Poslední Ledový Drak - Život

27. Bez očí

Nepoznávala jsem ho. Byl stejně bledý jako všichni ostatní, měl stejně prázdné oční ďůlky, jako hodně z těch ostatních, a měl stejně tmavě vlasy, jako většina ostatních. Podíval by se na mě, kdyby měl nějaké oči, a usmál se.
Brian mě odstrčil za sebe. Namířil na něj stříbrný meč a zašeptal:
"O co ti jde?"
"Jde o to," démon pokrčil rameny. "Že si řekl že ji najdeš a přivedeš zpátky, ale místo toho ses do ní zamiloval a teď s ní utíkáš pryč."
Přiblížil se o pár kroků blíž. "Zradil jsi nás, Briane, víš co tě čeká a co čeká jí." Kývnul ke mně.
Ani jeden z nich se nehnul. Špička Brianova měče se pořád zabodávala démonovy do krku, a ten stejně vysmátý stál pořád na místě.
"Kde je táta?" Zakřičela jsem.
Démon se zasmál a ukázal prstem na strop. Brian na mě kývl. Nespouštěj meč k zemi. Obloukem jsem prošla kolem démona a vyběhla schody.
"Tati?" Zavolala jsem.
Nic.
"Tati!" Zaječela jsem.
Pořád nic.
Vběhla jsem k tátovi do ložnice.
A ucítila ten pach krve.
Okno bylo zavřné, ale měsíc jím prosvítal do pokoje. Všechno bylo v pořádku, až na tátu, který ležel na zemi se zavřenýma očima.
Přiskočila jsem k němu a zatřásla s ním
"Tati, probuď se."
Rukou nahmatal tu mojí a pevně ji stiskl.
"Bello." Slyšela jsem úlevu v jeho hlase. "Jsi na živu... A v pořádku?"
"Jo.." Po tvářích se mi spustily slzy radosti. "Ty taky tati."
"Bello," Otočil hlavu ke mě, ale oči měl stále zavřené.
"Byl tu démon bez očí."
"Já vím, Brian ho drží dole."
"Vzal si moje oči." Řekl.
Sesunula jsem se z kolenou na zem. Zakryla jsem si rukou ústa, abych nevyjekla. Cítila jsem, jak se mi zrychlilo srdce, jak mi přeběhl mráz po zádech a jak se mě chytila bezmoc.
Ale táta to neviděl.
"D-dobře. Já ti pomůžu vstát a posadit se na postel a najdu nějakej šátek na oči ."
Chytla jsem ho za paži a pomohla mu vstát. Pomalu jsem se s ním doblhala k jeho posteli a nechala ho, ať se posadí.
"Zajdu teď dolů a pak se vrátím." Řekla jsem.
"Bello, ten šátek." Usmál se.
V jeho skříni jsem našla šátek, který asi nejspíš patřil tetě Clary, ale teď to muselo stačit. Závázala jsem mu ho okolo hlavy a dala mu pusu na čelo.
"Hned jsem zpátky."
Seběhla jsem schody. Oba dva démoni stáli ve stejné pozici, ve které jsem je opustila. Byla jsem za démonovými zády, když jsem vytasila stříbrný meč a jedním máchnutím mu usekla ruku. Brian vytřeštil oči a démon se prudce otočil.
"Hajzle!" Zakřičela jsem.
Krev mu z ramene stříkala proudem a prsty na useknuté paži se ještě pár vteřin cukaly.
"Proč jsi to udělal?"
Zasmál se.
"Kvůli němu jsem o ně přišel, tak jsem si je vzal zpátky."
"Co prosím?" Máchnutím jsem mu usekla druhou ruku. Nevydal ani jedinou známku naštvanosti nebo bolesti.
"Před patnácti lety byla na Školen pro Nadpřirozené válka mezi drakem, vlkodlaky, čaroději, elfy, vílami a démony. Jamie a ti jeho kamarádi si možná mysleli, že tam většina umřela. Ale z některých z nás udělali tohle."
Koukala jsem na něj a pak jsem zašeptala: "Nic jinýho si nezasloužíš."
Usekla jsem mi hlavu. Ozvala se velká rána, jak dopadla na zem. Okolo se udělala kaluž krve, a bezhlavé tělo se zhroutilo k zemi.
"Měli bychom ho zapálit."
Přikývla jsem a vytáhla jsem z boty zapalovač, který jsem si tam schovala pro všechny připady. Teď jsem se akorát přikrčila k mrtvé hroudě a ve vteřina ji zapálila.
"Moje holka je profesionální vražedkyně." Řekl Brian a objal mě.
"Briane, vzal tátovi oči."

Vyšli jsme nahoru. Táta pořád seděl na posteli a koukal směrem k oknu.
"Tati."
"Bello, co se tam dole dělo?"
"Trochu jsem ho rozřezala a upálila." Klekla jsem si před něj a chytila ho za ruce. Brian stál za mnou.
"Kde ses to naučila?"
"U Lovců démonů."
"Stále existují?"
"Dali se znova dohromady. Tati, je tu se mnou Brian."
"Dobrý den." Řekl Brian.
"Ahoj." Usmál se táta a natáhl ruku před sebe. Brian ji stiskl a pak se zas narovnal.
"Jsme spolu tati."
"No, škoda že nemůžu vidět jak vám to sluší." Zasmál se.
Přitáhl si mě k sobě blíž a zašeptal mi do ucha: "Co je zač?"
"Démon."