Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

25

,,She denies it.
Does she know that she's slowly falling
in love with him?"

[- - - - - - - - - -]

Při mém ranním probuzení jsem až moc dobře věděla, kdo má své ruce omotané okolo mého těla. V pomalých intervalech mi dýchal na odhalený krk, svojí jednu ruku měl přehozenou přeze mě, tak aby byla má dlaň v té jeho. Místo toho, abych začala vyšilovat, co tam dělám a říkat si, jak moc špatné to je, jsem se blíže posunula k němu. Na mých zádech jsem ucítila jeho pevnou hruď a vlasy, které mě začaly šimrat na paži.

Nějakým zvláštním způsobem jsem k němu byla otočená zády oproti tomu, jak jsem usnula. Musela jsem konstatovat, že po dobu několika měsíců, co jsem spadla po boku Gabriela, můj spánek nebyl tak kvalitní jako vedle Charlese.

Okolo něj jsem se cítila neskutečně bezpečně a v takové pohodě, že mi bylo nějaký Gabriel naprosto ukradený. A navíc, připadalo mi to tak neskutečně správné, i když to byl opak správnosti. Netušila jsem, co mě to pohánělo za pocit, ale mátl mě každou další minutou, kterou jsem s mužem vedle mě trávila.

Několik dalších minut jsem si užívala jeho blízkost, neotevírala jsem své oční víčka, jen se soustředila na jeho samotného, na dech který mi klouzal po šíji, jemné prsty v mojí dlani a klid v mojí duši.

Jakmile se jeho prsty pohnuly a já zaslechla jak zašeptal: ,,Dobré ráno, Ro." On si to stále pamatoval. Mojí hrudí se rozezněl poplach. Přála jsem si to zažít vícekrát, ne jen jednou, ale nejlépe každé ráno. Probouzet se v jeho objetí šťastná.

Chtěla jsem mu vidět do toho andělského obličeje, zahlédnout jeho dolíčky a ospalý úsměv, kvůli toho jsem se celým svým tělem otočila k němu s lehkým úsměvem na tváři.

,,Dobré ráno, Charlesi."

Musela jsem mu vymyslet nějakou přezdívku. Ne, že bych jeho jméno nevyslovovala ráda, ale říkat mu nějakou přezdívkou, která by patřila jen jemu a nikomu jinému, by bylo skvělé. Já jich od něj měla pár a on si jednu taky zasloužil.

V tom matném světle, které dovnitř pronikalo z právě vycházejícího slunce, mu to neskutečně slušelo. Zvýraznily se mu tím jeho oči, které se vpíjely do těch mých a rysy jeho tváře, ve kterých byl vepsán úsměv. Vypadal naprosto neodolatelně.

V duchu jsem doufala, že nevypadám jako strašák do zelí a že my z mých úst nevychází zkažený dech. On, ale vypadal, že tomu tak není. Ne, když mi rukou odhrnul vlasy z čela a dal mi je za ucho, zatímco se jeho jemnými prsty dotýkal mojí tváře.

,,Vyspala ses dobře?" zeptal se a bříšky svých prstů mi projel po rameni. Na zádech mi z toho vyrašila husí kůže.

,,Více než to, jak jsi na tom ty?"

,,Nejlépe za dlouhou dobu," vydechl a zářivě se na mě usmál. Zadívala jsem se do jeho tváře a udělala to, po čem jsem toužila dlouhou dobu, dotkla se ho. Avšak tak jemně, že to skoro nemohl cítit. Projela jsem mu dlaní po tvářích, které na sobě měly mírné strniště, palcem mu projela pod očními víčky, kde měl ospalku. Jeho hruď se při tom mělce zvedala a znovu klesala.

Jakmile jsem se zkoumáním jeho tváře byla hotova, své ruce jsem dala okolo svého těla. Charlesův obličej najednou zvážněl a já se nad tím mírně znepokojila.