Poslední Ledový Drak - Život

5. Marion Robinsonová

Jeho ruka mě hřála na boku. Nebyla jsem schopná se pohnout, ještě jsem spala, ale přes oční víčka jsem cítila, jak mi do očí svítí slunce. Otočila jsem se hlavou k Brianovi a jeho ruka sjela z mého boku na postel.
"Seš vzhůru?" Zašeptala jsem.
"Nespal jsem ani minutu." Taky zašeptal.
"Tys mě objímal?"
"Chtěla jsi to." Usmál se.
"Cože?"
"V noci jsi něco povídala ze spaní." Mrkl na mě. Netušila jsem, co jsem mohla říkat. Nepamatovala jsem si ani vteřinu z mého snu.
"Co jsem říkala?" Zeptala jsem se.
Brian vyskočil z postele a šel ke dveřím. Než zmizel v chodbě, otočil se na mě.
"Nic důležitýho." Zavřel za sebou dveře. Najednou jsem byla v pokoji sama, a místo na mém boku, které předtím zahřívala Brianova ruka, už nehřálo. Rychle jsem vylezla z postele a otevřela notebook. Ve spodním pravém rohu hodiny ukazovaly osm hodin a sedmnáct minut. Za necelou čtvrt hodinu mi začínalo vyučování. Zaklapla jsem notebook a běžela do sprchy.
V šedivých upnutých džínech, bílém tílku a taškou s učebnicemi a sešity jsem běžela na hodinu Magie a Elfské magie.
Nikdy jsem nekouzlila. Vlastně jsem nikdy neudělala nic nadpřirozeného, kromě přivolávaného prvního sněhu. A to jsem vlastně ani já neudělala. Ten rok, co jsem se narodila, sníh nebyl. A ty další roky prostě byl. Prostě jsem řekla, že už chci sníh, a on byl.
Byly volné jen tři místa. Jedno vedle blonďatého kluka a zbylá dvě byla v úplně prázdné lavici, v prostřední řadě, v pořadí druhá od tabule. Vytáhla jsem zelenou učebnici Elfské magie a hnědou učebnici Magie. Posadila jsem se na jednu z židlí a vyčkávala na začátek hodiny.
Dveře zabouchla vysoká mladá elfka. Černé lesklé vlasy měla stažené do drdolu a modré šaty jí ladily k safírovým očím.
"S většinou z vás se vidím poprvé," řekla milým hlasem. "Jmenuji se Ähakeria, ale pro vás budu jen Keria." Usmála se. "Byla bych velice potěšena, kdyby jste se mi také představili."
Obešla všechny lavice. Zastavila se v řadě u okna, u první lavice, ve které seděly dvě zrzavé dívky.
"Dívky?" Pokynula jim rukou.
"Já jsem Eleanor Kingmanová," řekla zelenooká. "a to je moje dvojče, Casandra." Modrooká jako když lehce zamávala.
Za nimi seděl hnědovlasý Jason Philip a černovlasý Efrain Re'hak, elf.
Keria přešla na druhou stranu třídy. Naší řadu vynechala a vydala se k té napravo.
V první lavici seděla Jennis Abygail Heartová s vlasy žlutými, jako sláma. S ní seděla hnědovláska Araina Zackenová. Za nimi seděl hnědovlasý Chad Clarkson s jeho sestra Mia.
Ten blonďatý kluk, který seděl přede mnou se jmenoval Coby Barden.
Pak Keria přišla ke mně.
"A ty jsi?" Vlídně se usmála.
"Já jsem... Jsem Beatris Isabel Swan-Rockwoodová."
Nic. Nikdo nezaregistroval, že mám příjmení po Posledním Ledovém Drakovi. Spadl mi kámen ze srdce. Keria se podívala na prázdné místo vedle mě a vedle Cobyho.
"Nechybí někdo?" Zeptala se a přešla od lavic k tabuli.
"Chybí Marion." Zavolala ze zadní lavice Mia Clarksonová.
Na chodbě se rozezněli dunící kroky. Dveře od učebny se otevřeli a dovnitř vešla černovlasá dívka, oblečená celá v černém. Její žluté oči zářily už z dálky, připomínali mi oči tety Clary.
"Pardon. Omlouvám se, já zaspala." Zabouchla za sebou dveře a pomalu šla k mojí lavici.
"Ty budeš Marion.." Zastavila jí Keria.
"Marion Robinsonová, těší mě." Natáhla ke Kerie ruku. Keria se zamračila, ale pak se usmála a s Marion si podaly ruce.
"Keria. Někam si sedni, ať můžeme začít, ostatní si zatím otevřete učebnice Elfské magie na straně dvanáct." Vzala křídu a začala něco psát na tabuli.
Marion přišla až k mojí lavici. Podívala se na moje vlasy, pak do mých očí a usmála se.
"Zlato, zasedla jsi mi místo. Snad ti nebude vadit, když si sednu k tobě."
"V pohodě." Usmála jsem se.
Otevřela jsem učebnici na straně dvanáct.
Léčení otrávených rostlin
"Většina z vás si asi myslí, že elfové jsou trochu.. Ujetí. Ale to není pravda. Například kdyby neovládali tenhle druh magie, polovina země už by byla uschlá a otrávená, proto..."
Přestala jsem Kerii poslouchat. Na učebnici mi přistál papírek od Marion.
Psala:
Jak se jmenuješ?
A já odpověděla:
Beatris Isabel Swan-Rockwoodová
Marion se usmála a hodila mi další papírek.
A jsi...?
Odpověděla jsem:
Čarodějka
Nevěděla jsem, jestli jí můžu věřit. Znala jsem jí sotva deset minut a ještě jsem nevěděla, co je zač ona.
Napsala:
Já jsem vlkodlak
Já odpověděla:
Jako můj táta.
Ona se zase usmála a hodila mi třetí papírek.
A tvá mamka je?
A já odepsala:
Mrtvá.