Sigrod jezdci draků

Kapitola XXXVI - Cesta

Vyšli ven z parku a ocitli se přímo vedle Schönbrunnu. Jindy by si pohled na tento nádherný zámek užívala, ale teď měla hlavu plnou jiných myšlenek.
Smutně sklopila hlavu, aby se nemusela dál dívat na Schönbrun, za kterým se nacházel park, kde zůstali její přátelé a další studenti Sigrodu.
Nejraději by utekla, ale to nemohla. Potřebovala přesvědčit zbylé zajatce Keltepvců, aby od nich odešli. Kelteovci z ní taky nespustili oči a jistě někde měli i zbraně.
Do jejího zorného pole se však vešli jenom boty Kelteovce před ní.
Po chvíli se Kelteovec prudce zastavil a Tasy do něj málem narazila. Zakolísala a málem spadla na zem, kdyby jí Zut pevně nedržel.
Tasy zvedla hlavu a pohlédla před sebe. Stály před autem. Zut otevřel zadní dveře a podržel  je. Tasy tam s povzdechem nastoupila. Zut si sedl na zadní sedadlo vedle ní a další dva Kelteovci dopředu. Zbytek Kelteovců nastoupil do dalších dvou aut.
Zajímalo by mě, jak sem dostaly všechny ty studenty Sigrodu, pomyslela si Tasy. Opřela hlavu o okénko a sledovala krajinu venku. Všimla si, že jedno auto s  dalšími Kelteovci  jede před nimi a druhé za nimi.
Zut jí chvíli jenom tiše pozoroval než promluvil: ,,Jak se ti stalo to zranění na rukou?"
,,Neuposlechnutí rozkazu Sigrodu,'' zopakovala Tasy to, co říkala již předtím.
,,To jsi mi již říkala. Já chci přesně vědět jak se ti to stalo,'' dožadoval se celé pravdy Zut. Tasy se již nadechovala něco odseknout, ale Zut jí rychle předběhl: ,,Času máme dost.''
Tasy si otrávěně povzdechla a pak začala vyprávět: ,,Sigrod pořádal exkurzi do bývalé budovy Sigrodu a já tam chtěla jít. Trenér Hasem mi to ale zakázal. Já jsem se rozhodla jít na tu exkurzi, i přes jeho zákaz a podařilo se mi dostat až do Staré budovy Sigrodu. Tam jsem bohužel potkala svého bratra, který chtěl abych se vrátila do Sigrodu, což jsem odmítla. Netrvalo dlouho a objevil se tam trenér Hasem a můj bratr na mě žaloval,'' při té vzpomínce se zamračila. Tohle Cyrodovi neodpustí ještě hodně dlouho, ,,a já jsem skončila za trest s pouty několik hodin. Předtím jsem se ještě stihla poprat s Cyrodem, což nebyl dobrý nápad, protože jsem měla spoutané ruce a on je mnohem silnější.''
Zut jí celou dobu pozorně poslouchal a nakonec jen pokýval hlavou.
Otočila svůj pohled zpět ke sledování krajiny, což jí pomalu uspávalo. Stejně je jedno, kde přesně mají Kelteovci základnu. Podruhé od nich již neuteče. Oči se jí zavíraly a ona se je již nesnažila udržet otevřené. Po celé noci na útěku, na ní padala únava. Netrvalo dlouho a usnula úplně.

Otevřela oči. Nejdříve si všimla, že auto stojí.
,,To už jsme na místě?" zeptala se Tasy a pohlédla na Zuta sedícího vedle ní.
,,Ještě ne,'' zasmál se Zut a pokračoval, ,,bude ještě nějakou dobu trvat než dojedeme na základnu.''
,,Proč ta cesta trvá tak dlouho?" ptala se Tasy spíš sama sebe
Zut jí ale na to hned odpověděl: ,,Musíme se vyhýbat různým místům, kde by mohl být Sigrod. Přece nechceš aby tě hned chytili.''
Tasy nad tím jenom protočila oči. Jako kdyby byl nějaký rozdíl jestli je v zajetí Sigrodu nebo Kelteovců. V Sigrodu ale měla své přátelé, kterým mohla důvěřovat.
,,Tak proč tedy stojíme?" dožadovala se odpovědi Tasy. Až teď si uvědomila, že již nemá spoutané ruce. Zut jí musel sundat pouta, když spala.
,,Přestávka na jídlo,'' prohlásil nadšeně Zut. Natahoval k ní ruku s jejími náramky. Tasy si je od něj převzala a nasadila.
Někdo jí otevřel dveře a ona mohla vyjít ven z auto. Zjistila, že je již tma, svítí měsíc a vychází první hvězdy, které si smutně prohlížela. Jak ráda by si teď užívala svobody někde v přírodě se svými přáteli.
Popošla o pár kroků dopředu, aby měla ještě lepší výhled na měsíc.
Hned jí ale obestoupili tři muži a zabránili jít dál. Tasy si povzdechla, ale již stála na místě. Připojil se k ní i Zut, který šel vedle ní.
Společně vešli do restaurace, ve které nebylo moc lidí. Asi tak přibližně tucet a nikdo si jich nevšímal. I kdyby tu byl někdo ze Sigrodu, stejně by jí nepoznal. Kelteovci teď jenom využívali jejího maskování.
Posadili se k jednomu stolu. Tasy seděla mezi Zutem a ještě jedním mužem. Naproti ní seděli další dva.
,,Co si dáš?" zeptal se jí Zut. Před pár minutami jim donesl číšník jídelní lístek a Kelteovci si vybírali jídlo. Tasy sice držela otevřený jídelní lístek, ale myšlenkami byla jinde.
,,Je mi to jedno,'' odpověděla Tasy.
,,Tak já ti něco vyberu,'' povzdechl si Zut. Sice zatím Tasy nedělala problémy, ale ani nějak nespolupracovala.
Za chvíli jim donesli jídlo. Kelteovci se mezi sebou bavili nějakou řečí, které Tasy nerozuměla a nudila se zde. I přestože si spolu Kelteovci povídali, cítila na sobě jejich pohledy.
Zajímalo by mě jestli jsou již moji přátelé v Sigrodu, pomyslela si Tasy. Doufala že se mají dobře. Znovu jí běžely hlavou myšlenky, kdy zase uvidí své přátelé. Tahle doba byla v nedohlednu. Někteří lidé ze Sigrodu jí rozhodně chybět nebudou. Třeba trenér Hasem, Ředitel Sigrodu nebo její bratr Cyrod.
Vzpomněla si taky na Ratmu Kbelíkovou a Kanikara. Docela by jí zajímalo, co se s těmi zrádci Sigrodu stalo. Na Ratmu měla zlost o to větší, protože po ní tenkrát vrhla nůž, který jí trefil do břicha, a to zranění se doteď nezahojilo. Mohla by se na to někdy Kelteovců zeptat. Teď se jí ale nechtělo.
,,Tobě to nechutná, Tasy?" komentoval její skoro nedotknuté jídlo Zut.
,,Já nějak nemám hlad,'' pokrčila rameny Tasy.
,,Tak asi můžeme jít. Nemá smysl tu být déle než je nutné. Pořád je tu nebezpečí, že by tu mohl být někdo ze Sigrodu,'' řekl Zut a rozhlížel se kolem sebe, jestli ho někdo neslyšel.
,,Stejně by mě nepoznali,'' poznamenala Tasy a pak opatrně požádala, ,,mohla bych jít na záchod?"
,,Jistě," přikývl Zut. Dovedl jí až ke dveřím, kde naštěstí zůstal stát. Jako kdyby měla kam utéct, když venku stojí jistě další Kelteovci.
Vyšla z kabinky a umyla si ruce. Pak spočinula na svém odrazu v zrcadle. Málem by se nepoznala. Připadalo jí docela nezvyklé na sobě vidět blonďaté vlasy a modré oči místo hnědých vlasů a šedých očí.
Už se těším až se ta barva smyje, pomyslela si Tasy. Naštěstí se barva měla smýt při prvním kontaktu s vodou. Prohlížela si své náramky, který skrývala modré strupy. Takhle nemohl nikdo poznat, že má modrou krev.
Všimla si taky, že má kruhy pod očima. Důsledek nedostatku spánku v posledních dnech a taky stresu. Tréninky s Cyrodem a trenérem Hasemem jí rozhodně chybět nebudou. Vyšla pryč ze záchody, kde před dveřmi čekal Zut. Odvedl jí až do auta. Tasy se naposledy ohlédla na měsíc, který jasně zářil, a pak nastoupila do auta.
Spát se jí již nechtělo. Na to byla moc nervózní. Pořád musela přemýšlet nad svým budoucím životě u kelteovců.  Tušila, že teď to již budeme probíhat jinak. Zuta se ale ptát nechtěla. Takhle byla ponořena v myšlenkách několik hodin a přitom koukala z okénka ven do tmy.
Z přemýšlení jí vyřídil Zutův hlas, který řekl: ,,Už tam skoro jsme."
Tasy na něj pohlédla prázdným pohledem a odpověděla: ,,No a co,'' pokrčila rameny.
,,Nikdo ze zajatců nesmí znát vstup ze souše do naší základny a obzvlášť ty, které se již jednou podařilo od nás utéct,'' začal vysvětlovat Zut.
Tasy mlčela a dál koukala z okénka, ale Zuta moc dobře poslouchala. Asi již tušila kam těmi slovy Zut míří.
,,A proto ti musíme dát vypít tohle,'' ukázal jí malou skleněnou lahvičku uvnitř, které se nacházel fialový roztok.
Tasy si to prohlížela se znechucení.  Rozhodně to nehodlala pít ani je poslouchat na slovo. ,,Nestačilo by, kdyby jste mi jenom zavázali oči?'' navrhla Tasy.
,,Ne,'' odmítl Zut, ,,máme své předpisy a ty musíme dodržovat.''
,,Já tohle ale rozhodně pít nebudu,'' řekla rázně Tasy a vzdorovitě na Zuta pohlédla.
,,Elisabeth buť rozumná a v klidu to vypij,'' přesvědčoval jí Zut ,,máme své prostředky, jak to do tebe dostat. Rozhodně nejsi první zajatec, který to nechce dobrovolně vypít.'' Zkusil jí teď vyhrožovat.
Tasy poznala, že Zut jí nevyhrožuje planě. Byl schopný to do ní dostat klidně násilím.  Stejně asi nemám na výběr, povzdechla si smutně Tasy.
,,Co se se mnou stane, když to vypiju?" zajímalo teď dívku.
Zut si trochu oddechl. Vypadalo to, že Tasy dostala rozum. Pak odpověděl: ,,Na pár hodin jenom usneš.''
Pár hodin spánku není nic hrozné. Stejně začínala být unavená, pomyslela si Tasy a potlačila zívnutí.
,,Tak dobře,'' souhlasila nakonec Tasy.
,,Skvělé,'' nepatrně se zaradoval Zut, ,,tohle vypij,'' podával jí malou lahvičku s fialovou tekutinou.
Tasy si jí od něj vzala. Trochu se napila, ale málem vše vyprskla zpět. Chutnalo to strašně hořce a hnusně. Nic horšího v životě nepila.
,,Proč je to tak hnusný,'' postěžoval si Tasy.
Zut její stížnosti, ale ignoroval a místo toho ještě řekl: ,,Vypij to až do dna.''
Tasy se tedy přemohl a znovu se napila. Za minutku to celé měla vypité a lahvičku vracela Zutovi.
Cítila na sobě Zutův pohled, ale nevšímala si ho. Pohodlně se radši opřela do sedadla.
Najednou na ní padala únava. Snažila se udržet oči otevřené, ale pomalu se jí zavřely. Nakonec boj s únavou vzdala a poddala se spánku.