Sigrod jezdci draků

Kapitola L - Setkání

,,Tak jsme tady," oznámil Zut po cestě, která trvala několik hodin. Dívka se probrala z lehkého podřimování a vystoupila z auta. Podle slunce odhadovala, že musí být dopoledne. Kelteovci zaparkovali na velkém parkovišti, kde parkovalo spousta turistů. Všichni směřovali k hradu, ve kterém byla brána.

Tucet Kelteovců se okamžitě rozestoupilo kolem ní, aby zabránili jakýmkoliv pokusům o útěk. Tasy si jenom otráveně povzdechla, ale nahlas to nekomentovala. Spíš jí zajímalo, kde to jsou. Odhadovala, že musí být v nějakém jižnějším státě dle teploty, která zde panovala.

,,Kde to jsem?" zajímalo ji.

,,V Itálii, přesněji na poloostrově Sirmione," odpověděl Zut.

Dívka se rozhlížela kolem sebe. Užívala si, že je zase venku. V hlavním sídle Kelteovců bez možnosti jít ven na čerstvý vzduch žila přes dva měsíce. Vzpomínala, že slunce viděla naposledy při výměně, ale ani předtím jí Sigrod nepouštěl moc ven.

Její pozornost zaujmul velkolepý hrad, který působil jako vodní pevnost.

Zut si všiml, kam směřuje pohled a dovysvětlil: ,,Jediná cesta po souši vede jenom přes tuto bránu."

Kelteovci se prodírali davem a odstrkovali zvědavé turisty, kteří si vše fotili. Tasy nezbývalo nic jiného než s nimi držet krok. Líbilo se jí, že z obou stran vidí vodu, která jí tak dlouho chyběla. Žádné bazény nemohly nahradit vodu, která se nacházela přirozeně v přírodě.

Procházeli rušnými uličkami města. Domy tu byli těsně u sebe a všude spoustu turistů. Postupně, ale domy ustupovali a ubývalo i turistů. Nakonec šli po cestě lemovanou trávou a sem tam nějakým domem. Trochu taky stoupali do kopce, protože jezero teď nebylo již v jejich úrovni, ale oni šli několik metrů nad ním

Nakonec se zastavili u velkého osamoceného domu, který stál nad jezerem.

,,Tady budeme následující týdny bydlet," oznámil jí Zut, když vešli dovnitř, ,,jsme skoro na samé špičce poloostrova Sirmione, dál jsou již jenom Catullovi jeskyně." Zut ji zavedl až do jejího pokoje.

Tasy si hned všimla, že je zařízen podobně jako její pokoj v jejich hlavní sídle. Potěšilo jí, že její okno má výhled na jezero a mohla ho v pohodě otevřít, což hned taky udělala. Kelteovci tento pokoj určitě vybrali schválně, protože se nacházel až ve třetím patře, takže útěk oknem nepřipadal v úvahu. Pak si začala vybalovat věci, dokud pro ni nepřišel jeden Kelteovec, který jí dovedl do velké místnosti v přízemí.

U jednoho stolu tam seděl Zut spolu s Arinem, Tarenem a Siderem. Tasy si sedla vedle Zuta a pohlédla na něj s otázkou v očích.

,,Elisabeth," oslovil jí Zut. Dívka již dávno vzdala snahy říkat všem, že jí mají říkat jenom Tasy, když jí Kelteovci stejně neposlouchali. Taky si už na to jméno docela zvykla a nepřipadalo jí již zvláštní, když na ní tak volali.

,,Nejdříve si musíme vyjasnit pár pravidel ohledně tvého pobytu na tomto poloostrově," pokračoval Zut, ,,které budeš dodržovat, jestli nechceš trávit celé dny zavřená v tomto domě."

Tasy na něj překvapeně pohlédla. Nechápala, kam Zut svými slovy míří. Tak trochu již předem očekávala, že většinu času bude trávit v tomto domě, tak jako byla zvyklá žít v hlavním sídle Kelteovců, i když je tento dům mnohonásobně menší.

Zut se nadechl a pokračoval: ,,Budeš se zde moct v okolí volně potulovat až k bráně, která je v hradu, ale vždy tě bude doprovázet aspoň Sider, Arin nebo Taren. Do jezera sama nesmíš, ale možná bys tam někdy mohla jít s námi, když budeš dodržovat všechny pravidla."