Million Reasons

XLV.

Jayson (Úterý, 27.2., 10:47)

◼▪◼

   Cody se k Jayovi stěhoval nakonec až na konci února. Jerry nastupoval do práce až v březnu, jelikož mu posunuli termín nástupu, čímž se posunul i termín Codyho stěhování. Téměř o dva měsíce.

   Jay odložil v ložnici velkou tašku plnou Codyho oblečení, přičemž se podíval na dvě, které donesl už předtím, a jednu krabici. Nechápal, na co měl Cody tolik oblečení, ale raději se k tomu víc nevyjadřoval, protože už tak byl dost nervózní, ještě aby do něj Jay rýpal ohledně oblečení.

   Cody právě stěhoval konferenční stolek dolů do auta spolu se svým tátou, který i s Jerrym přijeli vystěhovat Codyho byt. Jayson si dva dny předtím natáhl záda v posilovně, a tak na něj zbyly jen takové věci, jako Codyho oblečení a sbírka štěňátkovských věcí.

   Codyho táta se při příjezdu na Jaye usmál, potřásl si s ním rukou a poděkoval mu, že nabídl Codymu bydlení, aby nemusel tak daleko dojíždět. Jerry se na Jaysona téměř ani nepodíval.

   Jay vešel zpátky do Codyho téměř prázdného bytu a protáhl se kolem stěhováků, tahající skříň, do Codyho ložnice. Vzal další krabici, na kterou si ještě naložil bedýnku s nějakými drobnůstkami, usmál se na Jade, která vymetala pavučiny v místě, kde stála nábytková stěna s televizí, a namířil si to zpátky do svého bytu.

   Do jejich bytu, opravil se v duchu.

   Když odložil krabici s bedýnkou na stolek v obýváku, všiml si Codyho stojícího v ložnici, jak se nehybně divá na postel. Jay k němu tiše došel a nečekaně ho zezadu objal. "Nad čím přemýšlíš?" zeptal se, když ho Cody začal hladit po rukách, které měl omotané kolem jeho pasu.

   "Vždyť víš," vzdychl Cody, ale pousmál se.

   "Děláš dobře. A alespoň Jerry s Tiff nebudou muset utrácet za nábytek, když k nim jde tvůj."

   "Asi mi upadnou ruce," zamumlal Cody, "a to jsem táhl jen jeden malý stolek a pračku. Jak to ti stěhováci dělají?"

   Jay si přišel jak ten největší flákač, když kolem něj všichni nosili těžký nábytek, snažili se pomoc, a on při tom jen bral lehké krabice s oblečením a snažil se vyhýbat stěhovákům, aby ho pohledem nezabili na místě. Ještě když Cody byl taková tyčka a musel nosit.

   "Tak už nenos," poradil mu Jayson. "Alespoň se nebudu cítit tak blbě, že nic nenosím, a stěhováci to donosí. Stejně už je tam jen postel, ne?"

   "Asi jo. Já ani nevím." Cody se vyvlékl z Jayova objetí a udělal pár kroků, aby se mohl posadit na postel. Jay si tiše sedl vedle něj, natáhl ruku a propletl si s Codym prsty.

   "Nemysli na to špatné," řekl tiše Jay, když uviděl, jak je Cody skleslý. Hned mu došlo, na co myslí, jelikož o tom poslední dobou přemýšlel pořád. "Mysli na to, jak se tady spolu budeme mít dobře a tak, ne na to, co se teď děje doma. Za ty nervy ti to nestojí."

   "Máma nepřijela. Ani Tiffany, sakra. A nejhorší na tom je, že jim jen vadí, že se stěhuju k tobě. Jako by snad nechtěly, abych byl šťastnej." Jayson otevřel už pusu, že něco řekne, když se Cody narovnal, vydechl všechen vzduch a pokračoval: "Ale víš co? Nevím, proč to tady pořád řeším a jen si stěžuju. Jejich chyba, že přišli o někoho tak úžasného, jako jsem já."

   Jayson se rozesmál a pyšně poplácal Codyho po zádech, což donutilo Codyho se smát taky. "Přece jen jsem tě něco naučil."

   Když se Cody přestal smát, naklonil se blíž k Jayovi, spojil jejich rty a ruce zapletl do jeho vlasů. Zůstali na tak na sobě nalepení několik sekund a zůstali by ještě déle, ale za chvíli je vyrušilo hluboké odkašlání.

   Jayson se odlepil od Codyho rychlostí blesku a Cody si poposedl od něj dál. Oba se podívali na Codyho otce, jako by je právě čekala poprava. Jayson se mu raději ani nedíval do očí a snažil se že vzduchu vycítit, jak moc se cítí Cody trapně.

   "Cody, stěhováci našli něco za postelí, takže pokud to tam nechceš nechat, měl by sis pro to jít," promluvil Codyho táta s klidem, jako by nic neviděl. Jay moc dobře věděl, že svého syna líbajícího může musel vidět poprvé.

   Cody mlčky přikývl a zvedl se. S hlavou sklopenou prošel kolem svého táty, a Jay tak nějak počítal s tím, že se pan Lowell vydá za ním, ale ten zůstal stát na místě. Opřel se o rám dveří a sledoval Jaysona, jak si utřel rty a postavil se.

   "Potřebujete něco?" zeptal se Jay a doufal, že to není moc nezdvořilé. I když mu zároveň přišlo, že cokoliv, co by teď řekl, by nezdvořile vyznělo.

   "Nebudeme si na nic hrát, ano, Jayi?" Pan Lowell se smutně usmál. "Nejsem tady pro to, abych tě nějak urážel nebo tak, to vůbec ne. Ale na rovinu ti říkám, že Codyho máma a babička tě nemají zrovna v lásce. Já proti tobě nic nemám, vlastně mi přijdeš v pohodě a nevadí mi, že je můj syn gay. Ale prosím tě, Cody je citlivý, takže buď s ním opatrný. Myslím, že máš v naší rodině šanci se ještě ukázat v dobrém světle a to, že si Codymu nabídl bydlení je něco, čím jsi nám ušetřil hodně peněz, takže za to ti děkuji."

   Jayson se pousmál, ale nic neřekl.

   "Vidím, že je s tebou šťastný. Jakože vážně šťastný, a proto s tímhle," ukázal kolem sebe, "nemám problém. A taky jsem tě chtěl poprosit, kdybys ho nějak... donutil nemyslet na to, jaké to je doma. Vím, že si to hodně bere a nechci, aby se trápil. Já už to nějak vyřeším."

   Jay přikývl. "Udělám, co bude v mých silách," odpověděl a ze srandy zasalutoval. Codyho táta se rozesmál, což Jay bral jako dobré znamení. Už sice na tom dávno pracoval a vždy, když viděl, že Cody nad něčím usilovně přemýšlí, snažil se ho rozptýlit, jelikož mu bylo jasné, na co myslí. Poslední dobou to pomáhalo, protože i když byl s blížícím se stěhováním Cody čím dál více nervózní, těchto zamýšlených chvil bylo čím dál méně.

   I tak se ale Jayovi celá tahle situace nelíbila, protože to muselo mít špatný dopad na Codyho psychiku, což dokazoval i fakt, že se Codymu zase zhoršilo spaní. Proto se těšil, až bude od teď každý den usínat vedle něj, protože ho Cody už nemohl odmítnout se slovy, že chce spát sám, jelikož Jay věděl, že tak se moc nevyspal.

   "Ještě jednou děkuji, Jaysone," vyrušil ho z přemýšlení pan Lowell.

   "Vážně není za co," odpověděl. Pan Lowell se naposledy usmál a otočil se k odchodu přímo ve chvíli, kdy dovnitř vešel zase Cody. Počkal, až jeho táta vyjde z bytu, než ukázal, co měl za zády.

   "Víš, co našli za postelí?" zeptal se Cody, ale na Jayovu odpověď nečekal. Natáhl před sebe ruku s něčím černým. "Slipy. A rozhodně tyhle nejsou moje, protože já žádný od Calvina Kleina nemám. Panebože, doufám že to neviděl táta," povzdechl si a hodil ten kus spodního prádla po Jayovi.

   "Hups?" uchechtl se Jay. Cody jen protočil očima a praštil sebou na postel.

◼▪◼

Ani nevíte, jak se těším, až se konečně začne dít něco pořádného, ale zatím vás nechám si užívat jejich dokonalý vztah :'D

Jo a taky mám na profilu nový příběh, takže budu ráda, když se kouknete, zase něco na styl jako tohle :)