Million Reasons

LXI.

Jayson (Pátek, 24.8., 9:22)

◼▪◼

   Čtrnáct dní. Čtrnáct dní to bylo od toho, co se s Codym rozhodli, že nebudou truchlit a že si jejich zbylý čas užijí. A bylo to snad těch nejlepších čtrnáct dní jeho života. Háček byl pak akorát v tom, že jejich čas se krátil a společné momenty, u kterých si Jay uvědomoval, jak moc Codyho miluje, přibývaly.

   O to to víc bolelo. Věděli, že spolu nebudou moc být, ale snažili se do poslední chvíle být spolu. Protože se milovali.

   Au. Jayson o tom všem přemýšlel často. Párkrát i zvažoval, že by se prostě nestěhoval, aby Codyho nemusel opouštět, že by se to s jeho mámou nějak vyřešilo. Ale jeho máma se po dlouhé době konečně probudila a potřebovala léčbu. Drahou léčbu, kterou mohl zajistit jen Jayson s prací v Torontu.

   "Zase máš ten pohled," zamumlal Cody. Ležel na Jayově hrudi, hlavu otočenou k němu. "Ten pohled, kdy nad tím zase přemýšlíš. Porušuješ naše pravidlo, žádný smutný myšlenky."

   "Vždyť to nejde. A ty to víš. Přesně za měsíc se stěhuju."

   Cody ze sebe oddělal Jayovu paži, aby se mohl otočit na břicho. "Což znamená, že bychom měli udělat další spontánní rozhodnutí a třeba jet do prvního města, které na nádraží uvidíme."

   "To už jsme teoreticky dělali. Akorát na kolech. Tohle bude to samé. Něco jinýho."

   "Tak něco navrhni," pobídl ho Cody. Jay se pousmál.

   "Celý den budeme ležet. Nic nedělat. A ty se ode mě nehneš ani na metr, protože... ty víš proč." Jay nakrčil obočí. Čekal na Codyho odpověď.

   "Ty jsi tak nudný," odrfkl si Cody s úsměvem. "Ležet si můžeš v Torontu. Za měsíc. Beze mě."

   Jay předstíral, jako by ho Cody právě zastřelil a chytil se za srdce. "Takhle. Mě ranit. Svými slovy. Jak můžeš?"

   "Teď se tomu ještě můžeme zasmát. Za Dva týdny z toho budeme na prášky. Tak toho využívám," pokrčil rameny. "Já... Nechci na to myslet ve zlém už teď."

   Jay se pousmál. Ovšem ale věděl, že to není úplně pravda, že Cody na to taky myslí ve špatném, což se mu potvrdilo asi před třemi dny, kdy se po probuzení, ještě úplně neprobuzení, váleli v posteli. Jayson zezadu objímal Codyho, který pak zničehonic oddělal ze sebe Jayovu ruku a zamumlal, že musí na záchod. Jay se v tu chvíli naplno probudil, ale jediné co viděl, byl flek na polštáři, kde měl Cody hlavu. Od slz.

   Ale snažil se. Snažil se, aby Jay neviděl, jak je smutný. Ale na to ho znal Codyho až moc dobře.

   Cody stále ležel na břiše opřený o lokty. Jayson si nevědomky hrál s jeho vlasy a leželi v tichu. Dokud se neozvalo hlasité bouchnutí vchodových dveří. Jay automaticky protočil očima. "Ne. Ne znova."

   Sotva domluvil, rozletěly se dveře do ložnice a na prahu stála Jade. Cody s pobaveným výrazem otočil hlavu, aby na ni taky viděl.

   "Bože můj, oblečte se alespoň, když už máte návštěvu," odfrkla si. Rázným krokem si to napochodovala k posteli, kde leželi, a sedla si.

   "Možná bychom byli oblečení, kdyby ses jako návštěva ohlásila. Navíc my se vždycky mazlíme bez oblečení, je to pak větší intimčo," ušklíbl se Jay. Jade se zamračila.

   "Více informací o vašem milostném životě nepotřebuju, už tak jich mám dost, děkuju pěkně," odpověděla. Jayson viděl, jak Cody nakrčil jedno obočí a pomalu přemístil pohled na něj.