𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚕𝚟𝚒 𝚊 𝚕𝚎𝚟𝚑𝚊𝚛𝚝𝚒 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝙴𝙿𝙸𝙻𝙾𝙶

Jestli probuzení vedle snoubence bylo zvláštní, probuzení vedle manžela bylo téměř snovým zážitkem.

Nějakou dobu jsem neotvíral oči a pevně svíral Tiarovi ruku, protože iracionální strach, že tohle všechno zmizí zaplavil celé mé nitro.

Tiara se pohnul a já sevřel jeho ruku pevněji, aby náhodou neodešel. Slyšel jsem, jak se uchechtl a pak už jsem ucítil teplo jeho tělo pevně přitisknutého k tomu mému.

„Dobré ráno," zašeptal a přitiskl své rty k těm mým. Až teď jsem si dovolil otevřít oči a pohlédnout na něj. Nezmizel. Úleva která se mnou rozprostřela byla přímo obrovská.

„Dobré ráno," vydechl jsem, když se ode mě na malou vzdálenost oddálil a on s úsměvem přitiskl své čelo na to moje.

„Musím říct, že naše svatební noc stála za to," uchechtl se pak a já ho praštil do ramene.

„Pitomče. Víš, jak mě dneska bude bolet celé tělo?" zavrčel jsem, ale vyvolal jsem tím jen jeho další smích.

„A nějaké jeho části víc než ostatní, že?" podotkl a já se zamračil.

„Jestli nepřestaneš asi už nic podobného znovu nezažiješ," zavrčel jsem a on s hraným zděšením zalapal po dechu. Oba dva jsme moc dobře věděli, že to je jen a pouze planá výhrůžka, ale to mu nebránilo z toho udělat pořádně divadlo.

„Ale zlato..." povzdechl si nakonec. „To by byla má smrt. A nechceš mě přeci mít na svědomí!" Kdybych ho neznal a nevěděl, že je opravdu dobrý herec, možná bych mu to zděšení i uvěřil. Takhle jsem se ale jen uchechtl a poplácal ho po tváři.

„Něco mi říká, že to tak stejně dopadne," zamumlal jsem a překulil se, abych se dostal z postele. Chytil mě za rameno a stáhl mě zpět do peřin, tudíž mi znemožnil útěk, který jsem plánoval. Díval se na mě svrchu a spokojeně se přitom usmíval.

„Co je?" zeptal jsem se, když se jeho pohled změnil a on už mě jen zkoumavě pozoroval. Po mé otázce zavrtěl hlavou a usmál se.

„Ale nic. Jen jsem přemýšlel," zamumlal a já naklonil hlavu na stranu.

„Nad čím?" zajímalo mě.

„Jsi děsně zvědavý. Víš to?" zeptal se a já pokrčil rameny.

„Vždycky jsem byl. Jen se mi to nechtělo dávat moc najevo," odvětil jsem.

„A přede mnou se ti to dávat najevo chce?" zeptal se a já se usmál.

„Ty jsi můj manžel. Před tebou se mi to nechce schovávat," zamumlal jsem. V jeho pohledu problikl náznak překvapení nad tím, že jsem to vyslovil a radosti nad tím, že tomu tak skutečně je. „Ale neodváděj pozornost. Nad čím, že jsi to přemýšlel?" vrátil jsem se k tématu a on se uchechtl.

„Nad tebou," odpověděl a já se zašklebil.

„Ale no tak...nad čím přesně?" dožadoval jsem se dál odpovědi a on si povzdechl. Dokonce jsem zaslechl něco jako: „Ty jsi jak zimnice," ale jistý jsem si být nemohl.

„Jen jsem přemýšlel nad tím, že mám sakra kliku," zamumlal a já svraštil obočí.

„Jo?" zeptal jsem se a on rozhodně přikývl.

„Jo. Mám tu největší kliku na světě. Mám tebe," zamumlal a znovu přitiskl své rty na ty moje.

„Jsem si docela jistý, že jsi jeden z mála, kdo si myslí, že máš se mnou kliku, ale když myslíš..." zamumlal jsem a on se usmál.

„Omyl. Já si to nemyslím. Já to vím," zašeptal a znovu mě hluboce políbil. Nebránil jsem se. Neměl jsem k tomu sebemenší důvod.

____________________________________