Sigrod jezdci draků

Kapitola XIV - Trénink

Tasy se probudila. Po noci prospané na tvrdé zemi se citila celá rozlámaná. Taky jí dost kručelo v břiše.

Zahlédla Kelteovece, kteří roznášeli jídlo. V její cele se ale nezastavili. Tasy na ně měla vztek.

V cele ale nemusela čekat dlouho. Za chvíli viděla přicházet směrem k ní mladého kelteovce. Byl to ten, který řekl, že si ji vezme na starost.

Odemknul její celu a vešel dovnitř. Tasy se postavila a založila si ruce na hrudi.
,,Vidím, že už jsi vzhůru.'' poznamenal Kelteovec.

Tasy na to neodpovídala. Považovala to za zbytečné.
,,Tak jdeme.'' popohnal jí Kelteovec, když viděl, že se nemá k pohybu.

Tasy se rozešla za ním. Nevěděla co jí čeká. Podle Salmera život v sekci jedna. Ten byl prý nejpohodlnější.

,,Kam jdeme?" rozhodla se zeptat Tasy. Chtěla védět co ji čeká.
,,Uvidíš.'' odpověděl tajemně Kelteovec.

Vedl ji dál chodbami pevnosti. Stejně jí udivovalo, jak dokázaly postavit ve vodě takovou pevnost.

Kelteovec odemknul malým klíčkem dveře. Ty se hned otevřeli. Vešli do velké místnosti. Vlevo v rohu viděla malý gauč. Naproti stál malý jídelní stůl.

,,Posaď se.'' vyzval jí Kelteovec a ukázal na gauč. Tasy schválně zůstala stát hned vedle gauče. Kelteovec si tedy povzdechl a zůstal taky stát.

,,Jak se jmenuješ?" zeptal se jí Kelteovec. Tasy se na něj znovu pořadně zahleděla. Nemohl být o moc starší než její bratr Cyrod.

,,Tasy.'' odpovéděla. Musela mít na paměti, aby nikdy neprozradila jméno, které jí dali rodiče, Elisabeth.

,,Já jsem Zut.'' představil se Kelteovec.

Tasy nad tim pokrčila ramemy. Rozhodla se hrát, že ji to nezajímá.

,,Tvůj pokoj je ten vlevo. S výcvikem začneme ještě dnes.'' vysvětloval Zut.
,,Proč výcvik?" nechápala Tasy ,,Když jsme vaši zajatci.''

,,Ty to nechápeš'' povzdechl si Zut. ,,Vy sice jste naši zajatci, ale zapojujete se do programu. Koncem programu už bojujete s námi.''
,,Na to zapomeňte.'' odsekla Tasy.

,,To jsem mohl čekat, když jsem si tě odváděl ze třetí sekce.'' poznamenal Zut.

Tasy na to zase pokrčila jenom rameny. Zuta už to začínalo docela štvát. Nemohl s tim ale nic udělat.

Tasy se rozhodla posadit. Po skoro dvou dnech o hladu se cítila slabá. Zut se posadil hned vedle ní.

Dívce zakručelo v břiše, které si říkalo o jídlo.
,,Nechces si něco dát?" nabídl hned Zut. Starostlivě si všiml, že má hlad. ,,Vypadá to jako by si několik dní nejedla.
Tasy přemýšlela. Nejraději by odmítla. Hlad byl ale větší. Nakonec se rozhodla souhlasit. ,,Ano ráda bych si něco dala.''

Zut se zvedl a šel do nedaleké skříně. Vytáhl z ni několik tyčinek a hodil je Tasy. Ta je chytila. Načala první a s chutí se do ní zakousla.

,,Potkala ses někdy v Sigrodu s Elisabeth?" zajímalo Zuta.

Tasy se do hlavy nahrnuly vzpomínky na Sigrod. Na jejího bratra a na všechny ostatní, které tam potkala.

,,Ano potkala.'' odpovéděla po chvilce Tasy ,,Elisabeth se nikdy nevzdávala. Udělala dobře, když ten den místo toho, aby šla s námi ven radši trénovala s trenérem a jejím bratrem.'' vyprávěla Tasy. Musela za každou cenu svést Kelteovce na špatnou stopu. Tušila, že ostatní o ní pomlčí. O Elisabeth se jí mluvilo dobře. Jako Elisabeth se narodila, ale vyrůstala se jménem Tasy. Pořád si nezvykla na jméno Elisabeth.