Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

42

,,Can we always be this close
forever and ever?
And ah, take me out, take me home,"
-Lover, Taylor Swift

[- - - - - - - - - -]

Několik hodin poté byl Charles tolik zaneprázdněn všemi a svými povinnostmi, že jsem se raději ve společnosti Scarlet, přesunula k ní na pokoj. Tolik šramotu a lidského vyptávání, který nadělala má přítomnost kdekoliv v paddocku mě přivádělo do nevěřitelných rozpaků. A zároveň blaženého šílenství.

Pořád jsem tomu neuměla uvěřit. Ta celá chvíle mi připadala jako vzdálená myšlenka, sen, který se pomalu vytrácí. Stalo se to vůbec? říkala jsem si v hlavě a při tom se u toho culila jako zamilovaný blázen.

Místo toho, aby byla má nejlepší přítelkyně s Pierrem, raději se mnou strávila celý zbytek odpoledne i večera. Mé tělo pořád cítilo jeho rty na těch mých, pulzovalo v oslavných výkřicích, jakmile jsem zaslechla první tóny monacké hymny a později ohlušující a naprosto výbušnou italskou hymnu. Ta atmosféra byla naprosto dech beroucí. Usmívala jsem se po celou dobu jako čerstvě zamilovaná dívka v pubertálních letech, neuměla jsem mu zabránit.

Ležela jsem stočená do klubíčka s tím, že mé unavené oči potřebovaly spánek, má hlava spát nechtěla. Scarlet vedle mě sledovala nějaký německý sitkom a pořád se něčemu řehtala.

23:49

Byl čas jít spát. Věděla jsem, že následujícího dne toho na mě bude až až.

Vzpomněla jsem si na jeho vůni, která mě objala, na hebké a teplé rty, které mě laskaly na těch mých. Na ten polibek, na který nikdy nezapomenu. Jemný i vášnivý v jednom, opatrný, ale bylo v tom více než, co jsem za celý svůj život zažila. Jako by se mě bál ztratit. Pitomně jsem se usmála sama pro sebe a bříšky prstů si své rty přejela.

Náhle mi začal vibrovat mobil, jak jsem si ztišila oznámení, abych nemusela číst vyptávající se zprávy od ostatních lidí, které bych sotva nazvala přátele. V domnění, že to byl můj otec, jsem se podívala na obrazovku svého telefonu. Poslal mi už několik zpráv, na které jsem mu odpověděla a myslela jsem si, že se bude chtít zase ujistit na sto procent, že jsem v pohodě z toho, co se stalo. Místo toho mi mé tváře se zčervenaly, když jsem si přečetla jméno dotyčného, který mi zprávu poslal.

Charles (ten nejlepší): Neusnula jsi, že?

Srdce mi bilo, když jsem mu odepsala prosté: Ne, ještě ne.

,,Čemu se tam tak culíš?" zeptala se mě zvídavě Scarlet, která se hned převalila na stranu postele, na které jsem ležela a honem si přečetla zprávu, kterou mi Charles poslal. Byla tak rychlá, že jsem jí ani nestihla odpovědět. Zaslechla jsem z jejích rtů pouze snové: ,,Aha..." A k tomu přidala šibalský úsměv.

Zatajil se mi dech, jakmile mi začal zvonit telefon. Volal mi. Proč tak pozdě?

Rychle jsem se posadila a podívala se s vyjevenýma očima na svoji nejlepší přítelkyni. ,,Scarlet, co mám dělat?!" vyjekla jsem plná nervozity, o které jsem netušila, že tam vůbec je.

Ta protočila oči a nadšením zacvrlikala: ,,Jen to zvedni, stačí prostě vzít a zvednout ten hovor."

Musela jsem se hluboce nadechnout a vydechnout, abych předešla třesoucímu se hlasu. Na malou chvíli jsem zaváhala. Mám to zvednout? Nemám? Nejdříve jsem nechtěla. Ale něco ve mně se zlomilo. Zkousla jsem si ret, jelikož jsem byla na pochybách. Při tom zkousnutí jsem jeho rty opět ucítila na svých. Viděla jsem ho opět před očima jak se usmívá od ucha k uchu s ďolíčky pro které bych zabíjela.