Sigrod jezdci draků

Kapitola XXXV - Výměna

Seděli na lavičce na nádraží, kde čekaly na vlak. Lístky již měli koupené. Hodiny dávno odbyli půlnoc. Vlak jim ale měl jet až ve čtyři ráno. Čas si krátili povídáním.
,,Co budete dělat po výměně?" zajímalo Tasy. Její osud po výměně byl jasný. Kelteovci jí nepustí z dohledu. U nich bude jako ve vězení. Což vlastně byla i v Sigrodu, ale tam měla své přátelé. Utěšovala se myšlenkou, že se díky ní dostane na svobodu spousta jiných studentů, kteří to v Sigrodu mají rádi.
,,Vrátíme se do Sigrodu.'' odpověděla Viriel.
Tasy přikývla. Tuhle odpověď i očekávala.
,,Nemusíte ani složitě cestovat zpět. Stačí když pár hodin počkáte na nějakém místě a Sigrod si vás všimne.'' nabídla jim Tasy. Nechtěla, aby její přátelé museli podniknout náročnou cestu zpět. Zvlášť když z Brna do Vídně cestovaly jenom kvůli ní.
,,My se vrátíme sami.'' pronesl rozhodně Salmer.
,,Kdybychom čekali až náš Sigrod najde, tak by to vypadalo, že nás chytili. Když ale přijdeme sami pochopí že jsme se vrátili z vlastní vůle.'' doplnila ho Evelin.
,,Dobře.'' souhlasila Tasy. To co říkal Salmer s Evelin znělo rozumně. Otočila hlavu, když si všimla šestice můžů, kteří procházeli po nádraží. Vypadali podezdřele. ,,Nejsou to vojáci ze Sigrodu?" nepatrně na ně ukázala Tasy.
Ostatní se na ně tě taky podívali.
,,Dle toho chování by mohli být.'' uvažoval Salmer. Vojáci šli a prohlíželi si každého člověka na nádraží, i když tu moc lidí nebylo.
,,Jsou to oni.'' potvrdila Evelin, která poznala znak Sigrodu na jejich tričkách ,,Musíme se schovat.''
Tasy se rozhlížela, kde by se mohli schovat. Muži se pomalu přibližovali a za chvíli si jich určitě všimnou.
,,Tady jsou záchody.'' ukázala na dámské záchody Viriel. ,,Tam nás hledat nebudou.''
Rychle se rozešli tím směrem.
,,Projdu nenápadně kolem nich. Mě si nevšimnout, protože očekávají čtyřčlennou skupinu. A ne osamoceného kluka.'' řekl jim Salmer tiše a s těmi slovy se rozešel pryč.
Tasy, Viriel a Evelin čekaly na záchodě půl hodinu, než se ozvalo zaklepání.
,,Vzdali to tady a šli pryč.'' oznámil Salmer ,,Mě si nevšímali. Pořád se dívali do papírů, kde měli tvou fotku.'' podíval se na Tasy.
,,Jasně, aby mě poznali.'' pochopila hned Tasy ,,Teď když mám jinou barvu vlasů i očí by mě stejně asi nepoznali.''
,,Ale lepší je být opatrný.'' dodala Evelin.

O pár hodin později již dorazili do Vídně.
,,Musíme zrychlit.'' upozornil je Salmer ,,Za pár minut bychom tam měli být.''
,,Jak je to daleko?'' zeptala se Evelin.
,,Už je to jenom kousek.'' ujišťovala je Viriel, která je po celou dobu zkušeně vedla městem. Před pár lety tu totiž bydlela celé prázdniny a město každý den zkoumala.
,,Malé zpoždění nevadí.'' uklidňovala Tasy své přátelé. ,,Kelteovci klidně chvíli počkají.''
Za pár minut už ale vcházely do Schönbrunských zahrad. Zatím tu ale nikoho nepotkaly.
Procházely kolem dlouhých řad stejně zastřižených stromů. Také míjeli keře upravené do tvaru koule a květinové záhony.
Kelteovce ale pořád nikde neviděli.
,,Kde by tak mohli být?" přemýšlel Salmer, který očima prohledával okolí.
,,Tady bychom je mohli hledat dlouho.'' souhlasila Evelin.
,,Není tady nějaká kašna?" zajímalo Tasy.
,,Kousek odtud by jedna měla být.'' přemýšlela Viriel ,,Můžeme se tam zajít podívat.''
Za pár minut uviděli velkou kašnu, u které stála malá skupinka mužů. Tasy v jednom z nic poznala Zuta. Ty druhé dva neznala.
,,Salmere a Viriel běžte první a tvařte se jako byste to tu celé vedly. Neříkejte jim kdo jsem, zajímá mě jestli mě poznají.'' řekla potichu Tasy.
Viriel se Salmerem nepatrně přikývli. Tasy zpomalila, aby šla až za nimi. Evelin šla vedle ní.
,,Tady jste.'' oslovil je Zut ,,Už jsme si mysleli že nepřijdete.''
,,Trochu jsme se zpozdili.'' pokrčila rameny Viriel. Nehodlala se jim omlouvat.
,,Na tebe si vzpomínám. Byla jsi s Elisabeth při našem posledním hovoru. Říkala jsi že se jmenuješ Viriel.'' poznal jí Zut.
,,To je pravda.'' souhlasila Viriel.
Pak Zut očima přelétl k Salmerovi, mírně se zamračil a promluvil: ,,Na tebe samozřejmě nejde zapomenout. U nás tě všichni znají jako hlavního útěkaře. Pomohl jsi utéct Cyrodovi a pak jsi utekl i s jeho sestrou.''
Salmer mlčel a nijak to nekomentoval. Neměl k tomu co říct.
Zut se teď podíval na dalšího člena skupiny, kterým byla Evelin ,,Tebe neznám.''
,,Evelin Cersová. Strážkyně.'' představila se.
Zut povytáhl obočí. Další strážce zapojený do celé této akce.
Než se stihl zeptat na jméno posledního člena skupiny, přiklonil se k němu jeden muž stojící za ním a něco mu pošeptal.
,,Kde je Elisabeth Saphirová?" zeptal se ostře Zut. Rozhlížel se okolo jako by se tu měla každou chvíli objevit.
,,Já jsem Elisabeth Saphirová.'' pronesla Tasy a vystoupila do předu.
Cítila na sobě pohledy Zuta a dvou mužů, kteří přišli s ním.
Pak se Zut krátce zasmála než řekl: ,,Takhle jsme tenkrát čekali, že bude Elisabeth vypadat, protože na fotkách z dětství byla blonďatá a měla modré oči. Teď již ale víme že Elisabeth tak nevypadá. Ve třech letech se její vzhled změnil kvůli utajení před Sigrodem a od té doby má hnědé vlasy a šedé oči.''
,,To mě jako vážně nepoznáváte?" otráveně protočila oči Tasy.
,,Jestli se nás Sigrod snaží napálit a podstrčit nám někoho jiného tak odcházíme.'' varoval je Zut. V hlase mu ale zněly pochybu. To chování blonďaté dívky mu přece jenom připomínalo Tasy.
,,Znovu vám opakuji že Sigrod o ničem neví. A řekla bych že nás momentálně hledá většina jeho vojáků.'' zopakovala unaveně Elisabeth ,,Celou noc jsme na útěku a nemám sílu ani náladu se tu dohadovat. Evelin.'' pohlédla na kamarádku.
,,Vážně to chceš?" zeptala se tak, aby to slyšela jenom Tasy, Evelyn.
Tasy nepatrně přikývla a Evelin jí podala  vrhací nůž.
Tasy se trochu řízla do předloktí. Potřebovala, aby jí Kelteovci uvěřili kdo je. Z rány začal téct malý pramínek modré krve ,,Sami moc dobře víte, že neexistuje nic co by změnilo barvu krve z červené na modrou.'' ukázala jim Tasy svou krev. Viriel jí podala náplast, kterou si Tasy zalepila ránu.
,,Proč jsi změnila svůj vzhled Elisabeth?" zajímalo Zuta, který už věřil, že Elisabeth je ta za kterou se vydává.
,,Kvůli utajení, aby mě Sigrod nepoznal. Vy jste mě taky nepoznali.'' vysvětlila stručně Tasy.
,,Kde jsou studenti Sigrodu, které jste zajaly?"  chtěl vědět Salmer.
,,kousek odtud. Nejdřív jsme se chtěli ujistit, že to není léčka. Bene zavolej je.'' přikázal  Zut muži stojícím za ním.
Za chvíli přišla skupinka asi třiceti dětí. Doprovázelo je tucet ozbrojených vojáků
Z davu se oddělily dvě dívky a rozeběhli se směrem k nim. Vojáci je chtěli zastavit, ale Zut jim mávnutím ruky naznačil ať to neřeší.
Sanjy přiběhla až k Tasy a prudce jí objala.
,,Tak dlouho jsme se neviděli.'' vydechla tiše Tasy.
,,Doslechla jsem se o té výměně a nemohla jsem uvěřit, že se chceš obětovat pro ostatní.'' vyprávěla Sanjy
,,Je to tak.'' souhlasila Tasy. Vymanila se z obětí Sanjy a pohlédla na Celiu, která stála vedle Viriel.
,,Ahoj Celio." pozdravila Tasy a trochu se usmála. S Celiou se poznala během svého zajetí u Kelteovců, když jí pomáhala vyrobit obarvovač krve.
,,Ani nevím, jak ti za to mám poděkovat.'' hledala slova Celia ,,A myslím že i ostatní, kteří se díky tvé oběti dostanou na svobodu jsou ti moc vděčni. Jsme tvými dlužníky.''
,,Ty jsi mi u Kelteovců pomohla při obřadu zamaskovat mou modrou krev. Takže jsme vyrovnaní.'' řekla Tasy. Přemýšlela jestli studenti, kteří se dostaly díky ní na svobodu, jí budou moct tuhle službu někdy vrátit, když teď bude v zajetí Kelteovců na neurčitou dobu. Nic za to ale nechtěla. Těšilo jí pomyšlení, že se na svobodu dostane tolik studentů, kteří se s radostí vrátí do Sigrodu za cenu její obětí.  Pohlédla na Zuta, který jejich rozhovor sledoval. Když se Tasy zmínila o obřadu překvapeně povytáhl obočí. Jistě nečekal, že s tím Celia pomáhala.
Evelin k ní přistoupila blíž a očima přejížděla po skupince zajatých studentů Sigrodu.
,,Je tam tvůj bratr?" zeptala se tiše Tasy. Věděla, jak Evelin na jejím bratrovi záleží a jak moc se jí po něm stýská.
,,Ne není tam'' smutně zavrtěla hlavou Evelin. Tolik se těšila až svého bratra uvidí a teď tam nebyl. Ani se nesnažila skrýt své zklamáni.
,,Nejsou tu všichni studenti Sigrodu, které jste chytili.'' otočila se Tasy na Zuta. Měla svou kamarádku ráda a nechtěla, aby se trápili.
,,Někteří se nechtěli vrátit do Sigrodu. Chtěli radši zůstat u nás.'' pokrčil rameny Zut.
,,Chci si s nimi promluvit a zkusit je přesvědčit až budu u vás.'' naléhala Tasy.
,,Klidně.'' souhlasil Zut.
Tasy se naklonil k Evelin a ztišila hlas, tak aby to slyšela jenom Evelin: ,,Promluvím s tvým bratrem a řeknu mu o tobě. Jistě tě taky bude chtít vidět.''
,,Díky.'' poděkovala Evelin a mírně se pousmála.
,,Měli bychom dokončit vyměnu.'' upozornil je Zut ,,Každou chvíli se zde může objevit někdo ze Sigrodu, což nechcete ani vy ani my.''
,,Dobře.'' ztěžka přikývla Tasy. Když to plánovala nezdálo se jí to zas tak hrozné. Naživo bylo vše mnohem horší a teď jí čekalo loučení s pomyšlení, že neví, kdy se s nimi setká.
,,Je hrozné, že když se po dlouhé době setkáme, tak se hned musíme rozloučit.'' smutně poznamenala Sanjy.
Tasy přistoupila až k Zutovi. Zajatí studenti Sigrodu zatím stáli nedaleko, kde je hlídal tucet vojáků.
Tasy si všimla, že muž stojící vedle Zuta drží pouta.
,,Je to vážně nutné?" zeptala se otráveným hlasem Tasy a protočila oči. Pouta vážně nesnášela.
,,Ano je.'' řekl jí  Zut ,,Nezapomínej že odteď jsi naše zajatkyně takže se budeš řídit našimi pravidli.''
,,Fakt skvělý. Když se konečně zbavím Sigrodu, který mi pořád něco přikazoval a hlídal, tak mi teď budete rozkazovat vy.'' zamumlala naštvaně Tasy. Sundala si náramky, protože nechtěla, aby se jí poškodili a podala je Zutovi.
,,Co se ti stalo?" zajímalo Zuta, který ukazoval na modré strupy na rukou.
,,Neuposlechnutí rozkazu Sigrodu.'' odpověděla stručně Tasy. Víc se o tom již nechtěla bavit.
Zut si od ní vzal náramky a její baťoh, ve kterém měla Tasy věci, které si chtěla vzít do zajetí s sebou. Kelteovec, který stál za Zutem, jí nasadil pouta. Bohužel měla spoutané ruce za zády.
Tasy se otočila na své přátelé ,,Řekněte Sigrodu vše, co bude chtít vědět. Pak již stejně nic nezmění.'' naléhala na své přátelé Tasy.
,,Dobře.'' souhlasila Viriel a i ostatní souhlasně přikyvovali.
,,Taky Sigrodu řekněte, že to celé byl můj nápad což je i pravda.'' dodala Tasy.
,,Sigrod na nás stejně bude naštvaný za to, že jsme ti pomohli s útěkem a utekli s tebou i když se vrátíme.'' mávl nad tím rukou Salmer.
,,Máme něco ještě někomu vyřídit?" nabídla se Evelin. ,,Třeba trenérovi Hasemovi nebo tvému bratrovi.''
,,Těm nemám, co říct. Myslím, že to pochopí z mého útěku a výměny za zajaté studenty Sigrodu.'' odmítla Tasy. Hleděla na své kamarády, kteří taky mlčeli. Nakonec ještě dodala ,,Všem studentům ale říkejte, že to já jsem osvobodil jejich kamarády od Kelteovců.''
,,Budeme.'' slíbil za všechny Salmer.
Tasy naposledy pohlédla na své přátelé, za kterými již stáli bývalí zajatci Kelteovců.
Všichni Kelteovci, kteří doprovázelo studenty Sigrodu teď stáli kolem ní a Zuta.
S těmi slovy se otočila. Zut jí pevně držel za předloktí, aby se nepokoušela o útěk. Rozešli se pryč ze Schönbrunnských zahrad. Neotáčela se, protože by pak nedokázala odejít.