Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

32

,,This night is sparkling, don't you let it go
I'm wonderstruck, blushing all the way home,"
-Enchanted, Taylor Swift

[- - - - - - - - - -]

Bylo to až příliš podezřelé, příliš očividně to vypadalo tak, že se mu muselo přihodit něco špatného s hlavou. Protože při probuzení dalšího rána se na mě Gabriel usmíval a k tomu všemu, si vzal Daphne do náruče a začal jí hladit.

Čekala jsem hádku, výčitky, ne připravenou snídani a úsměv na jeho tváři. Jako by byl naprosto vyměněný. Nezmínil se o Scarlet, ani Charlesovi, dokonce ho ani po té dávce alkoholu, nebolela hlava ani nebylo špatně. Připadalo mi to zvláštní a dost mě to zprvu znepokojilo. Jeho nálada tak trvala po celý další týden, dokonce, i když jsem ho poprosila o změnu data našeho výletu do Paříže, byl s tím naprosto v pohodě. A klidně mi odpověděl, že to pro mě rád udělá.

Zírala jsem na něj jako na jiného člověka. Kde jenom byl ten žárlivý Gabriel, který by jen při zmínce o Charlesovi vybouchl jako sopka?

Proto, když mi Monačan napsal a tím mě prakticky pozval k sobě domů den předtím, než jsem měla mít práci, cítila jsem v sobě pochyby. Konečně se ke mně Gabriel choval, tak jak jsem na to byla ze začátku zvyklá, ale... Vlastně žádné nebylo. Snažila jsem se ho najít, najít si výmluvu k tomu, abych do Monaka jezdit nemusela, naprosto marně. Hodinu jsem seděla nad mobilem a snažila se najít něco, co by mě odradilo od toho tam jet. Spíše jsem našla důvody, proč tam jet, místo toho, abych našla ty, proč ne. A nakonec s ním souhlasila dřív, než jsem si to stačila ještě víc promyslet.

I když jsem to ani přes mé pochyby, nedokázala říct Gabrielovi narovinu. Neřekla jsem mu ani slovo o tom, že jedu za Charlesem, jediné, co věděl a myslel, že jedu připravit důležité věci k práci, abych byla připravená na důležitý závodní víkend. A on mi to bez rozmyslu uvěřil. Do háje, bez zaváhání přikývl a byl s tím naprosto v pohodě. Neptal se dál, jelikož ho svět F1 vůbec nezajímal, to mi v mé lži pomohlo o něco víc. A nakonec mi i on sám řekl, že měl na odpoledne jiné plány.

Říkala jsem si, že jsem buď musela upadnout na hlavu já a jsou to jen mé bludy, nebo spadl na hlavu on sám. Nebylo totiž možné, aby souhlasil jen tak, bez toho aniž by neměl otázky, či se mu to nějak nezdálo. Čekala jsem i přesvědčování o tom, abych zůstala kvůli Ise, ale od chvíle, co mu do duše promluvil můj otec, nikdy na to téma neřekl ani půl slova. Jedině mi o ní něco řekl, když jsem se o ní zajímala jenom já, ale i ten rozhovor byl pokaždé krátký a dostačující.

V hrudi jsem pociťovala provinilost při cestě do Monaka, šklebila jsem se na silnici před sebou a doufala v to, abych ten pocit zachala ve Frejúzu.

Jak se ke mně může jeden týden chovat jako ke kusu hadru a další ze mě dělat svoji princeznu?

Nechápala jsem jeho změny nálad, jediné, co mi před mým odjezdem kladl na srdce, abych se od Charlese držela dál, čemuž jsem se chtěla zašít smát.

,,Já vím, je to tvůj kamarád, ale něco mi na něm pořád nesedí, Rio." Zastrčil mi vlasy za ucho a mírně se usmál. Potěšilo mě, že se konečně smířil s tím, že Charles do mého života prostě patřil, aniž by s tím souhlasil.

,,Co tím přesně myslíš? Nejedu tam za ním, jedu pracovat." I když už jsem po pracovní době měla hodinu a půl, nemusel vědět, že to nebyla pravda.

,,Myslím tím to, že se bojím o to, aby ti zbytečně nepopletl hlavu. Protože jsi moje Rio. A já tě nemíním jen tak nechat být. Miluju tě víc, než si dokážeš představit."