Sigrod jezdci draků

Kapitola XXIV - Přistižena

Tasy stálo veskeré sebeovladání, aby o krok neustoupila dozadu. Tím by jenom ukázala svou slabost. A nesnášela, když jí někdo osloval Elisabeth. Sice jí, tak rodiče pojmenovali, ale od třech let jí všichni říkali Tasy.
Zahlédla, jak se Cyrod postavil vedle ní. Rozhodně, ale nevypadal, že by se trenéra Hasema bál.
Trenér se obrátil na velitele zemních jezdců Abelarda Norgena, který tuto exkurzi vedl ,,Jistě ti nebude vadit, když si je na chvíli vypůjčím.'' ukázal na ně trenér Hasem.
,,Potřebuju si se svými svěřenci vážně promluvit. ''
,,Jistě.'' souhlasil Norgen.
Trenér Hasem se otočil a vyrazil svižnouchůzí pryč. Tasy s Cyrodem ho následovaly. Přinutila se zvednout hlavu a hrdě kráčet dál. Ze všech stran slyšela tichý šepot. Nikoho už nezajímala tato budova. Místo toho se bavili o tom, co právě viděli.
Tasy se krátce ohlédla a zachytila Salmerův povzbudivý úsměv. Taky se trochu pousmála, aby ho uklidnila. Sama přitom klidná vůbec nebyla.
Trenér Hasem zahnul do otevřených dveřích, které se nacházely v pravé části chodby. Podržel jim dveře a počkal než vejdou dovnitř. Pak za nimi dveře zavřel.
Propichoval je naštvaně svými bouřkovými očima.
Tasy nepatrně o krok ustoupila dozadu.
,,Co tady děláte?" zeptal se jich trenér Hasem. Jeho hlas se postupně zvyšoval až skoro křičel.
Tasy pohlédla na Cyroda. Doufala, že Hasemovi nic neřekne a bude mlčet. Pohledem ho o to skoro prosila. Cyrod její pohled ignoroval a pohlédl na Hasema. Chystal se mu všechno říct a Tasy s tím nemohla nic udělat.
,,Tady Tasy se rozhohla jít na exkurzi i když to měla zakázané. Zjistil jsem to brzo ráno a rozhodl se jít za ní, abych jí přesvědčil, aby se vrátila. Bohužel nechtěla a začala utíkat než malém vrazila do vás.'' vyprávěl Cyrod. Tasy na něj naštvaně hleděla. Zrádce jeden. Kdyby mlčel, tak by jistě nebyl Hasem tak naštvaný.
,,Měl jsi jít hned za mnou, když jsi zjistil, že Tasy není v Sigrodu. A ne se ji snažit přivést zpét na vlastní pěst.'' vytknul mu Trenér.
,,Omlouvám se.'' omluvil se Cyrod. Nevypadalo, ale že by toho litoval.
Trenér teď svůj pohled přesunul na Tasy ,,Je to pravda?" chtěl vědět trenér a postupoval dopředu. Tasy ustupovala dozadu dokud nenarazila na zeď. Trenér se zastavil jenom krok od ní.
Tasy sklopila hlavu a nepatrně přikývla, i když věděla, jak to Hasem nesnáší.
,,Podívej se mi do očí a řekni mi pravdu.'' přikázal jí trenér.
Tasy neochotně zvedla pohled a podívala se trenérovi do očí. Věděla, že by trenér poznal, kdyby teď lhala ,,Ano. Šla jsem na tu exkurzi, i přestože jste mi to zakázal.'' přiznala se Tasy
,,Aspoň, že nelžeš.'' zamumlal si pro sebe Hasem. ,,Je ti jasné že za to budeš potrestána?''
,,Ano.'' souhladila Tasy. Věděla, že nemá cenu protestovat.
,,Myslel jsem si, že budeš po včerejším tréninku dost utahá, ale evidentně jsem se zmýlil.'' pronesl nahlas Hasem ,,Vypadá to, že máš pořád spoustu energie.'' což rozhodně nebyla pravdu.
Pořád ale nechápala, jak jí dokázal Hasem, tak rychle odhalit.
,,Ty pořád nevíš, jak jsem tě dokázal, tak rychle najít a odhalit.'' zasmál se Hasem. Na jeho smíchu ale nic pozitivního nebylo. Znělo to spíš krutě.
Tasy mlčela a hleděla někam před sebe. Věděla, že v tuhle chvíli je mlčení ta nejlepší věc.
,,Když se ani jeden z vás nedostavil na trénink, hned mi bylo jasné, co se děje. Pro jistotu jsem zkontroloval vaše pokoje, které byly také prázdné. Došlo mi, že si šla na tu exkurzi i přes můj zákaz. Když jsem se sem dostal, hned jsem se ptal Norgena jestli se ho někdo nepokusil obejít. Nejdřív si na nikoho nevzpomínal, ale potom si vzpomněl na jednu dívku, která se přihlásila až na potřetí a měla na hlavě kapuci. Hned mi bylo jasné, že jsi to musela být. Jeden z vojáků si pak vzpomněl, že jsi měla na pravé ruce modřinu. Tím potvrdil moji domněnku. Chystal jsem se tě najít, když jsi ke mně sama přiběhla.'' krátce a krutě se zasmál Hasem.
Tak takhle to bylo, došlo Tasy. Litovala, že si nedávala větší pozor. Teď už jí vůbec nespustí z očí. Proč se sem jenom chtěla podívat za každou cenu.
,,Já si teď potřebuju ještě něco zařídit. Pošlu sem někoho, kdo vás odveze zpátky do Sigrodu.'' řekl jim Hasem ,,A já si mezitím rozmyslím tvůj trest.''
Tasy se otřásla. Typovala, že to budou bez tak  nějaké tréninky navíc. Jako kdyby jich už tak neměla dost.
Cyrod se na ní posměšně ušklíbl. Vypadalo to jako by měl radost z jejího průšvihu.
Trenérovi Hasemovi jeho úšklebek neunikl ,,Ty taky dostaneš trest za to, jak nerozvážně ses choval.'' dodal. Cyrodovi v tu chvíli zmrzl úsměv na tváři. Tohle tedy nečekal.
Aspon něco, pomyslela si Tasy. Patří mu to. Zrádci jednomu.
Trenér Hasem se otočil a bezeslova odešel.
Tasy počkala až se za trenérem zavřely dveře a pak ironicky pronesla ,,Fakt děkuji.''
Cyrod jí ignoroval a odešel na druhý konec místnosti a postavil se vedle dveří.
Chvíli se na Cyroda nenávistně dívala. Ten jí ale pořád ignoroval. Nakonec to Tasy vzdala a sedla si na zem. Kolena pokrčila a objala si je rukama. Nakonec si na ně položila hlavu. Po včerejším tréninku a dnešním brzkém vstáváním byla utahaná. Netrvalo dlouho a upadla do říše snů.

Ze spánku jí vytrhl něčí neurvalý hlas ,,Vstávej!''
Tasy otevřela oči a pomalu zvedla hlavu. Hleděla na nějakého vojáka Sigrodu, jak poznala dle jeho oblečeni a zbroje.
Tasy na něj jenom hleděla a k ničemu se neměla. Voják jí nečekaně chytil za paži a neurvale ji vytáhl do stoje.
Tasy ho naštvaně probodávala pohledem. Tyhle vojáky snad trenér poslal za trest.
,,Ruce.'' nařídil jí vojak.
,,Proč?'' nechápala Tasy.
Voják její otázku ignoroval. Nejdříve ji chytil jednu ruku a zkroutil za záda. Tasy musela zatnout zuby, aby bolestí nevykřikla. Tohle potěšení mu rozhodně nechtěla dopřát. Pak jí zkroutil i druhou ruku. Zkoušela se mu vykroutit, ale voják měl ocelový stisk. Nakonec ucítila něco studeného na zápěstí.
Skvělé, otrávěně protočila oči Tasy. Nasadili jí pouta a zacházejí s ní teď jako by byla nějaký zločinec. Všimla si, že Cyrod stojí vedle dalšího vojáka, ale pouta na rukou nemá. To je tak nefér, pomyslela si Tasy.
,,Jdi.'' poručil jí voják. Tasy ho nejdřív chtěla poslechnout, ale pak si to rozmyslela a zůstala stát. Když vy se ke mně chováte takhle, tak zapomeňte na to, že bych vás poslouchala, naštvaně si pomyslela.
Když se k ničemu neměla, zamumlal si pro sebe voják  ,,Jak chceš,'' chytil ji za loket a táhnul ven z místnosti. Tasy se mu zkoušela vzpírat, ale nemělo to cenu. Voják byl mohem silnější. Na tom místě na ruce, kde jí teď držel  bude jistě mít modřinu. Všimla si, že Cyrod jde za ní a s vojákem si tiše o něčem povídá. Vypadalo to jako by se znali už nějakou dobu.
Procházeli chodbami a různě zahýbaly až Tasy vůbec nevěděla, kde jsou. Kdyby jí tu teď nechaly, nedokázala by najít cestu zpět. Asi nechtěli, aby to tu znala. Stejně jí to k ničemu nebylo.
Otevřely se dveře a vešly do jídelny. Tam teď seděli všichni studenti, kteří jeli na exkurzi a svačili. Hovor náhle utichl a všichni se dívali na ni, Cyroda a vojáky, kteří šli s nimi.
To vymyslel jistě Hasem. Chtěl všem ukázat, co se stane, když nebudou poslouchat Sigrod. A jí chce použít jako odstrašující případ. Celá tahle komedie jí připadala zbytečná, Když se zas tak moc neprovinila. Jenom šla na exkurzi i přes trenerův zákaz.
Přejížděla očima po celé místnosti a hledala Salmera. Pak si ho všimla. Seděl na kraji jednoho stolu a hleděl na ni lítostivým pohledem. Tasy se na něj trochu pousmála, aby pochopil, že se nic neděje, ale z jejích očích šel vyčíst strach. Netušila, co se teď bude dít.
Konečně vyšli z jídelny a pokračovali chodbami ven dokud nedošli ven před budovu.
Tam si všimla zaparkovaného auta. Voják otevřel jedny zadní dveře a jí postrčil dovnitř. Tasy ztratila rovnováhu a spadla na zadní sedadla. Než se stihla na cokoliv zmohnout zabouchl dveře. Tasy stálo spoustu sil než se jí podařilo posadit. Cyrod seděl vzadu vedle ní a vojáci zabrali dvě přední sedadla. Zkusila otevřít dveře, ale nešlo to. Museli je zamčít.
Naštvaně se otočila na Cyroda, který se pořád tvářil klidně. Pokusila se posadit pohodlněji, což moc nešlo se spoutanýma rukama.
,,Fakt děkuji.'' pronesla naštvaně a ironicky Tasy.
,,Ale za to já nemůžu.'' bránil se Cyrod. ,,Můžeš si za to sama.''
,,Nic tak hrozného jsem neuděla. Jenom jsem šla na exkurzi.'' pořád nechápala Tasy.
,,Ty to pořád nechápeš, že?" podíval se na ní zkoumavě Cyrod ,,Tady vůbec nejde o tu exkurzi. Trenérův příkaz musíš poslechnout. Tak to v Sigrodu prostě funguje. Za porušení pak následuje trest.''
,,Mně to je ale jedno.'' protočila oči Tasy a otočila hlavu na druhou stranu. S Cyrodem se již dál nehodlala bavit.
,,Podívej se na mě.'' přikázal jí Cyrod. Tasy ho schválně ignorovala.
Cyrod se posunul blíž k ní a donutil Tasy, aby se natočila směrem k němu. Chtěla se mu vykroutit a otočit se, ale Cyrod ji pevně držel za spoutané ruce. ,,To ale není jedno.''
To již Tasy nehodlala dál poslouchat. Všechno na ní řekne trenérovi a pak jí ještě poučuje.
Nečekaně vykopla nohou a Cyroda nakopla do holeně. Ten v tu chvíli pustil její ruce. Tasy se rychle posunula pryč od něj, co nejvíc to šlo.
,,To jsi přehnala.'' zasyčel na ní naštvaně Cyrod a vrazil jí facku. Měl docela sílu. Tasy ignorovala pramínek krve, ktery jí tekl z koutku. Místo toho se pokusila Cyroda znovu nakopnout. Ten už to tentokrát čekal a uhnul. Takhle se ještě nějakou dobu praly. Tasy dostala od Cyroda ještě několik ran do žeber. Byla ve velké nevýhodě, protože měla spoutané ruce a Cyrod měl mnohem větší sílu než ona.
Zaslechla skřípění brzd, jak auto prudce zastavilo. Pak se rozrazili dveře od auta. Vojákům se podařilo je od sebe odtáhnout. Tasy se vojákovi vzpírala, ale ten jí táhl osm pater po schodech nahoru do jejího pokoje. Otevřel dveře jejího pokoje a silně jí tam postrčil. Tasy neudržela rovnováhu a spadla na zem. Znovu ji zabolely její už dost pohmožděná žebra. Naštvaně se vyškrábala na nohy a došla k posteli. Tam si opatrně lehla. Stejně teď neměla, co dělat. A tušila že v následující době nebude mít na spánek moc času.