Million Reasons

II.

Cody (Pondělí 22.5., 6:52)

◼▪◼

Ráno se bál vyjít z pokoje. Byl oblečený, nachystaný, spáchal ranní hygienu, ale dveře byly na druhé straně domu a autobus do města mu jel za půl hodiny. Většinou už tomu bylo pět minut, co vyšel z domu a udělal si menší procházku po okolí. Dneska to jen... nešlo.

   Musel v pokoji zůstat už vážně dlouho, jelikož se ozvalo tiché zaťukání na jeho dveře. Cody vytřeštil oči, shodil batoh z ramenou a sedl si na postel. Ozvalo se další zaťukání.

   "Dále?" řekl nejistě. V duchu se modlil, ať je to jen Jerry, ale Jerry by neťukal. U nich vlastně neťukal nikdo, takže bylo jasné, že se opravdu něco děje. Cody si přišel, jako by se ho všichni najednou báli, a proto ťukají.

   Byl to jeho táta. "Nejsi náhodou už touhle dobou pryč?"

   "J-já dneska vynechávám procházku," začal koktat v odpověď, "jelikož máme důležitou písemku a-"

   "Nemusíš mi lhát, Cody," pousmál se jeho táta. "Máš na nohách boty. Čekáš jen na dokonalý okamžik, až se budeš moct odsud vypařit."

   Cody poraženecky sklonil hlavu a začal špičkami bot bouchat o sebe. Táta se vedle něj posadil.

   "Nevím, co ti na to mám říct, Cody. Na to celé. U mě je to docela v pohodě, jen to musím zpracovat, ale řeknu ti to narovinu, máma není nadšená." Zadíval se před sebe a v tu chvíli uviděl Codyho počítač na stole, na kterém byly stránky realitních kanceláří.

   "Hledáš si byt?" zeptal se ho trochu překvapeně.

   "Už asi týden," zalhal. "Chtěl bych něco blíž škole, ať nemusím denně hodinu dojíždět."

   "A to řešíš bez nás? Jak budeš asi platit nájmy?"

   Pokrčil rameny. "Přemýšlel jsem, že si najdu brigádu."

   Cody se modlil, aby už táta odešel. Měl ho rád, ale po včerejšku se chtěl bavit možná tak sám se sebou, protože je v tom domě momentálně asi jediný, kdo ho neodsuzuje.

   "To tak lehký nebude. Až přijdeš ze školy, promluvíme si o tom, ano? Proberu to s mámou a jinak bych měl nějaký návrh," usmál se na svého syna, ale Cody nebyl schopný mu úsměv opětovat. Fráze proberu to s mámou se mu ani trochu nelíbila.
  
   Navíc měl pocit, že se tátovi ten nápad líbí. Že se mu líbí myšlenka Codyho stěhujícího se pryč. Hůř si už v jeho očích připadat nemohl. Ale jestli mu táta dovolí mít vlastní byt, asi ho zulíbá k smrti. To mu trochu náladu zlepšilo.

   "Jaká byla noc s mámou?" zeptal se po chvíli.

   "Nevím, jestli vůbec spala. Víš, jaký má na takové věci názor, budeš jí teď muset dát hodně prostoru."

   Po tomhle se Cody už na nic neptal, rozloučil se s tátou a zadním vchodem, aby nemusel kolem kuchyně, se vydal na autobus. Bylo mu jasné, že dneska v hodinách bude nepoužitelný, ale všechno bylo lepší, než zůstávat doma. Jen doufal, že ještě někdy uvidí babičku, protože i přes všechny ty řeči ji měl docela rád.

◼▪◼