Poslední Ledový Drak - Život

22. Přemístění

Klekla jsem si a hledala na zemi kámen. Stačil malinký, ale aby dobře letěl.
Našla jsem ho. Ostrý, docela malý.
Postavila jsem se a podívala se k ohni. Marion, Chada ani Briana jsem neviděla. Viděla jsem jen dva démony, postávající u ohně.
Dostala jsem nápad.
Znova jsem se sehnula k zemi a našla další tři kamínky. Dala jsem je do kapsy od bundy.
Napřáhla jsem se a jeden z nich hodila. Letěl vysoko nad ohněm, a pak narazil do listí stromu, který stál kousek dál.
Démoni rychle otočili hlavu, a šli se ke stromu podívat.
Já vyrazila. Měla jsem jen pár vteřin na to, abych je našla. Přiběhla jsem k ohni. Rozhlížela jsem se, ale nikoho jsem neviděla. Až po několika málo vteřinách, když jsem si zvykla na to světlo, jsem rozeznala tři postavy přivázané ke stromům.
Vytáhla jsem další kamímek a hodila ho na opačnou stranu, než byli Marion, Chad a Brian.
"Za ní!" Uslyšela jsem.
Sprintem jsem se dostala ke stromu, u kterého byla Marion. Schovala jsem se za ní, dokud démoni nepřeběhli okolo ohně za dalším kamínkem.
Našla jsem Marioninu dlaň a zapletla s ní prsty. Teda ty, co jí zbyly. Na její ruce jsem cítila dvě boule, které dříve byly prsty.
"Promiň." Zašpetala jsem. Cítila jsem, jak mě v očích štípou slzy. Stěžovala jsem si, jak jsem na tom špatně. Ale oni si toho museli vytrpět mnohem víc než já.
Opatrně jsem rozvazovala ulze Marion, pak Chada. Když jsem slyšela, že se démon vrací, hodila jsem další kamínek. Démoni za ním běželi jako když psy beží za míčkem.
Pak jsem se dostala k Brianovi. V jeho očích jsem viděla zklamání.
Rozvázala jsem ho, a pak se zeptala:
"Co je?"
"Neměla jsi sem chodit." Řekl, a ukázal ostatním směr, kterým poběžíme.
"Proč?"
"Protože tě klidně mohli zabít! Co kdyby tě našli? Přemýšlela jsi vůbec? Kdyby jsi umřela, všichni na týhle planetě by umřeli, nebo by museli sloužit démonům!" Zařval v šepotu.
"Nechtěla jsem o vás přijit." Řekla jsem
a po tvářích mi stekly slzy.
"To bylo pěkně sobecký." Odpověděl, a ani se na mě nepodíval. Šel za Chadem a Marion, kteří už byli pěkný kus napřed. Hodila jsem další kamínek, aby jsme měli větší náskok. Doběhla jsem Briana.
"Takže ty bys radši umřel jo?" Naštvala jsem se. Měl by být rád, že jsem pro ně přišla. Ano, mohla jsem za to já, že je démoni unesli, ale já to taky napravila.
"Jo. Ty ani nemáš tušení, jaký to je, být démon a zároveň člověk! Nemáš ani ponětí, jak moc hrozný to je!" Otočil se a podíval se na mě. "A kdyby jsi umřela, zabil bych se. Protože bych bez tebe nemohl být." Pousmál se. V očích se mu na měsíčním světle leskly slzy. Objal mě. Přiskl si mě k sobě tak pevně, jak jen to šlo, a dal mi pusu do vlasů.
"Pojď," chytl mě za ruku. "Musíme je dohnat." Rozběhli jsme se.
A za námi, běžel někdo další.
"Briane." Zavolala jsem udýchaně.
Ohlédl se. V běhu mu spadla brada. Přitáhl si mě k sobě, pak mě popadl a hodil si mě na záda.
"Co to děláš?" Zeptala jsem se. Také jsem se podívala za sebe.
Všude za námi bylo černo. Černé oblečení, černé vlasy, černé oči splývali v jedno. Jen bílá pleť zářila. Stovky démonů teď běželo za námi. Ze zadu, z prava i z leva. Byli všude.
Brian běžel pořád stejně rychle. Nezpomaloval, nezrychloval, neotáčel se, nezahybal, prostě běžel pořád rovně.
"Myslela jsem si, že vědí, že příjdu, a že je to past." Řekla jsem.
Mlčel.
"Ale oni nás nechali jít schválně, žejo?"
"Jo."
Schovala jsem hlavu do jeho černých vlasů, snažila se schovat před démony. Když jsem byla malinká, s tátou jsme hrávali takovou hru, vždycky řekl 'kde je táta?' A zakryl si oči. A já ho jakože neviděla. Pak si oči odkryl a zavolal: 'tady je!'. Proč to teď neplatí? Proč mě démoni pořád vidí?
Stále běžel rychle, ale démoni se rychle přibližovali. Měla jsem strach. Bylo jich hrozně moc. My jsme byli jen dva, Brian mě nesl na zádech. Chtěla jsem nějak pomoct, ale nevěděla jsem jak.
"Bello,"
"Ano?"
"Víš jak jsem ti říkal, že se démoni umí přemisťovat?" Pořád běžel.
"Jo."
"Nikdy jsem nezkoušel přemístit se s někým a kdyby se to nepovedlo, chci aby jso věděla, že tě miluju."
"Já tebe." Odpověděla jsem, i když jsem nevěděla, proč to říká zrovna teď.
"Drž se!" Zakřičel, a svět kolem nás se zatočil.