Nerovná hra ✔️

|16|

|Craig Matthias Smith|

Byla sobota ráno a já byl rád, že mám konečně volný den. V New Yorku jsem byl zpátky teprve dva týdny a už jsem měl pocit, že jsem se ještě nezastavil.

Zazvonil zvonek a já se zmateně podíval na hodiny. Bylo teprve osm. Vstal jsem z gauče a neobtěžoval se si na sebe něco obléct. Zamířil jsem ke dveřím jen v teplácích. Nehrozilo, že by otevřel Eric nebo Liam, protože oba ještě pochrupovali. Ani jeden z nich nebyl ranní ptáče.

Otevřel jsem dveře a překvapením rozšířil oči.

„To ještě spíš? Víš kolik je hodin?" rozesmál se Brandon mému výrazu a protáhl se kolem mě do bytu.

Zavřel jsem za ním a otočil se na něj. „Co tady děláš?"

„Návštěva. Máš to tady pěkný," rozhlížel se kolem sebe a potom zamířil do obýváku. Pomalu jsem šel za ním stále tak trochu překvapený jeho návštěvou.

Brandon s usadil v křesle a hodil si nohy na stůl. Zadíval se na mě a ušklíbl se. „Myslel jsem, že budeš radši, že mě vidíš."

„Nečekal jsem tě," prohlásil jsem a posadil se na gauč.

„Bylo to spontánní rozhodnutí a nechtěl jsem se stavovat u Witney, protože jsem si nebyl jistý, jestli by mě rovnou nevyrazila," vysvětlil.

„Tím bych si taky nebyl jistý," připustil jsem.

Brandon byl o rok starší než já a taky z Fall River. Hráli jsme spolu hokej na střední a potom šel studovat práva na Princeton, aby pokračoval ve stopách svého otce.

Byl to taky nevlastní bratr Witney, protože její matka si vzala jeho otce. Ti dva se od malička nesnášeli a jejich vztah se začal zlepšovat teprve před rokem. Nedivil jsem se tomu, že ho Witney nemohla vystát. Už od prváku na střední jí dělal ze života peklo a musel jsem se přiznat, že jsem byl ve skupince lidí, kteří ho v tom podporovali. Stále jejich vztah nebyl ideální a už se ani nevídali, protože Witney se po konci střední přestěhovala ke svému tátovi a domů se už nevrátila.

Zdálo se mi, že Brandon se ale jejich vztah snaží napravit. Objevil se na jejím maturitním plese a často se mě na ní a Grahama vyptával. Graham byl sice jeho kamarád taky, ale jejich vztah dost ochladl, když Graham začal chodit s Witney.

„Nevíš, jestli má dneska čas?" zeptal se po chvíli.

„Náhodou jdeme dnes s klukama s ní a jejíma kamarádkama ven," přiznal jsem.

„Witney má kamarádky?" pozvedl překvapeně obočí.

Jeho reakci jsem se nedivil. Witney vždy byla dost uzavřená a nikdy kamarádů moc neměla, natož kamarádek, s kterými si většinou nerozuměla.

Přikývl jsem. „Rylee a Auroru."

Tohle bylo poprvé, co jsem o ní mluvil jako o Auroře. Stále mi to připadalo divný, ale začínal jsem si na to nový jméno zvykat.

„Kdo jsou?" zeptal se se starostí v hlase. Nepřiznal by to nahlas, ale i já jsem viděl, že měl o Witney starost.

„S Rylee se poznala až tady v New Yorku a je spolubydlící Aurory, s kterou se zná už ze střední," Craig zmateně zavrtěl hlavou. „Znáš jí, červený vlasy, vysoká, otravná,"

Vědoucně pootevřel ústa. „Myslíš Ariel!" zarazil se. „Myslel jsem, že se jmenuje Samantha," zamumlal zmateně.

„Ariel?" zopakoval jsem nechápavě.