Sigrod jezdci draků

Kapitola XXXVIII - Zvláštní schopnost

Tasy otevřela oči a prudce se posadila. Rozhlédla se překvapeně kolem sebe. Všimla si, že jí obklopují skleněné stěny ze všech stran. Hned pochopila, že se nachází ve skleněném vězení. Jednou tu již byla, když ukradla přísadu z kuchyně do lektvaru, který jí měl změnit barvu krve.

Rozhlížela se kolem sebe a všimla si, že je tu jediný vězeň. Vzpomínala, že minule tu bylo spousta dalších vězňů. Dávalo smysl, že tu již nejsou. Prostě využili příležitost a vrátili se do Sigrodu. Ani se jim nedivila. Taky se jí stýskalo po přátelích, kteří se vrátili zpět do Sigrodu.

Před její skleněnou celou stáli dva vojáci. Oba stáli otočení čelem k ní a pozorovali jí. Tasy si otráveně povzdechla. Čekala cokoliv, ale tohle fakt nečekala. Předpokládala, že se probudí v nějaké posteli s kamerami nebo vojáky v pokoji. Rozhodně nečekala, že jí mrsknou sem do vězení. Přitom se dobrovolně nechala vyměnit za spoustu zajatých studentů ze Sigrodu.

Pokusila se postavit, ale hned toho zalitovala, protože se jí zatočila hlava. Na poslední chvíli se rukou opřela o sklo, aby nespadla na zem. Okamžitě dostala ránu elektrickým proudem.

,,Au!'' vykřikla překvapeně Tasy a uskočila od skla. Teď již rovnováhu neudržela a zhroutila se na zem. Radši se znovu nepokoušela vstát.

Naštvaně hleděla na vojáky, kteří jí celou dobu pozorovali. Nechápala to. Nejenom,  že je zavřená ve vězení, hlídají jí vojáci, dokonce do skla pustili elektrický proud. I kdyby tam nebyl stejně by se přes to nedostala. Věděla, že se cely vyrábí z ultra pevného skla, které se jen těžko dalo zničit.

Pořád jí bolela hlava. Předpokládala, že to musí být z toho, co ji Kelteovci dali vypít než usnula. Dobrovolně to již nikdy nevypiju, pomyslela si naštvaně Tasy.

,,Proč tu jsem?" zeptala se Tasy naštvaně. Vojáci mlčeli a neodpověděli.
,,To si jako vážně myslíte, že bych odtud znovu dokázala utéct?!" křičela již dost naštvaně Tasy. Vzepřela se na rukou, posadila se, ale nevstávala.

,,Dobrovolně jsem se vám vzdala!" křičela dál Tasy. Ignorovala skutečnost, že se jim vzdala za podmínky, že Kelteovci pustili zajaté studenty Sigrodu.

Naštvaně udeřila pěstí do skla. Cítila, jak se jí v těle vzedmula nějaká vlna odporu. Jako by získala náhle mnohem víc síly. Ve vzduchu zapraskala elektřina a hned dostala další ránu elektrickým proudem.

To je taková nespravedlnost, že jsem tady ve vězení, pomyslela si naštvaně Tasy a znovu udeřila do skla. Teď se jí zdálo jako by skoro to sklo mohla prolomit. Pak dostala ránu elektrickým proudem. Cela se otřásla a něco zapraskalo. Nejdřív si myslela, že to bylo sklo. Netrvalo dlouho a pochopila, že to bylo její zápěstí.

Spustila ruku podél těla a přitom zkřivila tvář bolestí, protože jí ze zápěstí vystřelovala prudká bolest. Už teď litovala, že nezvládla svůj vztek a přehnala to s tou ránou. Teď již veškerá síla, kterou předtím cítila, z ní vyprchala. Nechápala, kde se v ní předtím vzala.

Znovu pohlédla na vojáky, kteří stáli před jejím vězením. Celou dobu jí pozorně sledovali, ale nijak nereagovaly.

Tasy se k nim otočila zády, aby se na ně nemusela dívat. Tahle seděla několik hodin a nepřítomně hleděla před sebe. Přitom vůbec neměla pojem o čase. Myšlenkami byla u svých přátel. Jak ráda by se s nimi viděla. Už teď jí tak chyběly.

Takhle musela sedět dlouho než si lehla na bok. Dávala pozor, aby se nedotýkala pravé ruky, která jí pořád dost bolela. Netušila, kdy usnula. Dlouho koukala na prázdné cely před sebou a přitom se snažila ignorovat bolest v pravé ruce.