Sigrod jezdci draků

Kapitola XXV - Trest

Další kapitola je tu. Užijte si ji.

ZaFe03

Tasy se probudila. V ramenech jí bolestivě tepalo. Asi nebyl nejlepší nápad jít spát s pouty. Zápěsti jí bolely a pálili skoro stejně jako ramena. Opatrně spustila nohy z postele a vyšvihla se do sedu.
Teď už se jenom postavit. Přenesla váhu na nohy a stoupla si. Zkusmo udělala krok  dopředu a zakolísala. Rychle přešla ke zdi, o kterou se opřela. Počkala dokud se jí nepřestala točit hlava. Pak přešla ke dveřím. Otočila se k nim zády a zkusila vzít za kliku. Přesně, jak čekala, dveře musely zamčít.
Nezbývalo jí nic jiného než čekat. Venku už se stmívalo a pomalu přicházela noc. Tasy se posadila na židli u stolu. Knih na svém stolu si nevšímala, stejně neměla šanci si je podat a otevřít. Otočila se i s židlí směrem k oknu. Škoda jen, že se nemohla opřít. Snažila se moc nehýbat, protože při každém pohybu ji bolestivě tepalo v ramenech.
Pozoroval, jak vycházely postupně hvězdy. Poznala, že měsíc bude za pár dní v úplňku.

,,Krásný výhled.'' ozval se hlas za ní. Tasy se prudce otočila. Bolesně přivřela oči, jak jí ramenem projela bolest. Za ní stál trenér Hasem.
Tasy se prudce postavila a o krok ustoupila. Zapomněla ale na spoutané ruce za zády a zakolísala.
Už očekávala tvrdý dopad na zem, ale na poslední chvíli jí zachytil Hasem a pomohl jí posadit se na postel.
Tasy mlčela a nespouštěla Hasema z očí. Nechápala proč sem šel a štvalo jí, že si ho nevšimla.
Hasem se k ní mlčky natáhl a sundal jí pouta. Tasy si s úlevou položila ruce vedle sebe na postel.
Když se podívala na své ruce, málem vykřikla zděšením. Na rukou se jí rýsovaly modré strupy a místy jí pořád z nich tekla modrá krev. Kolem nich se její zápěstí rýsovala všemi odstíny modré.
,,Jako fakt?'' pohlédla naštvaně na trenéra Hasema.
,,Neměla jsi sebou tak házet.'' pokrčil rameny bezohledně trenér ,,Kvůli tomu tu ale nejsem.  Chtěl jsem ti jenom říct, že zítra ti trénink začíná v šest a tam se dozvíš svůj trest.''
,,Ano.''  souhlasila tiše Tasy. Nějakou dobu jí trvalo než se odvážila zeptat ,,Mohla bych dostat něco na jídlo?"
,,Aha. Ty jsi dneska ještě nic nejedla.'' došlo trenérovi ,,Za chvíli ti sem pošlu někoho s jídlem.''
,,Děkuji.'' poděkovala Tasy. Trenér se otočil a odešel pryč z pokoje.
Tasy se znovu zahleděla ven na měsíc a hvězdy, jak ráda by se prošla venku pod měsícem, ale tušila, že jestě dlouho nebude moct jít ven z organizace. Teď už vážně litovala svého rozhodnutí jít na tu exkurzi.
Na dveře někdo zaklepal a vešel dříve než Tasy stihla říct dále.
Otočila se a uviděla dívku o pár let starší. Tipovala, že musí chodit tak do čtvrtého nebo pátého ročníku.
,,Ahoj.'' pozdravila jí nesměle dívka. V rukou nesla tác s jídlem a teď ho položila na stůl.
,,Ahoj.'' řekla Tasy a prohlížela si dívku, která jí přinesla oběd. Měla světle hnědé vlasy po ramena. ,,Jak se jmenuješ?" zeptala se jí Tasy.
,,Viriel.'' představila se dívka.
,,Klidně běž.'' propustila jí Tasy. Nechtěla, aby tu Viriel zbytečně čekala. Jistě mohla dělat něco zábavnějšího než jí nosit jidlo.
,,Nemůžu. Tvůj trenér Hasem mi přikázal ať tu počkám dokud nedojíš, abych mohla odnést nádobí.'' vysvětlila Viriel a chvíli jí trvalo než pokračovala ,,Taky tě tu mám potom zamčít.'' dívka trochu sklopila oči, protože očekávala, že se Tasy bude zlobit.
Tasy na to jenom protočila oči. Co jiného mohla od Hasema čekat. ,,To je v pohodě.'' uklidnila jí Tasy. Pomalu se pustila do jídla. ,,Do jakého ročníku vlastně chodíš?''
,,Do čtvrtého.'' odpověděla Viriel
,,Takže tu žiješ čtvrtý rok.'' odtušila Tasy ,,Jaké to tady pro tebe vlastně je?" zajímalo ji.
,,Mám to tu ráda. Miluju draky. A ráda i trénuju.'' odpověděla Viriel.
,,Kolik vás vlastně trénuje dohromady?" zeptala se Tasy.
,,Osm.'' řekla Viriel a její hlas se přitom trochu zadrhl ,,Dříve nás bylo ale víc."
,,Co se s nimi stalo?" zajímalo Tasy, i když to již tušila.
,,Kelteovci je zajali. Z naší skupiny moji kamarádku Celiu a ještě dva další.'' vyprávěla Menka.
,,Celiu znám.'' vykřikla překvapeně ,,Když jsem byla u Kelteovcům pomáhala mi s nápojem, který obarvil mou krev na červenou, aby mě Kelteovci u obřadu neodhalili. Bohužel mě později odhalili po bitvě v jídelně, kdy jsem se zranila a má modrá krev vyšla najevo.''
,,To jsem ráda, že ještě žije. Sigrod bere všechny zajatce Kelteovců jako by již nežili.'' konstatovala smutně Viriel
,,Taky mě to štve. Viděla jsem kolik tam je zajatců.'' ujistila ji Tasy ,,Sama když jsem byla u nich v zajetí, tak mi Sigrod nechtěl pomoct ani když jsem ho kontaktovala. Nakonec jsem tedy musela se Salmerem utéct sama. Lituju jenom toho, že jsem nemohla pomoct utéct dalším zajatcům.'' dovyprávěla Tasy.
,,To je v pořádku.'' řekla Viriel
,,Můžeš vlastně někdy jít ven z této budovy?" zeptala se Tasy a pohlédla směrem k oknu.
,,Ano. Ven můžeš jít kdykoli máš čas stačí, a když když ti to povolí tvůj trenér.'' vysvětlila Viriel.
,,Tak to já se ven ještě dlouho nepodívám.'' ušklíbla se zklamaně Tasy. ,,Teď už docela lituju toho, že jsem šla na tu exkurzi. Byl to špatný nápad.'' litovala toho Tasy. Věděla ale že už nemůže vrátit čas a změnit svá rozhodnutí.
,,To věřím.'' chápavě přikývla Viriel. Tasy si všimla, že její pohled sklouzl na její zápěstí rozedřené do krve, kde se teď pomalu tvořili modré strupy.
,,Co se ti stalo?" odvážila se zeptat Viriel.
,,Byla jsi na dnešní exkurzi?" ujistila se Tasy, když Viriel přikývla, tak pokračovala ,,Mě to trenér Hasem zakázal, ale i přesto jsem tam šla. Pak jsi jistě viděla, jak si mě všimnul. Nechal mě s Cyrodem v jedné místnosti a po nějaké době pro nás poslal vojáky. Mě dali pouta, jak jsi musela vidět, když jsme procházeli jídelnou. Pak jsem se v autě trochu s Cyrodem pohádala a poprala, což nebyl dobrý nápad, protože Cyrod je silnější a já měla spoutané ruce za zády. A pak mě vojáci švihli zpět do mého pokoje. Samozřejmě nikoho nenapadlo mi sundat pouta. Až před chvilkou přišel trenér Hasem a sundal mi je.'' vyprávěka Tasy. Dnešní den se rozhodně nevydařil.
,,Aha.'' pochopila Viriel. ,,Už budu muset jít.'' loučila se s ní. Tasy se usmívala dokud se za ní nezavřela dveře. Pak ještě slyšela klíč v zámku.
Asi bych už měla jít spát. Skoro je půlnoc a zítra mám trénink v šest. Unaveně si lehla na postel, ale ještě dlouho nebyla schopna usnout. Pořad se převalovala ze strany na stranu, jak jí bolely ramena i zápěstí.

Probudila se v pět. Do tréninku měla ještě času dost. Oblékla se do speciálního obleku a nezapomněla na pásky. Bohužel jí oblek nezakrýval strupy a modřiny na jejích zápěstí.  Nějakou dobu počkala a pak se rozhodla vyrazit na trénink. Rozhodně neuškodí tam přijít včas. Dveře měla odemčené a ani jí nepřekvapilo, že zmizela její kartička k vytahu. To byla jistě část jejího trestu. Stejně jako když jí voják táhl se spoutanými rukama za zády před očima skoro všech studentů Sigrodu.
Sešla dolů po schodech. Nikde nikdo nebyl.
Párkrát špatně zahnula a musela se vracet, ale nakonec úspěšně došla do bazénu, kde trénovala s Cyrodem.
Přišla sem jako první. Sedla si na kraj bazénu a máchala si ve vodě nohy. Po nějaké době přišel Cyrod a nevšímal si jí. Místo toho si sedl na druhou stranu bazénu. Tasy ho taky ignorovala.
Za chvíli přišel Hasem. Nijak nekomentoval to, že každý sedí na jiné straně bazénu ,,Jsem rád, že jste tu včas.'' chladně je uvítal Hasem. ,,Plavte na rozplavání desetkrát tam a zpátky. Pak přijďte za mnou k druhému bazénu.'' rozkázal Hasem.
Tasy na nic nečekala a skočila do bazénu. Chtěla to mít, co nejrychleji za sebou. Voda v bazéně ji štípala do ran na rukou. Taky jí bolely ramena. Ignorovala to a plavala dál. Cyrod byl mnohem rychlejší než ona a odešel za Hasemem, když jí ještě zbývalo přeplavat bazén třikrát tam a zpátky. Konečně to uplavala.
Tasy došla k vedlejšímu bazénu. Trenér Hasem tam již stál a Cyrod stál naproti němu. Tasy si stoupla taky naproti trenérovi, ale dala si záležet, aby mezi nimi byl rozestup dva metry.
,,Slyšel jsem, že jste se včera v autě pohádaly a popraly.'' oznámil jim trenér. Tasy na to neměla co říct. Věděla, že se to trenér dozví, když u toho byli dva vojáci Sigrodu. Cyrod se rozhodl zachovat stejně. Když oba mlčeli rozhodl se Hasem pokračovat ,,Evidentně má Tasy spoustu sil nazbyt, proto bude od dneška chodit na trénink boje se studenty čtvrtého ročníku. A ty Cyrode tam začneš  znovu chodit. Aby ses měl, kde vybojovat.''
,,Cože?'' neudržel se Cyrod a vykřikl. prekvapeně ,,Když jsou o rok starší než já. A ona,'' ukázal na Tasy. ,,Bude akorát sdržovat celou hodinu.''
,,To jistě nevadí, že jsou starší než vy. A pevně věřím, že dlouho jistě nebudete zaostávat.'' vysvětlil klidně trenér.
Tasy pořád mlčela a zachovala si ledovou masku. Nechtěla, aby někdo vyčetl z jejího obličeje, co si o tom myslí. Nebrala to tak tragicky jako Cyrod. Sice bude nejhorší, ale na to už si zvykla během tréninků s Cyrodem. Litovala jenom, že již nebude moct chodit na trénink boje prvního ročníku, kam chodil i Salmer.
,,Samozřejmě vám zůstává ranní trénink.'' dodal trenér. ,,Cyrod ode dneska již nebude Tasy učit dějiny Sigrodu. Po odpolední hodině boje tě dějiny bude učit třeba Viriel.'' rozhodl trenér Hasem.
Tasy se nepatrně usmála. To pro ni nebyl žádný trest s Viriel si rozumněla mnohem víc než s Cyrodem. Horší bude jenom ten boj, na který má chodit se čtvrtým ročníkem. Tam si rozhodně neodpočne.
Hasem bohužel postřehl její nepatrný úsměv a pokračoval ,,To ještě není všechno. Ty Tasy nesmíš opustit tuto budovu. Taky mě budeš poslouchat na slovo jinak budou následovat další tresty. Rozumíš?''
,,Ano.'' tiše souhlasila Tasy.
,,Teď se vraťte zpátky do prvního bazénu a dejte třicet bazenů tam a zpátky a pak můžete jít na snídani. Po snídani si tady ve druhém bazeně dáme zajímavé cvičení.'' přikázal jim Hasem. Na konci se tajemmě usmál.
Tasy znuděně protočila oči. Na to cvičení se vůbec netěšila. Šla zpět k prvnímu bazénu. Chtěla to mít co nejrychleji zasebou. S Cyrodem za tu dobu neprohodila jediné slovo.