„Krásné ráno," prohlásila Viki, když došla dolů do kuchyně. Okna byla namrzlá a větve stromů venku pokrývala tenká ledová krusta. Všechno tak bylo bílé a krásně čisté.
„Ty chceš péct?" zeptala se své sestry Sofie, která stála v kuchyňské zástěře u kuchyňské linky, jako by to nebylo naprosto očividné.
„Ano. Perníčky a linecké! Nepřidáš se?"
„Proč ne?" zeptala se Viki. Samotnou ji její ochota překvapila. Vyndaly potřebné suroviny a jako první vyrobily perníkové těsto. Házely přitom na sebe hladkou mouku a smály se tomu jak malé děti. Když jim při rozbíjení vajíček polovina skořápky spadla do mísy, vzaly to s nadhledem a začaly nanovo.
Viktorie se nakonec nechala vánoční atmosférou a začala si zpívat spolu s koledami linoucími se z rádia. Potom sledovaly, jak pomalu vykrájené perníčky v troubě tmavnou a lesknou se, protože byly natřené žloutkem. Když pak desítky stromečků, kapříků a zvonečků chladly na parapetu, připravili i linecké. Zbytek dne strávily zdobením perníčků, lepením lineckého a uklízením kuchyně. Viktorie se stále nedokázala zbavit pocitu, že se v ten den něco mělo stát, ale nestalo se tak. Večer pak už byla naprosto přesvědčená, že za to může propíchnuté jedenácté okénko. Přísahala si, že už se nikdy nepokusí do další krabičky dostat násilím.
Večer se pak jen učila do školy, chvíli si volala s Tamarou a Matyášem a domlouvali se, že si založí kapelu. Když pak Viktorie šla spát, neslyšela zvonit žádné zvonečky. Se sevřeným srdcem si přála, aby ráno zase našla plné okénko. Strašně moc si přála věřit ve vánoční kouzlo. Strašně moc si to přála.
ČTEŠ
Adventní kalendář
AdventureAdventní kalendáře v sobě mají jakési vánoční kouzlo. Každý den otevíráte s očekáváním jedno okénko a každý den se čím dál tím víc těšíte na Vánoce. To ale neplatí o Viktorii, která před lety přišla právě na Štědrý den o svoji matku. Od té doby se z...
