Million Reasons

XLVIII.

Jayson (Sobota, 28.4., 20:58)

◼▪◼

Celou cestu k Jayovu rodnému městu jeli v tichosti. Cody byl zavrtaný v sedačce spolujezdce, natočený k němu zády a čelem k oknu. Oči měl vlhké ještě dobrou půl hodinu po výjezdu z jejich domu.

   Jakmile se Cody s Tiffany vrátili, ať už byli kdekoliv, Jayson se snažil s Codym promluvit o samotě, ale pořád je někdo rušil. Nikdy si snad nepřipadal tak zoufalý jako v ten moment, kdy věděl, že Codymu ublížil a nemohl to vysvětlit.

   Dokud mu Cody neřekl, ať toho nechá. Že momentálně nemá náladu řešit nic dalšího, když je pohřeb babičky. Proto to Jay nevytahoval ani v autě.

   "Nikdo momentálně není doma," oznámil Codymu Jayson, když už se blížili k cíli. Návštěvu jeho rodiny chtěli udělat jako překvapení, takže se Jay ani nedivil, když mu máma před hodinou po telefonu řekla, že dům je do zítřka prázdný. "Volal jsem mámě chvíli před odjezdem, jelikož jsem nevěděl, že pojdeme tak pozdě, tak aby nešli třeba spát. Jeli ale navštívit nemocnou tetu, tak se vrátí zítra ráno."

   "Hm," vydal ze sebe Cody. Nic víc. Jayson se to snažil nebrat osobně a sváděl to na Codyho ospalost, jelikož to vypadalo, že každou chvíli padne únavou.

   Když ale dojeli, Cody se probral. Než vylezl z auta, narovnal se na sedačce a začal očima skenovat dům, kde Jay vyrůstal. Nejspíš to Cody totiž nečekal.

   "Vy máte koně?" zeptal se překvapeně. Jay vypnul motor a podíval se směrem, kde se díval Cody.

   "Jo, dva. Hezcí, ne?" 

    Cody neodpověděl, jen vše sledoval s otevřenou pusou. Jayson nevěděl, co ho až na ty koně tak překvapilo. Jayův dům vypadal možná jako farma, ale tak tomu nebylo. Kromě koňů a psa tady žádná zvířata nebyla. Teda pokud si rodiče nebo jeden z jeho sourozenců nepořídili další.

   Jay vystoupil a došel ke kufru auta, odkud vytáhl tašky s jejich věcmi. Když uslyšel, jak Codyho dveře bouchly také, zamkl auto a vydali se k domu.

    Byli oba zase ticho. Jayson by rád mluvil, ale cítil tu divnou atmosféru mezi nimi a bylo mu jasné, že by to skončilo opět u pouhých 'hm' jako odpověď.  V tichosti dovedl Codyho do patra, kde se zastavil před jedněmi dveřmi.

   "Chceš..." začal Jay, ale nedopověděl větu. Nechtěl ten zbytek vyslovit, i když mu to bylo jasné. Ještě když Cody přikývl.

   "Promiň. Jsem unavený, už půjdu spát," zamumlal k Jaysonovi. Jay se ale smířil už s tím, že Cody určitě bude chtít spát sám. Protože začal rvačku na pohřbu jeho babičky a řekl něco, čeho litoval doteď.

   Jay otevřel dveře pokoje, který býval většinou prázdný. Hodil jeho tašku na postel. "Na konci chodby je koupelna. Já budu hned v tom pokoji naproti tomuto, kdybys něco potřeboval."

   Cody přikývl, ale ani se na Jaye nepodíval. Stál k němu převážně zády.

   Jay si povzdechl. V tu chvíli se rozhodl, že je mu jedno, že o tom Cody nechtěl mluvit dneska. "Vím, že to nechceš teď řešit, ale já jinak neusnu. Ani nevíš, jak je mi líto, že jsem řekl to, co jsem řekl. Nebo že jsem na Jerryho zaútočil. Já jen nemohl dál poslouchat to, co říkal."

   Cody malinko pootočil hlavu směrem k němu. "Co říkal?"

   Jayson zavrtěl hlavou.

   "Co říkal?" zopakoval Cody.