Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

26

,,Even when we know it's wrong
And somebody better for us all along"
-Scared to Be Lonely, Martin Garrix & Dua Lipa

[- - - - - - - - - -]

Venku, v tom dusném a hnusném horku, jsem do svých plic konečně nasála vzduch. A bylo to mnohem lepší. Rázem mi spadla tíha z ramen, kterou jsem pociťovala od časného rána a napětí, které to ve mně vzbuzovalo. I když mi má intuice našeptávala, že to možná nebyl konec. Stayer nebyl muž, který by se vzdal bez jakéhokoliv boje. Ten to bezpochyby nenechá jen tak, nevezme to s klidem, nepřizná si, že udělal něco špatně. Stejně tak, jako když nepřiznal, o co se pokusil. 

Vyšla jsem ven před budovu, kde se to hemžilo různými fanoušky, kteří se horoucně snažili o to, aby alespoň potkali byť jediného jezdce. S rozzářenýma očima se dívali okolo sebe v očekávání, že se jim splní jejich sen. Divila jsem se, že je neodradilo to horko, protože i to by mě odlákalo od toho, abych vůbec přijela do Bahrajnu na velkou cenu. Atmosféra byla skvělá, ale to horko mi za to nestálo.

Opřela jsem se rukama o stehna a párkrát se hluboce nadechla a vydechla. Bylo toho na mě příliš. Jak mé pocity z celé situace okolo Stayera, tak ohledně Charlese.

Jakmile se na mém rameni objevila ruka, leknutím jsem vyjekla a rychle se od dané osoby odtáhla. ,,Jsi pohodě, Rio? Neměl jsem tě  v úmyslu vylekat."

Smykem jsem se otočila a zjistila, že to byl jen Charles s omluvou v očích a rty zvednutými do malého úsměvu.

,,Ne, ne, jen... Musela jsem na vzduch. To je celé." Na to Charles chápavě přikývl.

,,Nečekal jsem, že to bude postupovat tak špatně," povzdechl si a zavrtěl nevěřícně hlavou. ,,Vůbec nechápu, že si vůbec mysleli, že jsi to vyprovokovala ty. Proboha, měl jsem chuť na ně začít křičet, ještě že jsi začala mluvit, jinak by to skončilo jinak."

,,Taky jsem od toho nebyla blízko. Celá tahle situace je prostě moc.... Vypjatá. Ale i tak jsem ráda, že je to za mnou tak rychle. Co mu vůbec hrozí?"

,,Nejspíš vyhazov z práce a nemožnost jít na jakýkoliv závod jakékoliv Formule, co bude pod automobilovou federaci, tak mi to řekl organizátor závodu."

Nezbylo mi nic jiného, než jen přikývnout. Podívala jsem se mu do očí, tím se mi zvedly koutky mých úst. Bylo to naprosto automatizované, protože jakmile jsem se na něj podívala, musela jsem se usmívat.

,,Děkuji za všechno, Charlesi." A jako důkaz toho, že si ho neskutečně vážím, jsem prolomila prostor mezi námi a objala ho. Nic lepšího mě nenapadlo, a taky nezbývalo. Mé objetí přijal s lehkostí.

,,Pro tebe vždycky, Rihanno." Zakývala jsem pobaveně hlavou. Pořád nezapomněl na tu debilní přezdívku.

,,Budu si to pamatovat, hodně štěstí," vyřkla jsem chvíli předtím, než jsem se odtáhla. Věděl až moc dobře, jaké štěstí jsem mu přála. V očích se mu zablýsklo vzrušení a nervozita. Neměl před sebou lehký úkol. 

Naše objetí nebyly zrovna ty nejkratší, u tohohle jsem musela udělat výjimku, a to kvůli lidem, pro které by to mohla být zavádějící informace.

Srdce mi poskočilo, když na mě mrkl. ,,O to se nemusíš bát." Na jeho tváři se rázem objevil ten tolik milovaný úsměv s ďolíčky, který byl věnovaný jenom mně. Ten pohled v jeho očích... ten mi toho uměl tolik napovědět. To, jak na mě shlížel s plamínky v jeho zelených smaragdech. Přesto jsem k tomu byla skeptická a říkala si, že si to jen namlouvám. Mohl to být přece pohled, kterým obdarovává i jiné lidi. Nemohla jsem být natolik hloupá a slepě věřit svojí naivní hlavě, která mi říkala, že se tak dívá pouze na mě.