𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚕𝚟𝚒 𝚊 𝚕𝚎𝚟𝚑𝚊𝚛𝚝𝚒 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝙿𝙰́𝚁 𝚂𝙻𝙾𝚅 𝙽𝙰 𝙺𝙾𝙽𝙴𝙲

Takže...jak se říká, v nejlepším se má přestat. A já si myslím, že kdybych pokračovala, akorát bych příběh zbytečně natahovala.

Budiž vám - a vlastně i mně, protože si nemyslete, že jsem konec této knihy neoplakala - útěchou, že se Tiara i Yoshi objeví i ve třetím díle. Jen už to nebude z jejich pohledu.

Chtěla bych vám všem ohromně poděkovat, protože jste po celou dobu vydávání příběhu byli ti nejlepší čtenáři, jaké jsem si mohla přát. Vaše komentáře mě nutily psát dál a dál i když jsem kvůli tomu párkrát zazdila učení se na testy. Ale Yoshi s Tiarou byli prostě důležitější.

Nebudu tady děkovat jmenovitě, protože bych na některé z vás určitě zapomněla a to bych opravdu nechtěla.

Jmenovitě tedy poděkuju jen postavám.

Atsuhi s Yasuem, sice jste se tady moc nevyskytovali, ale i tak vám chci říct, že vás miluju.

Kazuo a Machiko...vy mě štvete. Vím, že jsem vás napsala já, ale i tak vám chci vyčíst vaše chování. Příště se laskavě buď zamyslete, nebo se raději zdržte všech komentářů a poznámek.

Kibo, děkuju ti, že jsi Kyoshiho podržel když to potřeboval. A Akemi, děkuju ti, že jsi tu (alespoň doteď) byla vždycky pro Kibu.

A nakonec mí dva nejdražší.

Tiaro, miluju tě, miluju jak moc miluješ Yoshiho a díky, že na něj odteď dáš pozor místo mě. A nech ho, aby se o tebe taky občas staral...

A úplně nakonec...můj nejmilovanější z nejmilovanějších...Kyoshi Tanaka. Kdo by to byl řekl, že se staneš mou nejoblíbenější postavou vůbec? Ale je tomu tak. Je pro mě fakt neskutečně těžké tě teď opustit, ale bez toho se nemůžu posunout dál. Takže to udělat musím. I když mi to zcela upřímně rve srdce. Miluju tě. A dávej pozor na Tiaru.

Kdo by to byl řekl, že když jsem vytvořila kostru pro první díl, omylem jsem spolu s ní vytvořila i další příběh? Původně měl být Kyoshi jen mírně záporná vedlejší postava, která tam vlastně byla jen proto, aby vynikly Atsuhiho dobré stránky a Tiara se pro jistotu neměl vyskytovat vůbec. Ale z nějakého důvodu si oba dva začali dělat co se jim zlíbilo... Tiara se objevil a Kyoshiho chování začalo alespoň náznaky mít nějakou hloubku. Už nebyl černobílý... A pak jsem si prostě z čista jasna jednoho večera - kdy jsem měla už dávno spát, ale místo toho jsem psala - řekla: "Jo sakra. Napsat příběh o Kyoshim a dokonce ho dát dohromady s Tiarou je zatraceně dobrej nápad!" A přesně takhle vznikla tato kniha...

No nic. Už se tu přestanu vykecávat.

Ještě jednou vám chci všem poděkovat za všechny hlasy, komentáře i přečtení a vlastně celkově za to, že jste této knize dali šanci.

Mějte se krásně a snad se spolu sejdeme u mé další knihy.

(♡ꈍᴗꈍ)

(Slíbené info o třetím díle bude v další části, protože musím ještě doladit nějaké detaily.)