Nerovná hra ✔️

|39|

|Aurora Giulia Berlusconi|

S Craigem těch posledních pár dní byl jako sen. Problém byl, že jsme si našli nejspíš tu nejhorší možnou chvíli, kdy se dát dohromady. Craig byl pořád na trénincích, protože se blížilo play-off. Já nestíhala svou práci do školy. Musela jsem odevzdat několik prací a většinou jsem je dělala pozdě večer. Craig si několikrát stěžoval, že jsem u něj ani jednou nestrávila noc, nebo že jsme se viděli možná tak hodinu denně a potom si volali každý ze své postele.

I já jsem z toho byla otrávená, ale práce do školy se kupila a sám Craig mi po telefonu párkrát přiznal, že je z tréninků tak unavený, že by stejně neměl energii na nic kromě spánku. Chtěla jsem náš vztah posunout dál. Opravdu jsem to chtěla, ale pokaždé, když jsem byla u Craiga a schylovalo se k něčemu, objevil se Eric nebo Liam a rázem bylo po kouzlu.

Seděla jsem na pultě v kuchyni a sledovala Craiga, jak připravuje maso. Udivovalo mě, jak skvěle se v kuchyni vyznal. „Vážně nechceš pomoct?" zeptala jsem se Craiga už asi potřetí.

Zakroutil hlavou. „Ne, jenom by ses tady pletla."

Nesouhlasně jsem zabručela. Nebyla jsem v kuchyni tak neschopná. Byla jsem Italka, ty se v kuchyni narodily. Mě sice omezovalo to, že jsem Itálii opustila ve svých sedmi letech, ale i tak máma dbala na to, abychom já i Gianna uměly alespoň základní věci.

Craig se otočil a došel ke mně. Vecpal se mezi mé nohy, jeho dlaně sevřely můj pas a jemně mě políbil. Usmála jsem se a obmotala své nohy kolem něj a přitáhla si ho tak sobě blíž. Byl vzrušený.

Z obýváku se ozval smích.

Craig mi zavrčel do úst. „Já ty dva vyhodím. Tohle už fakt není možný. Dřív jsem tady byl skoro neustále sám nebo jsem o nich nevěděl a když potřebuju, aby zmizeli, tak jsou pořád tady."

„Nech je," zamumlala jsem a znovu ho políbila. „Dnes bych tu mohla přespat," navrhla jsem. Udělala jsem si všechnu práci ráno v knihovně, abych mohla tenhle večer věnovat Craigovi. Už jsem šílela z toho, jak moc jsem ho chtěla.

Zakroutil hlavou. „Ne, nebudeš tady spát."

Odtáhla jsem se. „Cože?" zmateně jsem se na něj podívala.

„Když tady budeš přes noc, neudržím se," přiznal.

„Možná nechci, aby ses držel zpátky," zašeptala jsem mu do ucha a v hlavě už jsem měla všechny možné obrazy, jak bychom dnes s Craigem mohli skončit.

„Nechci, aby to poprvé bylo s těma dvěma za dveřmi," vysvětlil.

„Craigu, nemusíme to takhle hrotit," snažila jsem se ho přesvědčit. Ani pro jednoho z nás by to nebylo poprvé, nemuseli jsme z toho dělat takovou vědu.

„Já to budu hrotit. Ti dva tady prostě nebudou. Bude to naše poprvé a já nechci, aby slyšeli úplně všechno a ráno měli hloupé komentáře," sykl.

Dobře, měl pravdu že tahle představa trochu zabíjela to kouzlo.

„A co zítra?" navrhla jsem. „Bude pátek, tak by mohli ti dva někam jít a vrátit se až ráno," začala jsem ho líbat na krku.

Chvíli nad tím přemýšlel. „To by šlo," spokojeně se usmál.

„Zítra budu do šesti v bistru. Co kdybys mě potom vyzvedl, došli jsme sem, dali si večeři a potom..."

Podíval se na mě a hravě pozvedl obočí. „A potom...?"

„Hej vy dva, jestli si to chcete rozdat tady v kuchyni, tak nás varujte," ozval se Eric. „Craigův holej zadek vidět nechceme."