Nerovná hra ✔️

|22|

|Aurora Giulia Bruce|

Jen co jsme vešly do budovy kde bydleli kluci, bylo nám jasné, že to tentokrát pořádně rozjeli. Hudba se rozléhala na celý dům stejně tak jako křik a smích. Divila jsem se, že ještě na něj nikdo nezavolal policii.

Vešly jsme do jejich bytu a mezi změtí lidí se snažily najít někoho, koho bychom znaly. Ry se nejistě rozhlížela kolem, a i já musela přiznat, že tohle byl extrém. Bylo to něco jiného než večírek, na kterém jsme byly na začátku roku.

„Ari!" ozvalo se mé jméno a já se ihned otočila. Blížil se k nám Liam s úsměvem na rtech. „Jsem rád, že jste přišly," usmál se na nás, jakmile byl na doslech.

„Nepřipadá ti to trochu moc?" vyjádřila Ry obavy.

Liam pokrčil rameny. „Je to trochu větší, než jsem očekával, ale co..."

„Trochu?" pozvedla jsem tázavě obočí.

Protočil nad námi oči. „Všichni jsou v obýváku," vzal mě za ruku a táhl za sebou směrem k obýváku.

Eric seděl v křesle a na klíně měl nějakou černovlásku, která se k němu tiskla. Graham s Craigem se válely na gauči, Witney seděla mezi nimi a něco horlivě vyprávěla.

Na to, čeho jsem si všimla potom, jsem ale nebyla připravená. Vedle Craiga ale z druhé strany seděla vysoká blondýna, která se k němu tiskla a její ruka byla položená na jeho koleně. Rozčíleně jsem na ní přimhouřila oči.

„Koukejte, koho jsem našel," ohlásil Liam.

Witney zvesela vyskočila ze svého místa a obě nás objala. „Bála jsem se, že se na mě vykašlete," zašeptala nám do ucha.

„Nebyla jsem od toho daleko," přiznala jsem a Witney mě ze srandy praštila do ramene. Usadila jsem se vedle Grahama a ignorovala Craigův pohled. Moje nálada spadla na bod mrazu. „Zrovna jsme řešili Halloween," oznámila Witney.

„Že bychom jeli domů společně," vysvětlil Graham.

Zmateně jsem si je prohlédla. „Společně?"

Přikývl. „Já, Witney, Craig a ty."

Pohledem jsem sjela ke Craigovi, který měl obličej schovaný v ohybu krku té blondýny. Rychle jsem se odvrátila a podivně mě píchlo u srdce.

Kývla jsem hlavou. Rozhodně jsem nestála o to skejsnout s Craigem v jednom autě, ale taky se mi nechtělo jet vlakem, protože vlastní auto jsem neměla. „To by asi šlo," souhlasila jsem.

„Takže bychom jeli v pátek okolo druhé? To by už nikdo přednášky mít neměl," zeptala se Witney a přejela po nás zkoumavým pohledem.

Všichni jsme přikývli na souhlas, ale zrovna dvakrát nadšená jsem z toho nebyla.

„A kdy nás plánujete vzít do toho vašeho městečka?" ozval se Eric o kterém jsem ani nevěděla, že konverzaci poslouchá, vzhledem k té holce, která se po něm válela a které pořád něco šeptal do ucha.

„Nikdo ti nebrání abys přijel," zavrčel Graham.

„Teď se mi to nehodí, musím domů," odbyl ho.

„Tak si neztěžuj," ozval se Craig, který se odlepil od té holky.

„Slíbili jste, že v létě uděláme něco společně a nic nebylo," stěžoval si dál Eric.

„Protože nikdo neměl čas," zabručel Liam.

„Příští léto bychom ale něco udělat mohli, co říkáte?" navrhl Graham.