Adventní kalendář

22. prosince

„Jau, dávej přece pozor!"
„Já ať dávám pozor? To ty to tu kazíš! Vykročila jsi špatnou nohou!"
„Ale prdlajs!"
„Au!" 
„To nebylo naschvál." 
„Jistě, že nebylo."
„Ten sarkastický tón bych si vyprošovala!"
„Nedělej, že jsi nějaká specialistka na tancování."

„Určitě jsem na tom lépe, než ty!"

Je zvláštní, jak rychle se z nejlepších kamarádů v hodině tancování můžou stát nepřátelé na život a na smrt. Ani jeden z nich pořádně tančit neuměl, ale také si to nedokázal přiznat. Proto na sebe nejlepší kamarádi poslední půl hodinu na sebe zle zahlíželi. Hudba se konečně změnila a přišel čas cvičit polonézu. To bylo aspoň něco, co jim šlo. Po pár minutách napětí mezi nimi povolilo a oba dva ihned začali mít lepší náladu.
„Tak kdy nám řekneš, proč ses ostříhala?"
„Až to uznám za vhodné," řekla Viki dramaticky a dávala pozor, aby nepřišlápla vedlejší tanečnici. Matyáš byl ale naprosto soustředění na Viki, takže vrážel do okolních lidí. 
„A co svatba? Půjdeš na ni?"
„Jo, půjdu. Půjčila jsem si na ni speciální šaty."

„Doufám, že jsou růžové."
„No jo, jaké jiné?" zeptala se ironicky Viki a omylem zatočila na špatnou stranu. 
„Máš odpoledne čas?" 
„Proč se ptáš, Matte?"
„Potřebuju s tebou mluvit."
„Myslela jsem, že si dárky dáváme až na Štědrý den."
„To sice ano, ale..."
„Máme sraz s holkama, promiň."
„No nic. Nevadí." 
Hudba ztichla, stejně jako Matyáš. Když se hoch otočil, Viki po něm zkoumavě střelila pohledem. 

Stále se chová divně, je pořád podrážděný a netečný. Jako by měl v zadku zapíchnutej stromeček.
Zajímalo by ji, jestli někdy vůbec zjistí, co ho trápí. Uvnitř měla pocit, že se to již brzo dozví.

„Rozpusťte máslo a rozdrťte suchary," diktovala Sofie nahlas Viktorii později odpoledne. Dělaly spolu nepečené rumové kuličky. Viktorie ráno v kalendáři našla jejich recept a řekla si, že to určitě bude dobrý nápad. Od té doby, co začala otevírat okénka, se také začala více otevírat své sestřičce. Zjistila, že malá blondýnka klame svým drobným vzhledem a ačkoliv je docela drobná a nenápadná, umí být pořádně průbojná. A to třeba i v případě, že komandovala svoji sestru při vaření.
„Nechceš mi s tím pomoct?"
„Já nad tebou musím držet dozor. Co kdybys to pomíchala?" Viktorie po své sestře hodila hrst drceného kokosu. Pak se hlasitě rozesmála.

„Tak co, už spolu s Matyášem chodíte?" Viki se naježila. Tohle jí její sestra říkávala hodně často, i když věděla, že ji to štve.
„Ne, nechodíme. Jsme kamarádi," řekla odmítavě a vsypala drcené piškoty do teplého másla. Vzduchem voněl kokos a kakao.
„Jenže vy byste vypadali strašně krásně, jako princ a princezna," zasnila se dívenka a opřela se lokty o roh stolu, sledujíc svoji sestru. 
„To nevím. Ale jsme prostě kamarádi, budeme kamarádi a tečka. Mimochodem: nevíš, jestli zítra nemá na Štědrý den přijít Patricie?" zeptala se mladší sestry, aby rychle odvedla řeč jinam. Sofii se radostně rozzářily velké oči.

„Ano, dojde! A dovede i svoji dceru. Bude to krásné, že nás tu bude tolik! A taky dostanu určitě víc dárků."
„Dárky přece nosí Ježíšek," opravila ji a začala těsto hníst rukama. Vonělo po másle a po rumu a bylo lepkavé a hebké. Sofie se k ní naklonila a trošku jí uždibla. Viki ji pleskla po ruce.
„Tak mi jich donese ještě víc! Ale stejně. Já ani tolik o dárky nestojím. Budu ráda, že zase budeme mít maminku."
Viktorii po zádech proběhl mráz. Před očima viděla Patricii jak sedí v matčině křesle a jak češe Sofii vlasy. Byla schopna přijmout někoho nového do své rodiny? A co ta její dcera? Jaká bude? Bude to třeba protivná nána, která se jí bude posmívat a povyšovat se nad ni. 

Všechny obavy se rozpustily jako máslo v hrnci, když Viki namáčela rumové kuličky do hořké čokolády a pak jich následně několik snědla. Sofie jich směla sníst jen málo, protože v nich byl rum. I tak ji z cukroví hořely tváře.

Večer s kamarádkami uběhl jako voda. Objednala si těstovinový salát s lososem a přejedla se. Když se pak docela pozdě dobelhala do postele, rozplácla se do peřin a byla strašně šťastná, že už nic nemusí dělat. Zítra ji čekal velký den - nejen, že měla zabalit všechny dárky, ale také ji čekal vánoční ples. Poslouchala jemné cinkání zvonků a netušila, jaké překvapení ji zítra čeká.