Nerovná hra ✔️

|7|

|Aurora Giulia Bruce|

Vyrazila jsem brzy ráno z našeho pokoje, i když Rylee byla stejně už dávno pryč. Chodily jsme do školy jen pár dní a ona pravidelně opouštěla koleje v půl sedmé ráno, i když výuka začínala až kolem deváté.

Co jsem pochytila, mizela do laboratoří nebo do knihovny, protože hysterčila z náporu profesorů, ačkoliv zrovna ona se vážně neměla čeho bát. Od samého začátku dřela, aby se sem dostala a když už tady byla, nechtěla si nechat tuhle příležitost proklouznout mezi prsty.

V kavárně kousek od kampusu jsem si koupila snídani a dala se do čtiva, které jsem potřebovala na přednášku. Snědla jsem svůj muffin, přelouskala několik stránek knihy a udělala si zápisy. V půl deváté jsem měla hotovo a rozhodla se vyrazit na první přednášku.

Přešla jsem ulici, a ještě zabočila k bistru, kterého jsem si všimla už včera. Potřebovala jsem zařídit ještě jednu věc.

Vešla jsme dovnitř a rovnou zamířila k pultu, kde pracovala dívka, která nemohla být o moc starší než já. „Můžu ti pomoct?" usmála se na mě vřele, když mě zaznamenala.

„Jo, chtěla jsem se zeptat, jestli byste neměli zájem o novou servírku," vyklopila jsem. Potřebovala jsem práci a servírku jsem dělala už ve Fall River, takže jsem měla i zkušenosti.

„Počkej, zeptám se vedoucí," zmizela v místnůstce za pultem a já poslušně počkala, až se vrátí.

Ven vyšla sympatická žena okolo čtyřiceti. „Vy máte zájem o práci?" zeptala se a přejela mě pohledem od hlavy k patě. Muselo se jí nechat, že se ani trochu nepozastavila nad mými vlasy a pokud ano, nedala to nijak najevo.

„Ano, to jsem já," přikývla jsem.

„Máte zkušenosti?" pozvedla tázavě obočí.

Znovu jsem přikývla. „Pracovala jsem rok v kavárně."

Znovu si mě přejela pohledem. „Zrovna posilu sháním, takže by se mi to vlastně hodilo. Můžete začít zítra ve čtyři, bude to tak v pořádku?"

Překvapeně jsem pootevřela ústa, ale ihned je zase zavřela a usmála se. „Ano, určitě. Budu tady." Rozhodně jsem nečekala, že to bude takhle rychlé. Myslela jsem, že bude chtít pohovor nebo alespoň doporučení. Nepočítala jsem, že mi po dvou větách nabídne práci.

„Dobře, domluvíme se na směny a budete dva týdny ve zkušební době. Pokud to půjde dobře, máte místo," s tím se otočila a zmizela zase v kuchyni.

Ta holka za ní se usmála. „Nic si z toho nedělej, není zrovna moc příjemná."

Pokrčila jsem rameny. „Nic si z toho nedělám," ujistila jsem jí a zmizela z bistra. Rovnou jsem vyrazila na přednášku a užívala si ruch města kolem. Už teď, po pár dnech jsem to tady milovala.

Nikdy tu nebylo ticho. Pořád se kolem něco dělo a lidé tu byli různorodí. Nikdo se za mnou neotáčel, protože jsem měla jiné vlasy, nebo protože jsem měla tetování, jelikož takové lidi potkávali denně. Zapadala jsem sem, mnohem více než ve Fall River.

Vešla jsem do posluchárny a všimla si Declana, který na mě mával z předposlední řady. Nestála jsem zrovna o to, aby tu seděl se mnou, ale byl to jediný člověk, který byl ochotný se mnou mluvit, takže jsem se zhluboka nadechla a vydala se k němu.

„Rád tě vidím," věnoval mi úsměv a odsunul místo vedle sebe

„Já tebe taky," ušklíbla jsem se ironicky a posadila se.