30. Sen

239 32 5
                                    

Chtěla jsem se zhroutit a brečet, potřebovala jsem to. Ale nešlo to. Místo toho mi ze zad rostla dvě velká křídla, která protrhla pevnou loveckou bundu a ozářila všechny ostatní. Zase jsem cítila ten osvobozující pocit proudění krve, tlaku na zádech a pohled na to, co jako člověk nevidím. Kolem lovců zářila nažloutlá aura, zatímco kolem démonů temná černá. Vědí vůbec, že mají nějakou auru?
Několik démonů se ke mě vrhlo, ale mrazící kouzla jsem na ně sesílala jedno za druhým, a do toho po nich ostatní lovci házeli nože, nebo stříleli z luků.
A démoni se rozpadaly na malé a velké kusy ledu.
A pak mě něco tvrdého praštilo do hlavy, a já se zhroutila do vrstvy listí na zemi.

"Narodila jsi se, kvůli nesmyslné lásce, Bello. Kvůli tomu samému teď umíráš, opravdu ti za to stojí?" Řekla osoba za mnou.
Nemohla jsem se otočit.
"Láska není nesmyslná, akorát vy to nechápete."
"On je jako my, Beatris Isabel."
"Ne. Pořád je v něm kus vlka. Pořád cítí a miluje."
"Nebo si to jenom nalháváš."
"Proč se mi neukážeš?"
"A proč si za mnou pro Briana nepřijdeš?"

Postavila jsem se na nohy a rozhlédla se kolem sebe. Už jsem se mohla otočit, ale on už tu nebyl. Neřekl mi, kam si za ním mám přijít, kde je Brian.
Po té tmě jsem šla stále rovně. Nikam jinam se zahnout nedalo. A ta místnost byla tak tmavá a tak nekonečná, že jsem si začínala myslet, že blázním. Ale tam někde nakonic té místnosti bylo světlo. Reflektory, nebo slunce, bylo to jedno. Bylo to světlo na konci tunelu. Ta světlá chvíle, po tom tmavém utepení a bolesti.
Všichni si tím musí projít. A až ten tunel skončí, a já se dostanu k tomu světlu, všechno bude v pořádku. Budeme spolu, šťastní a zdraví.
"Vrať se na začátek." Zazněl tlumený hlas, linoucí se od toho světla.

"Už ta boule splaskla?" Uslyšela jsem.
Nechtělo se mi otvírat oči, bylo to příliš náročné, ale musela jsem vědět, co sw tu děje.
A když jsem je otevřela, viděla jsem kolem sebe tlupu lovců, koukajících na mě.
"Dobrý ráno." Prohodila Katharina.
"Vyspala jsi se dobře, jo?" Dylan.
I když jsem je moc neznala, byla jsem ráda, že tu jsou.
"Co se stalo?" Zeptala jsem se.
"Stručně- zabíjeli jsme, oni utíkali, a pak BUM šutr do tvý hlavy! Pak jsme pozabíjeli ten zbytek co se tam okolo tebe motal, a teď ses probudila." Odpověděl mi Dylan.
Díky za vysvětlení, Dyle. Pomyslela jsem si.
Posadila jsem se, ale zamotala se mi hlava, a tak jsem znova spadla do polštáře. Potřebovala jsem jim říct, co se mi zdálo. Byl to jen sen, ale já věděla, že démoni mají Briana. Že chtějí, abych si pro něj přišla, jinak mu ublíží.
Všem lovcům jsem věřila, ale nikomu bych tohle neřekla.
Jako prvnímu bych se vypovídala Brianovi, ale ten tu jaksi nebyl. A pak?
Marion a Chad.
Kde jsou Marion a Chad? Neviděla jsem je od přemístění do L.A.
Ale potřebovala jsem je.
Kdo ví, jestli jsou vůbec na živu?

Po pár hodinách válení v posteli jsem konečně mohla vstát, aniž by se mi zamotala hlava. Zkontrolovala jsem spícího tátu v jeho prozatímním pokoji a pak šla do kuchyně.
Byla tam Anastasie a dělala si kafe. Posadila jsem se na barovou židličku. "Uděláš mi taky, prosím?" Zaprosila jsem.
"Jasně." Řekla a sundala ze skříňky ještě jeden hrnek.
Mlčky jsem jí pozorovala a přemýšlela nad tím snem.
Démon, volající mě, abych se vykašlala na Briana, nebo abych si za ním přišla. Dlouhá, prázdná temná místnost, na kocni osvětlená. A pak ta věta 'Vrať se na začátek'. Začatek čeho? Mého života? Naší rádoby lovestory?
Bolela mě z toho hlava. Potřebovala jsem Briana u sebe a nebyla jsem schopná si uvědomit, jak to všechno začalo.
Potřebovala jsem mluvit s Marion a Chadem, vědět, že jsou v pořádku. Potřebovala jsem říct Harrymu, Rose a tetě Clary, co se stalo. Místo toho jsem se hroutila na barové židli nad hrnkem kafe.
Vrať se na začátek.
Vrať se na začátek.
Zavřela jsem oči. Představila jsem si to kupé, ve kterém jsem seděla, když jsem poprvé viděla Briana. Tehdy mi připadal něčím zvláštní a okouzlující. A on opravdu byl, v tom dobrém slova smyslu.
Vrať se na začátel.
"Anastasie?"
Usrkla ze svého hrnku. "Jo?"
"Jak rychle mě můžeš dostat do školy?"

Poslední Ledový Drak - ŽivotWhere stories live. Discover now