Sigrod jezdci draků

Kapitola XX - Zpátky

,,Posaď se.'' poručila jí hlavní léčitelka. Tasy si sednula na lůžko.
,,Běžte pryč.'' poručila léčitelka dvěma mužům, kteří jí hlídali.
,,Máme za úkol ji hlídat.'' odporoval hlídač.
,,To můžete klidne i za dveřmi. Odsud nemá kudy utéct a jsem tu ještě já.'' odbyla ho léčitelka rázným hlasem.
Hlídači se otočili a odešli. Tasy si oddechnula. Konečně trocha soukromí.
,,Co jsi to prováděla?" zeptala se léčitelka.
,,Myslíte tu ránu?" ujišťovala se Tasy.
,,Ano.'' souhlasila lečitelka. Donesla lahvičku, ķterou jí opatrně začala mazat ránu. Docela to štípalo.
,,Jenom malé škrábnutí.'' mávnula nad tím rukou Tasy.
,,Když myslíš.'' pokrčila rameny hlavní léčitelka.
Tasy se setkala s pohledem Salmera, který stál za zády léčitelky.
,,Zkus nedělat prudké pohyby. Taky by ses měla šetřit.'' varovala jí léčitelka.
,,Pokusím se.'' usmála se Tasy.
Zvednula se a vyrazila ke dveřím.
,,Kam jdeme?" zeptal se Salmer.
,,Na večeři, mám hlad.'' odpověděla Tasy.
Vyšli ven z místnosti. Okamžitě se za nimi připojili dva muži.
Tasy sešla tři patra dolů a zamířila si to do svého pokoje. Pořád si jestě pamatovala, kde je.
Dveře do jejího pokoje byli odemčené. Rozhlízeka se všude po pokoji ale nikde nemohla najít kartičku na vytah.
Nezbývalo jí než se obrátit na hlídače ,,Kde je moje karta na výtah?"
,,Zabavili ji, když jsi zmizela. A teď na ni nemáš nárok potom, jak se chováš.'' odpověděl hlídač.
Tasy otrávěně protočila oči. Budou muset jít po schodech.
,,Máš se dostavit za ředitelem.'' přikázal strážce Salmerovi. Salmer se na ni podíval.
,,Uvidíme se potom.'' usmála se Tasy. Nechtěla dělat Salmerovi problémy. Sám jich měl víc než dost.
Sama se rozešla po schodech dolů. Následoval ji už ted jenom jeden strážce. Musela sejít osm pater než se ocitnula v přízemí. Na chodbách nikdo nebyl. Všichni už museli být v jídelně.
Tasy otevřela dveře a vešla dovnitř. Obrátili se na ni pohledy všech v jídelně.
Tasy hrdě zvedla hlavu a došla k okénku. Tam jí postarší paní podala tác s jídlem. Tasy si ho od ní vděčně převzala. Docela jí za tu dobu vyhládlo. Hlídač šel pořád za ní.
,,Nemohl by jsi čekat venku. Odsud stejně nemám, kam utéct.'' obrátila se na něj Tasy.
,,To nejde.'' zavrtěl hlavou strážce.
Tasy otráveně protočila oči. Uviděla stůl vodních jezdců. Na kraji bylo jedno místo volné. Zamířila přímo tam.
Tasy se posadila vedle ní. Byla ráda za to, že její rána na boku nejde vidět. I tak jí sledovala celá jídelna a napomáhal tomu i strážce stojící metr za ní.
,,Je pravda, že tě našly v bezvědomí?'' zajímalo jednu dívku.
Tasy krátce přikývnula. Všichni poslouchaly, co řekne.
,,Jak se ti podařilo utéct?" zeptal se kluk naproti ní.
Tasy zvednula pohled od jídla a odpověděla ,,Sigrod my s tím vůbec nepomohl, i když jsem ho o to žádala. To Salmer mi pomohl utéct.'' zvednula se od stolu. Nechala tác s nedojezeným jídlem na stole. Odcházela pryč z jidlem. Ignorovala šepot ozývající se za ní. Slyšela za sebou kroky stražce. Na schodech se málem srazila s   trenérem Hasemem ,,Už jsi po večeři?" povytáhl obočí Hasem.
Tasy mlčela. Neměla pravě teď náladu se bavit s nikym ze Sigrodu.
,,Nezapomeň zítra v šest na tréninku.'' připomněl jí Hasem.
Tasy pořád mlčela a protáhnula se kolem něho.
Zamířila do svého pokoje. Otevřela dveře a rychle je za sebou zamčela. Strážce zůstal stát venku předž dveřmi. Unaveně si lehnula na postel. Dnešek byl vyčerpávající. Rána na boku začala pomalu štípat a bolet. Bude trvat dlouho než se zahojí. Nehodlá tu zůstat navždy. Takhle zraněná ale nemůže utéct. Musí počkat až se rána zahojí a potom se Salmerem uteče. Zítra se s ním na tom domluví. Nehodlá tu zůstat věčně.

Probudil jí pípající budík. Nevzpomínala si, kdy ho nastavila. Podívala se na hodiny, ukazovaly půl šestě. Měla by jít na trénink, jenže se jí nechtělo. Otočila se na druhý bok a znovu usnula.
Probudila se až o dvě hodiny později. Tasy už měla docela velký hlad, protože večer skoro nic nesnědla.
Ve skříni našla tričko a tepláky se vzorem draků do kterého se obkleknula. Vedke něho byl uhledně poskládaný modrý oblek a pásky. To si oblékne později. Nikomu nevadilo, ze nepřišla na ranní trenink jinak by jí jistě zbudili.
Přemýšlela, kde je Salmer. Doufala, že se má dobře. Třeba se s ním uvidí na snídani.
Odemknula dveře a vyšla ven. Přede dveřmi stál jeden hlídač. Tasy nad tím protočila oči. To snad nemyslí vážně.
Rozešla se poschodech dolů. Už teď litovala, že nemá kartu k výtahu. Musí jí znovu získat. Kolem ní procházeli další na snídani. Tasy zrychlila. Prošla kolem recepce. Vzpomněla si na ten den, kdy tu byla poprvé. Tenkrát toho tolik nevěděla. Jak ráda by se do té doby dostala. Ne musí pomoct dalším zajatcům, které drží Kelteovci. Když se Sigrod k ničemu nemá.
Vešla do jídelny. Opatrně se rozhlédnula. Cyroda nikde neviděla stejně jako trenéra Hasema. Zase na ni všichni koukali. Nejraději by se odsud vypařila, ale nesmí to dát najevo.
Sebevědomě došla ke stolu, kde bylo nachystane různé jídlo. Vzala si rohlík a otáčela se k odchodu, když se málem srazila se Salmerem. 
,,Ahoj.'' pozdravila Tasy a usmála se na něj.
,,Ahoj jsi v pořádku?" zajímalo Salmera.
,,Jo v pohodě.'' souhlasila Tasy. Směřovali přitom pryč z jídelny.
,,Něco mě napadnulo, ale řeknu ti to potom.'' ztišila hlas Tasy. Nechtěla, aby jí někdo slyšel.
,,Jasně.'' odpověděl Salmer. ,,Budu muset jít na trénink.''
,,Já bych taky měla jít. I tak mám dvě hodiny zpoždění.'' poznamenala Tasy.
,,Tak se uvidíme odpoledne.'' navrhnul Salmer.
,,Dobře.'' přikývnula Tasy a každý se rozešel do svého pokoje.
Tasy se obleknula do speciálního obleku a nezapomněla si dát proužky. Vzpomínala si jak to bylo tenkrát, když si je jednou zapomněla. Rána na boku nepříjemně tepala.  Co se vlastbě stalo s Ratmou a Kanikarem? Zrádci jedni.
Vyšla ven z pokoje. Šla dolů až k recepci. Kudy se ale chodilo k tomu bazénu, kde trénovala s Cyrodem a trenérem Hasemem. Prošla několikati chodbami, nemohla ale najít bazén, který potřebovala. Nezbylo jí nic jiného než se zeptat hlídače za ní. Otočila se a viděla, jak se nepatrně usmívá
,,Dovedl by jsi mě k bazénu, kde je trenér Hasem s Cyrodem?" poprosila Tasy.
,,Jasně.'' souhlasil hlídač. Zkušeně vedl Tasy chodbami až došli ke dveřím, které poznávala. Otevřela je a vešla dovnitř.
Trenér Hasem stál na kraji bazénu zatímco Cyrod plaval v bazénu.
Teď se k ní Hasem otočil. Tasy zatnula svaly, aby pod jeho pohledem o krok neucouvnula.
,,Myslel jsem že už dnes nepřijdeš?" poznamenal ledově Hasem. ,,Sovere můžeš jít, jà si jí tady pohlídám.'' Sover krátce přikývl a odešel. Z Trenéra Hasema měli všichni respekt.
,,Měla jsi tady být už v šest.'' otočil se k ní trenér Hasem.
Tasy pořád mlčela. ,,Dej si na rozplavání pět koleček.''  poručil jí.
Tasy došla k bazenu. Opatrně do něj skočila. Zima jí nebyla. Taky mohla pod vodou v pohodě dýchat díky náhrdelníku, který ji spojoval s Athénou. Zkusmo udělala dvě tempa. Docela to šlo. Pomalu plavala bazénem. Rána ve vodě začala štípat. To jí ujistilo v tom, že tady musí počkat než  se zahojí. Uplavala pět koleček bazénu. Posadila se na kraj bazénu. Trenér Hasem pořád nepřicházel. Zato k ní plaval Cyrod. Tasy ted rozhodně neměla náladu na rozhovor s ním. Věděla ale že se tomu nevyhne.
,,Proč jste nezavolaly o pomoc, když jste utekly?" zeptal se Cyrod.
,,A proč jsme měli? Když jste nám ani nechtěli pomoc utéct!'' pokrčila rameny Tasy.
,,Vy jste se neměli v plánu sem vrátit.'' uhodnul Cyrod.
,,Naštěstí nás objevili lidé ze Sigrodu.'' poznamenala ironicky Tasy.
,,Byla jsi zraněná. Mohla jsi tam venku klidně umřít.'' řekl jí Cyrod. ,,Zachovali jste se strašně nerozvážně.''
,,To říká zrovna ten, který klidně zapomněl na kamaráda, který mu tenkrát pomohl utéct.'' vytknula Tasy. Cyrod jí pěkně rozčílil.
,,Proč se tak chováš?" nechápal Cyrod.
,,Co mám jiného dělat. Kam se hnu jde za mnou hlídač, jako bych byla nějaky zločinec a všichni se tak na mě i dívají.'' křicela už Tasy.
,,Jen co ses probudila už jsi chtěla odejít. Ani jsi nám nepoděkovala za tvou záchranu.''
,,A měla bych?''
,,Dost!'' utnul jejich hádku trenér Hasem ,,Každý si dejte padesát dřepů pod hladinou.''
Tasy se ponořila do vody. Takhle to pokračovalo další dvě hodiny. Pořád nějaké cviky. Tasy neodporovala ale rána na boku jí pálila, že se to už nedalo vydržet. Netroufnula si stěžovat si. Po pár cvicích už nemohla. Netušila, že se jí za dobu svého vězení tak zhoršila kondička. Cyrod oproti ní všechny cviky na posilování a další dělal s lehkostí.
,,Můžete jít.'' propustil je po dvou hodinách trenér ,,Ty Tasy musíš pořádně cvičit, aby ses dostala do své dřívější kondice. Což znamená chození na všechny tréninky.'' podíval se na ni přísně trenér.
,,Chápu.'' odpověděla Tasy.
,,Ve tři se dostav na hodinu bojování s trenétem Borem.'' řekl trenér. Tasy jenom znaveně přikývla. Po dnešním tréninku byla totálně vyčerpaná. Odcházela pryč z místnosti. Bouchnula za sebou dveřmi. Tam na ni čekal Sover. Tasy otrávené protočila očima.
,,Tasy počkej.'' volal za ní Cyrod. Tasy se neotáčela a pokračovala dál v cestě. Cyrod jí přesto doběhnul.
,,Co se s tebou stalo?" zajímalo Cyroda.
,,Přemýšlej trochu.'' odseknula Tasy ,,Kamkoliv se hnu jde za mnou on.'' naštvaně ukázala na Sovera.
,,Je to pro tvoje bezpečí.'' přesvědčoval jí Cyrod.
,,No jistě.'' nevěřila mu ani slovo Tasy ,,Spíš se bojíte, že bych od vás mohla odejít, stejně jako to udělali naši rodiče.''
,,Takhle o nich nemluv.'' řekl Cyrod. Nervózně se ohlédl na strážce za nimi a ztišil hlas ,,Nemáme na výběr.''
,,Vždycky je na výběr.'' odseknula Tasy a rozeběhla se nahoru po schodech. Ohlédla se a viděla Cyroda stát dole. Chtěla být od něj co nejdále. Zrychlila.
Najednou do něčeho narazila. Odmrštilo jí to dolů. Cítila, jak se nezadržitelně kutálí dolů po schodech. Schody vrážely do rány na břiše a namoženych svalů z tréninku. Věděla, že bude mít další modřiny. Pak svět okolo ní zčernal.

Dvacátá kapitola je za námi. Když jsem tuhle knížku skoro před rokem začala psát, nikdy jsem si nemyslela, že přesáhnu 20 kapitol. Původně jsem měla v plánu příběh do dvaceti kapitol. Náš příběh se ale vyvíjí dál. Jak to celé dopadne? To se dozvíte v dalších kapitolách.

ZaFe03