Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

12

,,And when he looks at me
I swear I can't breathe"

[- - - - - - - - - -]

Nastal den ostrého závodu. Odbily tři hodiny. Monoposty se již řadily na startovní grid, skončilo zaváděcí kolo a start měl začít za několik málo vteřin. Na chvost startovního pole se zařadil poslední monopost, oranžový McLaren Stoffela Vandoorna. Já, ale pohlédla o několik řad dříve, na bílou formuli s číslem 16.

Seděli jsme tentokrát naproti tribuně plné natěšených lidí, kteří i před startem závodu oslavovali své oblíbené jezdce.

Poté, co se na semaforech začala postupně objevovat červené světla, zatajila jsem dech. Jakmile byla všechna rozsvícena a najednou zhasla, závod byl odstartován. Výborný start zažil Lewis Hamilton, který si uhájil své první místo před dotírajícím Sebastianem Vettelem, další kdo měl dobré reakce byl Sergio Perez v růžovém vozu Force India, který před první zatáčkou využil pomalého startu svého týmového kolegy a tím se dostal před něj, Francouze Estebana Ocona.

Natáhla jsem krk, abych viděla, co nastane v první zatáčce. Srdce mi vynechalo úder, když jsem zahlédla prach a poté oranžovou formuli, která se přehoupla přes nějakou další.

Ihned jsem se ohlédla směrem k Andrému, poté k obrovské obrazovce, která nám dávala veškeré informace o tom, co se děje na zbylých částech trati.

,,Teď můžeme jen poděkovat za to, že halo je tam, kde mělo už dříve být," vyřkl André, který z této nehody nedělal nějakou velkou vědu, jelikož sledoval události, které se odehrávaly na monitoru. Sebastian Vettel právě předjížděl Lewise Hamiltona a nenechal mu šanci na to mu to oplatit. Na rovince ho předjel a tím si vybojoval první místo v závodu.

,,Kdo vůbec boural?" zeptala jsem se ve chvíli, kdy se odehrál opakovaný záběr a já si všimla, že to byl bílý monopost. Na sucho jsem polkla, když jsem zahlédla číslo šestnáct. Svět se zpomalil při pohledu na tu nehodu. Srdce mi bilo jako splašené, když jsem zahlédla, jak se formule Fernanda Alonsa převalila přes tu od Charlese. Pocit, který ve mně najednou byl, jsem nikdy v životě nezažila. Nikdy jsem nezažila to, abych se přímo bála o život někoho pro mě blízkého. Pokaždé to byly jen plané řeči o tom, aby byli opatrní, jenomže tohle bylo absolutně jiné. Tady šlo Charlesovi o život, i když se zdálo, že je naprosto v pohodě. Já, ale v pořádku nebyla. Na srdci jsem pociťovala podivný tíživý pocit bezmoci. Bylo mi z toho až špatně od žaludku, jak jsem se na ten záběr dívala. Nebýt ochranného prvku halo, mohlo by to skončit naprosto fatálně. Myšlenky mi létaly jen okolo toho incidentu, okolo těch několika vteřin, které by vše mohly změnit. To mi připomnělo, jak nebezpečný sport je formule jedna. Stačí jedna chyba někoho jiného a jste venku, pryč. Navždy. Kdyby vedle mě nebyl André, rozhodně bych své emoce tolik nekotrolovala. Měla jsem sto chutí běžet do garáže Alfy Romeo, abych se ujistila, že je živý a zdravý. Nechtěla jsem nic jiného, než mít jistotu toho, že ho uvidím a bude v pohodě. Vypadala bych sice jako naprostý šílenec, kdybych to udělala, ale to vědomí toho, že tam je bez zranění, by mi naprosto stačila.

,,Hülkenberg, Alonso a Leclerc," oznámil hned André a já párkrát zamrkala. ,,Všichni jsou v pořádku."

,,To je dobře," vydechla jsem se staženým hrdlem. Tím, co můj kolega vyřkl ze mě padla tíha. I když ne úplně. Stále jsem se neuměla zbavit pocitu těžkosti na hrudi a na mých ramenou. Pořád jsem mikala pohledem ke stáji Alfy, abych se přesvědčila o tom, že tam konečně Charles je. Závod mě nezajímal, zajímalo mě jen to, abych ho viděla. Abych věděla, že je v pohodě. Nikde jsem ho nezahlédla. Nikde o něm nebyla ani zmínka, veškeré dění se soustředilo na Vettela a Hamiltona. Na nic jiného.