Poslední Ledový Drak - Život

7. Proměna

Po bezesné noci jsem se probudila v hnědém pokoji. Opět jsem neměla oblečení, ve kterém jsem šla na Dračí hory. Zase jsem měla jedno z Brianových černých triček vonících Brianem.
Když jsem se podívala z okna, slunce už se přehouplo na západ. A pak jsem ve své dlani ucítila stisknutí a uvědomila jsem si, že Brian leží vedle mě a drží mě za ruku. Ležel na zádech, mojí ruku opíral loktem o jeho stehno a prohlížel si moje nehty.
"Jsou zajímavý?" Zeptala jsem se.
"Máš ledový prsty." Odpověděl a schoval mi prsty do jeho dlaní, do kterých pak foukl, aby mi je zahřál.
Otočila jsem se na bok, aniž bych se vytrhla Brianovi, a pozorovala jsem jeho dlouhé černé řasy, černé vlasy padající do čela, zaujaté, zářící zelené oči.
Od toho okamžiku, co jsem Briana líp poznala, tedy pokud jsem ho opravdu poznala, někde v duchu jsem chtěla, aby mě přesně takhle držel za ruku a abych přesně takhle viděla jeho krásnou tvář. A přece to nebylo ono. Necítila jsem žádný hřejivý pocit uspokojení. Jediné, co mi způsobovalo teplo, byla deka a Brianův dech.
"Jak dlouho jsem spala?"
"Den." Odpověděl a přestal pozorovat mojí ruku. Stále měl schovanou mojí dlaň v těch jeho, ale už jí nevěnoval pozornost.
"Poprvé jsem se proměnila." Usmála jsem se, když jsem si matně vzpomněla na velká křídla, která přinesla do mého těla chlad a úplně jiný pohled na svět.
"Proč si se naštvala?" Zeptal se, jako bych právě neřekla to, co jsem řekla.
"Já nevím. Asi.. Asi mi vadilo, jak se tě dotýkala." Odpověděla jsem, aniž bych se na něj podívala.
"Tys žárlila?" Usmál se. Vytrhla jsem mu ruku z dlaní a vylezla z postele.
"Jestli máš potřebu se mi smát, tak se mi aspoň nesměj do obličeje a nedrž mě při tom za ruku!" Zvýšila jsem hlas a práskla za sebou dveřmi od jeho pokoje.
Pak mi došlo, že stojím na chodbě v tričku Briana Blacka, bez kalhot, a do svého pokoje to mám přes celé patro.
Otočila jsem se zpátky ke dveřím. Zaklepala jsem.
Brian do vteřiny otevřel dveře, jako by věděl, že se budu muset vrátit, nebo jako by chtěl jít za mnou.
"Zapomněla jsem kalhoty." Řekla jsem, aby si nemyslel, že jdu za ním.
Zase jsem byla v hnědém pokoji. Brian za mnou zavřel dveře a já cítila, jak má záda propaluje pohledem. Nebo zadek.
V celém pokoji ani v koupelně moje kalhoty nebyly.
Tázavě jsem se na něj podívala.
"Když se proměníš, trochu povyrosteš. To co jsi měla na sobě už si asi neoblíkneš."
Povzdychla jsem si nad tím, že musím jít přes celé patro jen v tričku. Opouštěla jsem pokoj, když mě Brian chytl za loket.
Chytil mi tvář do dlaní a díval se mi do očí tak, že jsem měla pocit, že v nich hledá správná slova.
"Hned co jsem tě viděl jsem věděl, že tě potřebuju a že tě strašně moc chci, Beatris. Jsi první holka, který to řeknu a doufám, že i poslední, protože je to s tebou sakra složitý a protože jsi nejlepší holka co znám." Odmlčel se, zatím co já se usmívala jako idiot a do očí se mi hrnuly slzy. Kyle mi říkal, že mě miluje, ale nikdy mi neříkal to, co Brian. Věděla jsem, že Kyle je minulost a jediný, koho chci, byl Brian.
"Miluju tě." Řekl