Sigrod jezdci draků

Kapitola XVI - Zlomená

Po delší době je tu další kapitola. Pokusím se vydávat pravidelně, ale nic neslibuju.

ZaFe03

Zut tu nebyl. Opatrně vyšla ze svého pokoje. Všimla si přistroje na stole. Vypadal jako tablet, ale tablet to nebyl. Zjistila, že se používá jenom k navázání spojení. Klidně i s nepřítelem. Nedalo se podle něho vystopovat, kde jsi.
Tasy ho opatrně zapnula. Přístroj se zapnul. Chtělo to po ní jméno. Tasy se chvíli rozmyškela co tam napsat. Nakonec tam napsala Zut. Přístoj se odemknul.
Ťuknula na zelený telefon. Teď tam musela napsat s kým se chce spojit. Napsala Cyrod Saphir. Ano bylo zvláštní proč použivají tohle a ne mobili. Dokázalo to  navázat spojení s kýmkoli, stačilo znát jenom jeho jméni a dalo se to používat i pod vodou.
Netrvalo dlouho a na přístroji se objevil Cyrod. Tasy málem vykřikla nadšením. Tak dlouho ho neviděla.
,,Tasy to jsi ty?" překvapeně zamžoural do přístroje Cyrod.
,,Ano jsem. Podařilo se mi vypůjčit si jeden jejich přístroj.'' odpověděla Tasy
,,Proč mi voláš? Je to moc riskantní.''
,,Pomůžeš mi utéct?''
Cyrod si promnul čelo. Vypadal unavený, jako by několik dní nespal. ,,Tasy musíš tam nějakou dobu vydržet. Já se tam nemůžu ukázat je to moc riskantní.''
,,A co Sigrod? Nejsem tu jediná kdo je tu v zajetí. Ví vůbec kolik nás tu už je?''
,,Ten se do toho taky nehrne. Zkus to tam nějak vydržet a najdi si někohu komu tam můžeš důvěřovat.''
,,Chráni mě tu Salmer.'' řekla Tasy. Pomalu jí to začalo štvát, že si s Cyrodem chtěla, tak promluvit. Akorát jí tu nechá.
,,Kdo to je?" zajímalo Cyroda.
,,Ty si na něj nevzpomínáš?!'' rozlobila se Tasy ,,Když on ti pomohl utéct a sám se nechal chytit jenom proto, abys ty mohl utéct.''
Cyrod sklopil pohled. Snažil se vzpomenout kdo to je.
Otevřely se dveře a dovnitř vešel Zut. Překvapeně ji pozoroval ,,Elisabeth co to děláš?''
Tasy mlčela. Měla na svého bratra zlost.
,,Tasy promiň.'' omlouval se jí bratr. To už se ale natáhla a přerušila spojení.
,,S kým sis to volala?" chtěl vědět Zut.
,,S Cyrodem.'' odpověděla tiše Tasy.
,,Běž do svého pokoje. To vyřešíme potom.''
Tasy odešla do svého pokoje.
Nemohla tomu uvěřit. Cyrod ji zradil. Nechce jí zachránit. A ani si nepamatuje na ty, které tu nechal. Cyrod by ji mohl pomoct. Všichni v Sigrodu ho respektují. Mohl ji pomoct, ale nechtěl. Měla na Cyroda vztek.
Do pokoje vešel Zut. ,,Pojď.'' vyzval ji.
,,Kak jdeme?'' zeptala se Tasy. I přesto se ale zvedla.
,,Za Krosem.'' odpověděl Zut.
Vedl jí chodbami pryč. Prošli kolem několikati stráží. Zjistila, že jsou uplně někde daleko.
Vešli do velkého zdobeného sálu. Tam na vyzdobeném křesle seděl jeden člověk. Musel to být Kros.
,,Pokloň se.'' sykl jí do ucha Zut. Sám se nepatrně poklonil. Tasy nenamítala a poklonila se. Myšlenky jí bloudili nad tím, co řekl Cyrod. Měla se s tím smířit a zůstat tu.
,, Elisabeth doslechl jsem se, že jsi Zutovi sebrala komunikační přístroj.'' promluvil muž sedící na zdobené židli. Teď už Tasy nepochybovala, že to je Kros.
,,Tvůj bratr tě zklamal'' pokračoval Kros ,,Nechce ti pomoct. Radši sedí v bezpečí Sigrodu. Na tobě mu nezáleží.''
Teď když to vyslovil Tasy cítila, že mluví pravdu. Nechtěla si to připoustět. Ty slova jí udeřila, jako kdyby dostala facku.
,,Lžeš.'' vykřikla Tasy. Po tvářích se jí koulely slzy.
,,Sama víš, že mluvím pravdu.'' usadil jí Kros ,,Je zbytečné plavat proti proudu. Za to, že jsi porušila pravidla tě budu muset potrestat. Jdeš na samotku.'' mávl rukou na stráže u dveří. Ty se jí chopili a i přestože se vzpírala, táhly jí pryč. Sestupovaly pořád po schodech dolů. Otevřely jedny dveře do nějalé mistnosti. Hodili jí na studenou zem.
Zvedla se o rozhlédla kde je. Nacházela se v tmavé místnosti bezjediného světla. Po chvíli se rozkoukala. Na jedné straně si všimla kupy slámy, asi postel. Vzadu viděla kýbl. Měla co dělat, aby se jí neobrátil zaludek.
Opatrně zacouvala ke slamě. Nikde neviděla žádné světlo. Začal se jí stahovat žaludek. Ve tmě sama nebyla už hodně dlouho. Na spani si vždy rozsvěcovala lampičku.
Znovu se jí objevila vzpomínka před sedmi lety.
,,Sophie můžu ven?" zeptala se své momentální pěstounky.
,,Ne až si uklidíš pokoj.'' odpověděla Sophie.
,,Dobře.'' přikývla Tasy. Odešla do svého pokoje. Tam ale neuklízela své hračky. Zapnula vysavač. Otevřela okno. Její pokoj se nacházel úplně nahore. Slezla po šikmé střeše. Jak už to dělala mnohokrát a šla si venku hrát se svými kamarády.
O několik hodin později se vracela domů. Vylezla po střese k oknu svého pokoje a protáhla se jím. Nečekala, že tam uvidí Sophii, která si jí naštvaně měřila.
,,Kde si byla?" zeptala se jí přísně Sophie.
,,Venku s kamarády.'' odpověděla potichu Tasy.
,,Měla sis uklidit svůj pokoj a až pak si mohla jít ven. S tebou jsou samé problémy.'' křičela Sophie ,,Víš co já ti ukážu co to znamená poslouchat.'' popadla jí za ucho a táhla po schodech dolů. Zastavila se až ve sklepě. Tam jí odhodila a nechala.
Totálně se tam rozklepala. Bála se. Nechtěla tu být sama. Volala o pomoc ale nikdo nepřicházel. Čas ubíhal ve tmě nekonečně dlouho. Sophie si pro ní přišla za několik hodin. Tasy se ale zdálo jako by uběhlo několik dní.
Tahle vzpominka se jí podařila vyhnat z hlavy až do teď. Zkoušela přecházet po místnosti tam a zpět. Udělala vždy pět kroků a pak se musela otočit.
Dlouho takhle chodit nevydržela. Nakonec si sedla na slámu. Celá se roztřepala. Cítila se zlomená. Kelteovcům se podařilo to co chtěly.
Nevěděla, kdy se jí podařilo usnout probudilo jí až ostré světlo. Po době ve tmé se ji zdálo ostré. Přitom jenom někdo odkryl mřízku ve dveřích.
Tasy přiběhla ke dveřim. Podával jí misku s polévkou, která tedy vůbec nevoněla.
,,Kdy mě pustíte ven?"  zeptala se Tasy s očekávaním.
,,Až se nám bude chtít.'' odsekl kelteovec u dveří.
,,Prosím.'' zaprosila Tasy. To už ale kelteovec zavřel mřížku ve dveřích. Tasy se posadila na zem. Hlavně se nesesypej opakovala si Tasy. Opatrně začala jíst polévku. Byla ráda, že nevidí, jak vypadá.
Minuty se táhly na hodiny. Tasy se snažila na nic nemyslet, ale nešlo to. Pořád musela myslet na to, jak jí Cyrod odmítl pomoc utéct.
Otevřely se dveře. Tentokrát už Tasy ani nevstávala. Překvapilo jí, když dovnitř vešel Zut. Pomohl jí vstát.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se jí Zut. Všiml si stop slz na jejích tvářich.
Tasy se zmohla na přikývnutí. Zut jí odvedl ven. Šli v tichu až do pokoje, kde bydeli.
,,Elisabeth přijmi to co je. Děláš si to zbytečně težký, když proti tomu bojuješ.''
,,Tak dobře.'' souhlasila Tasy.
,,To jsem rád. Přichystej se za chvíli půjdeme na oběd''
Tasy se upravila a šla se Zutem na oběd. Zut jí tam zanechal s tácem jídla a šel k dalším kelteovcům.
Posadila se k prázdnému stolu. Za chvíli k ní přišel Salmer.
,,Čau Tasy.'' pozdravil jí Salmer.
Tasy mlčela a hleděla do talíře.
,,Co je?" zeptal se jí Salmer.
Tasy sklopila hlavu ,,Mluvila jsem s Cyrodem.''
,,To je super. A co říkal?'' ze Salmera sálalo nadšení.
,,Říkal, že tu mám zůstat a vydržet to. On se tu nemůžeme objevit. Když jsem mu říkala o tobě.'' zadrhl se jí hlas ,,Nepamatoval si tě.'' měla co dělat, aby se nerozbrečela.
,,Tak utečeme sami.'' řekl Salmer ,,přece se  tím nenecháme omezit.''
,,Salmere ty to nechápeš. My odtud nemúžeme utéct. Nezbývám nám, než přijmout to co je.''
,,Ty to chceš vzdát. Talovou tě neznám.'' zavrtěl hlavou Salmer. ,,Třeba ti chtěl Cyeod ještě něco říct a nestihl to. Určitě ti chtěl pomoct.'' snažil se jí utěšit Salmer. Kašlal na to, že na něj Cyrod zapomněl. Nechtěl, aby se Tasy hlavně trápila. Když ona to měla už teď tak težké.
Tasy si všimla Zuta stojícího na kraji jídelny. Zvedla se a šla vyhodit svůj oběd, kterého se nedotknula.
,,Elisabeth tedy Tasy se muselo něco stát.'' řekl Sanjy, která k němu přicházela.
,,Zjistíme to.'' slíbila dívka.
,,Kam jdeme?" zajímalo Tasy.
,,Uvidíš.'' odpověděl tajemně Zut.
Vedl jí chodbami. Musel jí tak vést schválně. Nechtěl, aby si pamatovala cestu zpátky. Stráže před Zitem uctivě klaněly hlavu, takže musel taky něco znamenat.
,,Kros rozhodl, že je načase zapojit tě mezi naše žáky, kteří tady studují, zvlášť, když jsi to slíbila.'' oznámil jí Zut.
,,Cože?" nechápala Tasy.
,,Prostě tam poslouchej vyučující a po hodině si pro tebe přijdu.''
Otevřel dveře a vešel s ní dovnitř. Zamiřil si to rovnou ke Kelteovce vepredu. Tasy nezbylo nic jiného než ho následovat.
Stála ve třídě. Tahle třída, ale byla neobvyklá. Sedělo v ní asi dvacet žáků, kterí na ni upreně hleděly a mlčely. Předtim si musely povídat. Zut něco zašeptal té učitelce a odešel.
Učitelka se otočila ke třídě plné žáků ,,Tohle je Elisabeth Saphirová a od teď se s námi bude učit. Buďte na ni prosím milý.'' představila jí učitelka. Třída si jí se znechucením prohlížela.
,,Ty Horte sedni si dozadu, aþsi ma Elisabeth, kde sednout.'' poprosila učitelka kluka ve druhé lavici. Ten se s velkou neochotou zvedl. Něco prohodil se svým sousedem v lavici a odešel do zadní lavice.
Učitelka Tasy pokynula ať si k ní sedne. Tasy tam došla a opatrně si sedla. Snažila se sedět od něj co nejdál a už vůbec se s ním nehodlala bavit.