Tanec Světel [Charles Leclerc ff]

29

,,We play dumb
but we know exactly what we're doing"
-New Romantics, Taylor Swift

[- - - - - - - - - -]

Na pláži jsme vyváděli hlouposti ještě dalších několik minut. Skončila jsem ponořená ve vodě tolikrát, až to na sto procent muselo Charlese přestat bavit. V to jsem alespoň potichu doufala, ale marně. Byl totiž pekelně neodbytný a navíc rychlý člověk, kterému jsem nedokázala uprchnout za žádné situace, jak v moři, tak na pláži. Běhala jsem sem a tam, smála se jako pitomec a pokaždé skončila zabořená ve slaném moři. A on následovně se mnou, možná abych se necítila tak blbě.

Pomalu se slunce šinulo k západu, ale Charlesova energie neubývala a neubývala. Nosil mě v náručí, na zádech, přesto mu to stále nestačilo. Byl po dvou intenzivních trénincích a on neustále běhal za mnou, jako by se nechumelilo. Já naopak popadala dech a doufala v to, aby mě konečně nechal na pokoji.

Jakmile jsem opakovaně vylézala z vody, utahaně jsem svěsila ramena a s unaveným pohledem se ohlédla za Charlesem, který se potopil někde pod vodu. Nikoho jsem na pár vteřin neviděla, proto se otočila a pokračovala ve své cestě na vyhřátý písek. Měla jsem toho akorát tak po krk.

Jakmile můj kotník objal neznámý objekt, vystrašeně jsem zakřičela a honem se snažila věc setřást z mé nohy. Rychle jsem nahmatala věc, která mě ne a ne pustit a u toho ječela z plných plic. Ne, že by mě nějaký mořský živočich někdy chytil okolo kotníku, ale mnohokrát se stalo, že jsem došlápla na mořského ježka, či jiné havěti, která se u pobřeží vyskytovala. Neuvěřitelně se mi ulevilo, protože jsem zahlédla a nahmatala prsty, které byly omotané okolo kotníku a poté hned hnědé kadeře, které se mihotaly pod vodou. Když mě najednou pustil, málem jsem spadla zadkem opět ve vodě.

Jakmile se vynořil hned vedle mě a celý se natáhl, probodla jsem ho pohledem. Musela jsem vzhlédnout, abych mu pohlédla do obličeje. ,,Křičela jsi tak nahlas, že jsem tě perfektně slyšel až pod vodou." Projel si dlaněmi po obličeji, po kterém mu sjížděly kapičky vody a poté po vlasech, které měl slepené k sobě. Bylo tomu po několikáté, když jsem ulpěla pohledem na jeho hrudi, pouze ale na několik krátkých vteřin. Zakývala jsem hlavou a modlila se za to, abych zůstala pouze na dece a nemusela nikde utíkat.

Na jeho slova jsem odpověděla odfrknutím a frustrovaným odchodem pryč. Byla mi zima z ustavičného létání do vody a zpátky, takže se mé tělo lehce třáslo.

Unaveně jsem sebou plácla na deku a nechala se v tichosti usušit sluníčkem. Můj třes se nezmenšoval a já si nechtěla namočit oblečení, které mně i Charlesovi schlo na dece vedle mě.

,,Je ti zima?" zeptal se se starostlivě, když přišel k našemu odpočinkovému místu.

Vzhlédla jsem k němu se zamračením. ,,Ne, jen se mé tělo jen tak třese," vyřkla jsem s pekelnou dávkou ironie a rozhořčení v hlase. Ruce jsem si omotala okolo ramen, poněvadž jsem se chtěla aspoň tak zahřát.

,,Stačilo říct, vzal jsem s sebou i ručníky na usušení." Zněl sklesle a mírně zmateně. Zamrzelo mě, že jsem se k němu takhle chovala, ale ani to mi nepomohlo k tomu, abych se k němu otočila a promluvila na něj. Měla jsem plné právo na něj být naštvaná.

Ve vteřině na mém těle přistál ručník, který jsem si honem přehodila přes mojí hruď a snažila se zahřát. Pomalu jsem cítila, jak se z mého těla kloužou kapky, jak se voda vypařuje pryč, přesto mi byla pořád neuvěřitelná zima. Teplota klesala s každou vteřinou, co se ta zlatá koule v dáli blížila k horizontu, což mi v tom nikterak nepřidávalo a více se to zhoršilo.