Už mi neutečeš princezno{2 EPISODA} / Liam Payne/

KONEC 2 část :*

Celou sobotu jsem si připadala jako v nějaké pohádce. Liam se o mě staral a dokonce mě i donutil ležet a jenom odpočívat. Před malou chvilkou ale jenom na nějaký krátký čas odjel do města si něco zařidit a já jsem měla jedinou možnost vyrazit koupit všechno potřebné na tu večeři s jeho rodiči. Liam si byl jistý že by jsme jim to mohli říct už právě u tehle večeře. Můžu si dovolit říct že jsem byla i nehorázně nervozní jak budou reagovat. Byla pravda že s Darcy byli totálně nadšeni a taky ona byla i celá Liam. Po mě snad měla jenom ty oči.

"Někdy to vážně i s tou jeho starostlivostí přehání. Louisi skus mu domluvit já to vážně nedám. Celý den ležet a jenom odpočívat není pro mě" vysvětluji celou moji situaci s Liamem jeho kolegovy který se jenom směje do telefonu. Zrovna jsem vytahovala tašky s auta a pomalu jsem si šla ke dveřím které jsem se snažila otevřít ale s plnýma ruka a telefonem u ucha to šlo špatně.

"Tak ho pochop je uplně nadšený že bude mít další dítě. Uplně si ho dokážu představit" směje se Louis " Myslím že bude schopný si vás vzít i na naše turné" toho jsem se právě bála. Darcy tady chodí do školky a myslím že ten časový posun by nebyl pro ni právě dobrý. Je přeci jenom malé dítě.

"Jen to ne! Budu doufat že nebude toho schopný. Zítra ti zavolám ted budu končit a pořádně si vyslechnu to že se tahám s težkýma taškama" zasmála jsem se nad tou situaci. Rozloučila jsem se s Louisem a konečně jsem mohla normálně otevřít si dveře.

"Jsem doma" zavolala jsem a hned v chodbě mě do nosu praštila vůně nějakého jídla. Takže Liam vaří ale to je u něho tak nějak neobvyklé. Sundávala jsem si bundu a všimla jsem si Liamam s vařečkou stát u dveří.

"Mohl jsem nakoupit když jsem byl ve městě. Nemusela si tahat ty těžký tašky" usmíval se Liam a já jsem nad jeho starostlivostí jenom převrátila oči. Políbila jsem ho na jeho rty a vzala jsem aspon jednu tašku která podle něho byla ta lejhelčí.

"Ty vaříš?" zeptala jsem se ho se zajmem když jsem dávala celý nakup do lednici nebo do ruzných poliček v kuchyni.

"Budou lasaně,...už jenom za malou chvilku tak si běž odpočinout" popoháněl mě Liam s kuchyně zrovna když jsem chtěla ochutnat jeho výborný salat s jogurtem který mi dříve jednou udělal na snídani. Smála jsem se a šla jsem si sednout k televizi. Neunikl my ani pohled na prostřený stůl který Liam nachystal pro dva. Připadala jsem si přeci jenom trochu blbě jelikož jsem nevědela jestli něco slavíme nebo proč má na stole pár listku červených ruží a dvě velké svíčky nachystané na každé straně stolu.

Dlouho mě stejnak nebavilo u televize sedět a tak jsem se rozhodla jít koupat a trochu jinak se oblíct k té večeři. Přeci jenom nebudu jíst v domácích teplákách a volným triku když to nejuspíš bude nějak slavnostní. Zajímalo by mě docela co to ten Liam chystá. Zvolila jsem nakonec bílo-černé šaty které byli na vrchu pruhované. Musela jsem se usmát. Vzpoměla jsem si hned na Louise jak dříve nosil pruhované trika docela hodně. Snažil se tím nakazit snad každého okolo něho a tyhle šaty jsem měla zrovna od něho. Přes pas vedl tlustej bílej pásek.

"Právě včas. Vypadáš užasně jen chvilku vydrž pujdu se převlíct" políbil mě Liam na moje rty a odsunul my židli abych si mohla sednout. Lasaně už byli na stole i se salátem a mohu říct že to vypadalo užasné. A k tomu nechybělo ani červené víno ve větších skleničkách. Světlo bylo docela ze slabeno takže svíčky krásně osvětlovaly celou místnost. Liam vypadal vážně užasně. Měl na sobě tmanší ryfle a k tomu světle mdorou košily.

"Tak dobrou chut" popřála jsem a s chutí a to velkou jsem se pustila do jídla. U večeře nám hrála příjemná klidná a mohu říct zamilovaná hudba. Chvilkami jsem si vážně připadala trochu hloupě jelikož my připadalo že se něco slaví a já vůbec nevím co.

"My něco slavíme?" zeptala jsem se Liama a při tom jsem se trochu napila červeného vina. Někdy si říkám že přes tu jeho starostlivost se divím že my nenalil třeba pomerančový džus. Vážně my to přijde ted vtipné a můj smích se rozhléhá po místnosti.

"To nemužu udělat svoji přítelkyni krásný večer? Jinak čemu se směješ lásko?" podíval se na svoji košily jestli náhodou se nezašpinil a pak opět na mě pohlédl s jeho čokoládovými očima.

"Divím se že si my misto toho vína nedal třeba pomerančový džus když je s tebe ted ten starostlivý nastávající tatinek" usmála jsem se a mirně jsem se zasmála.

" Neboj toho se taky brzy dočkáš" zasmál se a vzal muj talíř od večeře aby ho mohl odnést. Přitom mi i vzal skleničku od vína aby mi mohl dolít.

Atmosféra byla přímo nádherná. Po večeři jsme v klidu seděli u stolu a povídaly jsme si. O budoucnosti ano přesně tak. Bylo zajímavé poslouchat Liama o tom jak přemýšlí nad naší budoucnosti a samozdřejmě že už měl vybraný jméno pro dítě ale prý je to překvapení. Jediný co mi prozdradil bylo že je to klučičí jméno a já mám prý vybrat holčičí. Tad tímto jsem se musela smát. Sama ani nevím co to bude to se dozvím až za pár měsísů ale stejnak přemýšlím nad tím že bych Liama nechala překvapit a věděla bych to já.

Při dopíjení moje skleničky my něco cinko do zubu. Uplně jsem se vystrašila a tak jsem si dala dlan před usta a pomalu určitý předmět vyplivla. Do mojich očí se hrnuly slzy při pohledu na krásný stříbrný prstýnkem s diamantem u prostřed.

"Liame?" pohlédla jsem do jeho štastných očí s překvapeností a přesto jsem věděla proč celá tahle večeře byla tak slavostní. A já jsem si připadala hloupě že jsem na něco významného zapomněla a přesto tohle všechno byla pouhá žádost o ruku.

"Vezmeš si mě?" klekl si k mojim kolenám Liam a dal mi jeho dlan na moje stehno a druhou mi dal na moji tvář kterou mírně hladil. Slzy mi tekli po tváři ale štestím. Vůbec jsem to nečekala. Ne tak brzo. Myslela jsem tak za pár let až mu třeba skončí kariera a bude chtít žít normální život.

"Ano" to bylo jediné slůvko které jsem dokázala ze svojich ust vyslovit protože jsem byla stále tak překvapená uplně ze všeho co se právě dneska večer stalo. Na jeho tváři se vykouzlil usměv. Vzal mi prstýnek s dlaně a pomalu my ho dával na prst. Byla jsem nejštastnější v tenhle moment. Nikdy by mě nenapadlo že potkám někoho u koho si budu jistá že s ním chci ze stárnout. A to právě byl Liam.

* A je to tady! Poslední díl tehle povídky.

* Všem čtenářum chci poděkovat. Děkuji Moc. Opravdu jsem za to moc ráda že se vám tahle povídka tak líbila. Ani nevíte jaký usměv my to vždycky vykouzlilo když jsem sledovala jak se čtení povídky zvyšuje.

* Ale přeci jednou to muselo přijít a já si myslím že je to právě tahle chvíle a povídku ukončuji.

* Pokud by jste měli zájem o Epilog tak bych vám ho ještě třeba napsala ale myslím že to už podlě mě nebude potřeba. Nikdy jsem ho k povídkám nepsala.

TAKŽE JEŠTĚ JEDNOU VELKÉ DĚKUJI A DOUFÁM ŽE ZŮSTANE NA DÁLE U ČTENÍ MOJICH POVÍDEK. S LÁSKOU NICOL