Sigrod jezdci draků

Kapitola XXIII - Exkurze

Tasy ze spánku vytrhl hluk na chodbě. Rozespale se posadila. Hodiny na stropě ukazovaly půl šesté. Nechápala proč je na chodbě takový hluk, když je teprve půl šesté. Náhle jí to došlo. Dneska jde většina žáků na exkurzi do bývale budovy Sigrodu a sraz je v šest hodin u recepce. Budou je jistě doprovázet i spousta vojáků. Vlastně tu bude s Cyrodem a trenérem skoro sama.
Trénink jí začínal až za dvě a půl hodiny. Škoda, že na tu exkurzi nemůže.
Co kdyby tam přece jenom šla, napadlo ji. Nikdo by si jí nemusel všimnout. A trenér Hasem jí začne schánět až v osm. To už tam dávno bude. Plán jí trochu kazili sledovací hodinky, které měla na levém zápěstí. Sundat si je nemohla. To by hned ředitel věděl. Kdo by ale přece kontroloval, kde se teď nachází. Všichni jistě budou předpokládat, že spí. Stačí tedy jenom proklouznout k těm, kteří na exkurzi jdou a ztratit se v davu. Což by nemělo být nic těžkého, když tam jdou skoro všichni studenti Sigrodu.
Žaludek se jí připomnel silným zakručením. Včera po tréninku šla hned spát a na jídlo neměla ani pomyšlení. Na snídani se ale nemohla objevit. Riskovala by tím, že si jí někdo všimne a to rozhodně nechtěla.
Naštěstí si nechala ve skříni dvě tyčinky, kdyby někdy měla hlad, ale nechtělo se jí chodit do jídelny. Teď se jí hodilo a jednu s radostí snědla.
Na nástěnce stálo, že se mají obléknout do normálního oblecsní. Specialní oblečení jako mají vodní jezdci speciální obleky s pásky si měli vzít s sebou do baťohu.
Tasy si oblékla přes tričko ještě mikinu a dala si na hlavu kapuci. Nechtěla, aby jí někdo poznal.
Opatrně vyšla ven z pokoje a připojila se k davu. Chtěla nastoupit do výtahu, ale včas se zastavila. Tím by se totiž mohla také prozradit. Místo toho šla s ostatními až do přízemí k recepci. Podívala se na hodinky a zjistila, že je přesně šest. Dole již stály všichni studenti, kteří chtěli jít na exkurzi. Taky si všimla po stranách stojících vojáků.
Úplně vepředu stál na stole nějaký muž. Tasy ho neznala. Podle odznaků na jeho oblečení ho tipovala na velitele zemních jezdců. Takže měl stejné postavení jako trenér Hasem.
,,Jmenuji se Abelard Norgen a jsem velitel zemních jezdců.'' představil se přesně, jak Tasy čekala. ,,Teď budu postupně číst seznam všech, kteří se na exkurzi přihlásili. Když vás přečtu, tak přijďte sem za mnou ať si vás můžu odškrtnout ze seznamu. Potom projdete těmito dveřmi a nastoupíte do jednoho z autobusů, čekající před budovou.''
Postupně začal číst seznam. Tasy přemýšlela, jak se dostane do toho autobusu. Musela by projít dveřmi, ale ty hlídaly dva vojáci a pustili jen toho, koho právě prečetl Norgen. Jediná možnost je, že se bude vydávat za někoho jiného. Své jméno rozhodně nemůže prozradit. Třeba někdo bude chybět, doufala Tasy.
Studenti postupně procházely dveřmi a místnost se začínala vyprazdňovat. Už jich tam moc nezbývalo a Tasy pomalu panikařila. Až jich bude zbývat okolo deseti, tak se vypaří pryč.
Už se chystala odejít, když zaslechla Norgenův hlas ,,Je tady Velta Herdalová?"
Všichni mlčeli. Evidentně chyběla. Toho se Tasy rozhodla využít.
Protlačila se dopředu a řekla ,,To jsem já.''
Abelard Norgen na ní pohlédl ,,Kdyby každý zdržoval jako ty byly bychom tu do večera.''
,,Omlouvám. Na chvíli jsem se zamyslela.'' omluvila se Tasy a zahanbeně sklopila hlavu. Jednak proto, aby jí neviděl do obličeje a myslel si, že toho lituje.
,,Můžeš jít.'' pokynul jí Norgen k vojákům u dveří. Tasy k nim šla a snažila se chovat úplně normálně. Jeden z vojáků k ní natáhl ruku s náramek. Všimla si, že ho dostal každý, kdo šel na exkurzi. Tasy k němu natáhla pravou ruku a ignorovala jeho povytažené obočí, když viděl modřinu na jejím zápěstí. Nakonec jí náramek neochotně zapnul a pustil jí dál. Tasy předpokládala, že náramek má ukazovat polohu, aby se nikdo neztratil.
Nastoupila do posledního volného autobusu. Procházela dozadu autobusem a hledala volné místo.
Náhle si všimla Salmera sedícího úplně vzadu. Místo vedle něj u okna bylo ještě volné. On sám si zabral místo u uličky.
Tasy němu se k němu s ulehčením vydala. Salmer se ale netvářil, že by jí chtěl pustit.
,,Kdo jsi?" zeptal se jí nepřátelsky.
,,Ty mě nepoznáváš?" zahleděla se na něj Tasy ,,To jsem přece já Salmere.''
,,Co?" vykulil oči Salner a chtěl jí pokládat další otázky.
Tasy si přiložila prst na ústa a naznačila mu ať mlčí ,,Potom.'' zašeptala ještě.
Salmer jí pustil na místo vedle sebe. Bohužel si nemohla sundat kapuci. Pořád hrozilo, že by jí někdo mohl poznat. Ostatní si jich naštěstí nevšímali.
Tasy během cesty povyprávěla Salmerovi všechno co se stalo včera. Od její hodiny dějepisu s Cyrodem až potom co se jí sem podařilo dostat.
,,Ale pomocí těch hodinek stejně odhalí tvou polohu a zjistí, že jsi s námi na exkurzi?" nechápal Salmer.
,,To sice ano. Ale hledat mě budou až kolem osmé, kdy mi má začínat trénink s Cyrodem.'' vysvětlila mu Tasy potichu. Nechtěla, aby jejich hovor slyšel někdo jiný. Naštěstí se spolužáci kolem nich vybavovaly dost nahlas.
,,Nebudeš z toho mít průšvih?'' strachoval se Salmer.
,,To budu řešitaž potom.'' mávla nad tím rukou Tasy ,,Aspoň pochopí, že mi nemají nic zakazovat.''
Po půl hodině cesty autobus zastavil před starou budovou. Zvenku vypadala docela nenápadně. Bylo na ní poznat, že už dlouho nikdo v ní nežije.
Všichni se vyhrnuli z autobusů a sestoupili se před budovou. Tam stál tentokrát nějaký jiný učitel nebo trenér.
,,Tuhle budovu už Sigrod nepoužívá skoro padesát let.'' rozléhal se jeho hlas. Musel na to použít nějaký speciální lektvar. Tasy ho typovala na jejich průvodce.
Vedl je dovnitř a popisoval dále ,,Tuhle budovu Sigrod postavil v letech 1800 až 1804.  Kdy předchozí budovu silně poničil, tak že už se nedala obývat, útok Kelteovců a dalších našich nepřátel. Tahle budova samozřejmě v průběhu let procházela mnohými rekonstrukcemi než se celá organizace Sigrod přesunula roku 1974 do budovy, kterou obýváme i v současnosti.'' průvodce je vedl dál budovou a ukazoval jim jak bazény, ve kterých bývalí studenti cvičili, tak pokoje ve kterych bydleli. Dříve bydleli studenti minimálně po dvou a někdy až po čtyřech. Záleželo prý na tom, kolik jich zrovna ten rok přišlo studovat.
Právě je vedl do bývalé jídelny Sigrod. Studenti tam sedávaly podobně jako teď.
Najednou někdo za ní řekl ,,Tak tady jsi.''
Tasy se bleskurychle otočila. Za ní stal její bratr Cyrod a naštvaně si ji prohlížel.
,,Co tu děláš?" zeptala se Tasy. Cyrod šel vedle ní. Takže teď z jedné strany vedle ní stál Salmer a z druhé Cyrod.
,,Na to bych se měla spíš ptát já tebe.'' vrátil jí to Cyrod.
Tasy si chvíli pohrávala s myšlenkou, že by se ztratila v davu, ale nakonec jí zavrhla. Cyrod už stejně věděl, že tu je.
,,Chtěla jsem se podívat na exkurzi.'' vysvětlila Tasy s lehkým pokrčením ramen. Nechtěla, aby Cyrod poznal, jak je nervózní. ,,Jak jsi vlastně zjistil, že jsem tady?" zajímalo ji. Chtěla to vědět, aby ho pro příští byla schopna obelstít.
,,Jednoduše.''  řekl Cyrod. ,,Probudil mě hluk na chodbách. Tušil jsem, že budeš vzhůru, tak jsem šel jsem za tebou do pokoje. Chtěl jsem si s tebou jenom popovídat. Když jsi tam nebyla, hned mi došlo, že jsi musela jít na tu exkurzi. I když doteď nechápu, jak se ti podařilo projít kontrolou.'' zavrtěl nechápavě hlavou Cyrod.
Tasy netušila, co má dělat. Tušila jenom, že jí Cyrod nenechá pokračovat v exkurzi.
,,Vrať se se mnou zpátky do Sigrodu.'' přesvědčoval jí Cyrod ,,Když se vrátíš sama následky jistě nebudou tak velké.''
Tasy zatnula ruce v pěst. Teď už stejně neměla na výběr. Potrestají ji stejně. ,,Ne.'' odpověděla Tasy.
Zrychlila krok, aby poodešla od Cyroda. Teď už se jí nezdál dobrý nápad, jít na tu exkurzi.
Cyrod taky zrychlil krok a šel vedle ní.
,,Tasy stejně se tomu nevyhneš.'' přemlouval jí Cyrod. Chytil jí za zápěstí, ale Tasy se mu vysmekla a znovu zrychlila. Teď už se prodírala davem studentů a Cyrod spěchal za ní.
,,Stejně se to dřív či později trenér Hasem dozví.'' vyhrožoval jí Cyrod.
Tasy již běžela a vrážela do studentů. Při běhu jí spadla kapuce a vlasy vlály za ní. Na maskování už teď stejně nebyl čas. Cyrod jí mohl kdykoliv prozradit. Salmelr její tempo v pohodě stíhal a prodíral se vedle ní. Bohužel Cyrod se nevzdával a pronásledoval jí dál.
Najednou před  sebou zahlédla trenéra Hasema. Tasy prudce zastavila těsně před ním. Trenér se na ni díval dost naštvaně. Tasy rychle sklopila hlavu, aby se mu nemusela dívat do očí, ze kterých úplně sálal vztek. Tasy tušila, že má velký průšvih.
,,Elizabeth Saphirová!'' oslovil jí naštvaně trenér. Všichni kolem nich zmlkli a neodvažovali se promluvit. Trenéra Hasema všichni respektovali a skoro nikdo se mu neodvážil odmlouvat. Dokonce i ředitel trenéra Hasema respektoval a naslouchal jeho názorům.