Nerovná hra ✔️

|19|

|Aurora Giulia Bruce|

Utekl týden od toho polibku a noci strávené u Craiga. Ráno jsem se vzbudila brzo a vykradla se z jeho bytu ještě před svítáním. Od té doby jsem se s Craigem neviděla.

Bohužel tu ve vzduchu stále hrozil fakt, že jsem mu slíbila, že s ním půjdu na večírek jeho matky, což mi včera přes zprávu dost jasně připomněl spolu s instrukcemi, co si mám vzít na sebe. Byla jsem v pokušení ho poslat do určitých míst, ale slíbila jsem mu to.

Proto jsem strávila celé včerejší odpoledne pobíháním po obchodech a hledáním ideálních šatů na zítřejší večer.

Dala jsem taky Gianně a mámě vědět, že přijedu na víkend a obě byly nadšením bez sebe. Nechtělo se mi domů. Na druhou stranu mi ale máma se sestrou chyběly. Nikdy jsem od nich nebyla tak dlouho a na jednu stranu jsem se na ně i těšila.

Craig mi i nabídl, že mě odveze, ale já mu odpověděla, že nemám zájem a pojedu sama. Nechtěla jsem s ním strávit více času, než bylo třeba. Absolvovala jsem tedy několik hodin v autobuse a byla to jedna z nejhorších zkušeností mého života.

Na nádraží na mě čekala Gianna, která mi okamžitě skočila kolem krku. „Já jsem tak ráda, že jsi doma," zasmála se.

Odtáhla jsem se a prohlédla si jí. Byly jsme si vždy hodně podobné, jako dvojčata. Kdybych neměla obarvené vlasy, nemalovala se tolik, nejspíš bych s ní byla k nerozeznání.

Gianna vždycky byla opěvovaná kluky ze školy za svou krásu a nebylo se ani čemu divit. Dlouhé přírodně blonďaté vlasy, modré oči jen o pár odstínů tmavší než ty moje, plné vykrojené rty, větší prsa, úzký pas.

Společně jsme zamířily domů, kde už čekala máma, která mě pevně objímala, a to jsem ještě ani nevystoupila z auta. Nesouhlasila s mými rozhodnutími, ale stále mě měla ráda a stýskalo se jí po mně.

Kdyby byla jen o pár let mladší, vypadala by jako moje a Giannina sestra. Po ní jsme zdědily náš vzhled a ona na svůj věk stále vypadala skvěle.

„Musíš mi všechno říct," spustila italsky.

Přikývla jsem. „Později. Teď bych si dala lasagne."

Máma se zasmála a vedla mě do kuchyně, kde to vonělo Itálií.

***

„Craig mě tu měl vyzvednout v sedm hodin. Už od pěti jsem nervózně pobíhala po domě a snažila se nějak dát do kupy. Zvolila jsem černé upnuté šaty s vysokým rozparkem a se zavazováním za krkem a volnými zády, k tomu černé vysoké lodičky. Vlasy jsem nechala rozpuštěné a navlnila je. Jako líčení jsem zvolila tmavé kouřové stíny a nude rtěnku, abych to zase tolik nepřehnala.

„Vypadáš dobře," ujišťovala mě Gianna když jsem se už po desáté kontrolovala v zrcadle na chodbě. „Řekni mi ještě jednou, jdeš na ten večírek s někým, koho nemáš ráda, a přesto se takhle vystrojuješ?" pozvedla tázavě obočí.

„Gio!" zavrčela jsem varovně.

Rozesmála se. „Jen říkám, že to je divný."

Zazvonil zvonek a já trochu nadskočila. Gia mi popřála štěstí a já se zhluboka nadechla, než jsem otevřela dveře a vykročila ven.

Pod schody stál Craig a jakmile mě spatřil, jeho oči zahořely. Přejel celou mou postavu zkoumavým pohledem, než se zastavil u mé tváře. Rty se mu roztáhly do úsměvu. „Myslím, že mamá dostane infarkt."

Zasmála jsem se. „Tak jdeme, ať nepřijdeme pozdě."

***

Vystoupili jsme z auta před budovou, ve které se akce konala. Vykročila jsem směrem ke vchodu, ale Craig mě chytil za zápěstí a přitáhl zpátky. „Je tady jedna věc, kterou jsem ti neřekl."