pořád na néj byla naštvaná, jak ji nechtěl pomoc utéct od Kelteovců.
,,Jsem rád, že jsi zpátky.'' řekl jí Cyrod. Tasy ho ignorovala.
,,Kde je Salmer?" zeptala se Tasy.
,,Nevím asi ho prověřují, kestli nepracuje pro kelteovce.'' odpověděl Salmer.
,,Jdu za ním.'' rozhodla se Tasy. Prosmýkla se kolem Cyroda a směřovala ke schodišti.
,,Kam jdeš?" volal za ní Cyrod.
,,Za Salmerem, který mě jako jediný nezradil.'' odsekla Tasy.
,,Když ani nevíš kde je?" namítnul Cyrod.
Tasy mlčela a mířila si to dolů po schodišti.
Na schodech se málem srazila s trenérem. Ten si ji měřil přísným pohledem.
,,Kam tak spěcháš?" zeptal se udiveně ředitel.
,,Za Salmerem.'' odvětila Tasy.
,,Za ním jsem tě chtěl právě odvést.'' řekl ředitel. Cyrod je již mezitím stihnul doběhnout.
Tasy pokývnula hlavou a nechala se vést. Skutečně sešli několik poschodí dolů až do podzemí.
Zastavili se před obyčejnými bílými dveřmi. Ředitel vytáhnul svazek klíčů a jedním z nich odemknul dveře. Na to se Tasy mírně zamračila. Hlídaly je tu jako by byli nějací vězni.
Vešla dovnitř. Uviděla Salmera sedícího na židli, když ho uviděla, šťastně se k němu rozeběhla.
,,Jsem tak rád že žiješ.'' řekl Salmer. Tasy ho obejmula. Salmer byl její dobrý kamarád, kterému věřila, že jí nezradí. Všichni ostatní už jí zradili.
,,Co se stalo potom co jsem omdlela?" zeptala se Tasy.
,,Objevili se lidé ze Sigrodu.'' odpověděl Salmer. Nervózně pohlédl k ředitelovi a Cyrodovi stojících ve dveřích. Trochu ztišil hlas. ,,Vím, že jsme se domluvilim že se k Sigrodu nevrátíme, ale v tu chvíli jsem neměl jinou možnost. Objevil se jich tam celý oddíl. Nemohl jsem nic dělat a ty jsi byla zraněná.'' vysvětloval Salmer.
,,V pohodě.'' uklidnila ho Tasy ,,Snažil ses mi pomoct.''
,,Proč jste nezavolali o pomoct hned, jak jste utekly?" zeptal se jich ledově ředitel.
Tasy a Salmer mlčely. Ještě jim něco vyčítají. A přitom jim sami nepomohli.
,,Salmere ty určitě víš, jak zavolat o pomoc. Stačilo do vody nakreslit malý vykřičník s otazníkem.'' řekl ředitel.
Salmer nepatrně přikývl. Tasy otráveně protočila oči. Na tohle vyslýchaní rozhodně neměla náladu.
,,Jdeme.'' oznámila Tasy ,,Nemá smysl se tu déle zdržovat.''
Tasy se rozešla a Salmer jí následoval. Narozdíl od Tasy si nedovoloval takhle odmlouvat řediteli celého Sigrod.
,,Stůj Elisabeth.'' zakřičel ředitel. Tasy se s velkou nechutí zastavila. Cyrod to celé pozoroval a mlčel. Nepoznával svou sestru.
Ředitel něco rychle naťukal do tabletu. Do místnosti vešli dva muži. Byli to ti, kteří jí předtím otevřeli dveře, když se probudila.
,,Hlídejte ji.'' poručil jim ředitel.
,,To snad nemyslíte vážně.'' naštvala se Tasy. Podívala se na Cyroda. Ten pořád mlčel. Takže souhlasil s ředitelem.
,,Můžete jít, ale nejdříve jí doveďte za hlavní léčitelkou. Nechceme přece aby se jí něco stalo.'' poručil ředitel.