Jayson (Středa, 25.4., 10:41)
◼▪◼
Jay vyšel z koupelny ještě s mokrou hlavou, jelikož si po dlouhé době byl zase ráno zaběhat, což vyžadovalo sprchu, zastavil se u kuchyňské linky, kde do sebe hodil poslední hlt vody s citronem, kterou si Cody udělal k učení, a namířil si to do ložnice. Jak také očekával, Cody seděl opřený o čelo postele, měl kolem sebe sto padesát knih a popsaných papírů a nejspíš se v tom topil.
Ani si nevšiml Jaysonova příchodu, a tak Jay zatřepal hlavou jako pes, aby neměl tak připláclé vlasy, došel k posteli a odsunul pár Codyho knih se zvláštními pojmy stranou. Cody nesouhlasně zvedl pohled, otevřel pusu, aby Jaye nějak napomenul, ale to už na něm Jay obkročmo seděl a líbal ho na rty.
Cody ale nespolupracoval. Jen tupě seděl, jako by byl jen tělo bez duše a Jayson si s ním mohl dělat, co se mu zachtělo. Mírně se odtáhl.
"Víš, že tohle měla být první pusa našeho hned následujícího sexu?" zeptal se Jay a podíval se do Codyho prázdných očí. Byl úplně mimo.
"Vážně?" zamumlal Cody. Jay si povzdechl.
"Jo. Takže odhoď ty pitomé papíry, protože teď jsem tady já, a nemusím mít ani vysoké sebevědomí, i když já ho mám, ale co, na to, abych mohl tvrdit, že jsem určitě zajímavější, než mráčky běžící po obloze, nebo co se to učíš."
Cody přerušil oční kontakt a zadíval se někam za Jaye. "Přijde mi, že zapomínám i úplné základy. Kolik je na světě podnebných pásů?"
"Slyšel jsi mě vůbec?" zamračil se Jay. Slezl z Codyho, plácl sebou vedle do peřin a tiše zanadával, když zadkem dopadl na jednu z knih o meteorologii.
"Promiň," řekl Cody a fakt to znělo, jako by mu to bylo líto. Otočil se hlavou k Jayovi. "Myšlenkami jsem někde v průměrných teplotách, takže pochybuju, že teď z toho něco bude. A ty by ses měl učit taky. Čekají tě poslední zkoušky tvého studia, měl by sis to užít."
Jayson si odfrkl, což částečně znělo jako kůň. "Já si chci užívat s tebou, ne s hromadou knih."
"Někdy jindy," pokrčil rameny Cody. "Za týden budu mít po všech zkouškách Všechno bude jako při starým."
Jay zavřel oči a vydechl všechen vzduch. Cítil, jak se při tom Cody vedle zavrtěl. "Týden. Chceš říct, že týden žádný sex?"
"Možná? Já nevím. Ale teď mám v hlavě fakt jenom pitomý počasí, promiň."
"Já si normálně zajdu někam do bordelu," oznámil Jayson.
"Haha. Běž se učit."
"Ještě budeš znít jako moje máma,jo? Ty jsi neuvěřitelnej."
"Zjišťuju, že od toho, co bydlíme spolu, tvoje máma skoro jsem. Ještě když se díváš na Spongeboba před spaním a při snídani."
Jayson se na posteli narovnal a posadil se vedle Codyho. Vzal do ruky jednu z knih, rychle ji prolistoval, ale neměla žádné zajímavé obrázky a tak ji zase zavřel. "Spongebob je boží. A rozhodně zajímavější než tohle."
Cody si povzdechl, odložil papíry, co si stihl opět vzít do ruky, i když mu je Jay předtím oddělal, posunul se ke kraji postele a natáhl se pro něco vedle Jayova nočního stolku. Chvíli tam něco hrabal, což Jay ze své pozice přes Codyho záda neviděl, než se narovnal a hodil po Jayovi další knihu. Ten ji vzal do ruk a poznal v ní knihu se základy psychologie. Odhodil ji jako by byla jedovatá.
"Nemusím se učit. Mám fotografickou paměť, takže mi stačí, když si to přečtu den před tím."
Cody se zastavil uprostřed pohybu. "Fakt?"
Jay mlaskl. "No dobře, to zas ne. Ale pamatuju si věci rychle a dlouho, takže nemá cenu se se mnou přít. Pamatuju si doslova i první větu, co jsi mi řekl."
"Raději to ani nechci slyšet. Muselo to být něco trapnýho."
"Myslíš to, jak jsi mi vykal?" zasmál se Jay. Cody se hned plácl do čela.
Jayson si čím dál více vážil těchto chvil, kdy nemuseli s Codym nic řešit (protože jak se ukázalo, těchto chvil bylo až až), kdy se jen společně smáli a trávili spolu čas. Jay se trochu bál toho, že se pár věcí změní, když spolu teď bydlí a jsou spolu pořád. Že třeba bude Cody z Jaye otrávený nebo že se neustále budou hádat o maličkostech, jako třeba kdo půjde nakoupit.
Ale nic takového se zatím nedělo. A Jayovi přišlo až podezřelé, jak mu může v životě všechno tak vycházet.
V kuchyni začal zvonit Codymu mobil. A samozřejmě nemohl mít na vyzvánění nic jiného, než písničku od Justina Biebera, takže hned, jak to Jay uslyšel, vyskočil z postele, dosprintoval do kuchyně a telefon Codymu donesl, aby to už více nemusel poslouchat.
Cody se na něj vděčně usmál a vzal telefon. "Tati?"
Jayson vyšel z ložnice, aby nechal Codymu trochu soukromí. Od té doby, co se k sobě sestěhovali, volal táta Codymu alespoň jednou týdne, což bylo ještě před půl rokem jednou za měsíc při nejlepším. Byl za Codyho rád, že se jeho vztah spravil alespoň s tátou.
Jeho máma se mu neozývala, vždy Codyho nechala jen pozdravovat přes tátu (a kdo ví, jestli i tohle byla pravda), s Jerrym nemluvil vůbec a s Tiffany si napsal jen pár slov. Ta Jaye šokovala úplně nejvíc. A o babičce radši ani nemluvně.
Jay otevřel ledničku, mrazák a další skříňky, aby měl přehled o tom, co z ingrediencí, které měli, mohl udělat na oběd. Jako první si všiml rýže, kterou taky vytáhl, a pak pobral další ingredience na rizoto. Nechtělo se mu vymýšlet nic složitého, jelikož se mu nechtělo ani vařit. Ale Cody by jim na oběd maximálně tak namazal chleba s máslem a už tam by hrozilo, že se pořeže nožem na mazání.
Zrovna vytahoval hrnec, ve kterém by začal vařit rýži, když uslyšel, jak někdo za ním položil něco na bar. Otočil se na Codyho, připraven mu oznámit, že na oběd bude rizoto, ale ten ho v mluvení předběhl. Podíval se na Jaye, pak na mobil, který odložil na bar a zpátky na Jaye.
"Já ty telefony začnu nenávidět, fakt že jo. Jenom špatný zprávy přinášejí. Táta volal," zašeptal. Jayson odložil pánvičku a nakrčil obočí.
"Vím. Co říkal?" zeptal se.
Codyho oči byly větší jak normálně, což znamenalo jen jednu věc - zadržoval slzy. Jayson začal hned v hlavě nadávat, proč se zase něco musí kazit a zase v Codyho životě, proč se někdy taky nestalo jemu. A to ještě ani nevěděl, co se stalo.
Cody se přerušovaně nadechl. "Babička včera zemřela," vysypal ze sebe.
Jayson si vždycky myslel, že až přijde tento den, bude rád. Oddechne si, bude rád, že člověk, který Codyho nejvíce trápil, už s nimi není. Myslel si, že třeba to tak bude mít i Cody, alespoň částečně.
V hloubi duše ale věděl, že je to kravina. Protože i když měl s babičkou Cody poslední rok problémy, pořád to byl někdo, s kým Cody žil dvacet let svého života a jeden rok to vše nezahodí. Viděl tohle všechno v Codyho očích, jak se urputně snažil zadržet slzy.
Jay se o krok přiblížil. "No tak. Můžeš brečet. Tady tě za to nikdo neodsoudí."
"Nenáviděla mě," konstatoval Cody. "Proč se mi chce tolik brečet?"
"Pořád to byla tvoje babička. I když jste spolu moc nevycházeli poslední dobou, žil jsi s ní od malička, to je pak jasný."
Bez dalšího slova Jay rozpřáhl ruce. Cody pomalu vklouzl do jeho objetí a rozbrečel se.
◼▪◼
Možná je tam hodně překlepů, ale já je když tak pak opravím, slibuju :D
ČTEŠ
Million Reasons
Teen Fiction"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."
