Million Reasons

XX.

Tohle bude tak trochu speciální kapitola, sami uvidíte proč. Poradím vám jen takto - máte rádi The Words od @madnexx? :D

◼▪◼  

Jayson (Čtvrtek, 6.7., 19:52)

◼▪◼

O několik minut později od toho, kdy zabouchl dveře před Codym, Jayson vybíhal z budovy, aby si vyčistil hlavu. Tričko i klíče opět nechal doma (náhradní si tentokrát schoval pod rohožku) a při návratu opět plánoval zazvonit na Jade. Doufal tak, že si s ní bude moct normálně promluvit.

   Běžel jeho obvyklou trasu po cyklostezce a do parku. Pro tentokrát si nebral sluchátka, aby měl hlavou volnou, což byla chyba, protože kdyby mu do uší řvala hudba, nejspíš by si nevšiml hnědovlasého kluka sedícího na lavičce (pravděpodobně hluboce zamyšleného) a prostě by běžel dál.

   Teď ne. Zpomalil, až došel k oné lavičce. Kluk měl na sobě černé tepláky a triko, takže Jay ho litoval už od pohledu. Vypadal totiž, že běhá taky. "Není ti vedro? Je tady vedro. Taky jsi gay?"

   Jay sám nevěděl, proč se ho na to takhle ptá. Akorát mu to připomnělo Codyho.

   Brunet vzhlédl a podíval se na Jaye. "Co prosím?"

   "Ty jsi mě neposlouchal nebo co?" zeptal se uraženě a zkřivil dolní ret.

   "Poslouchal."

   Jayson se rozvalil na volnou půlku lavičky a vyčerpaně vydechl. Pak ho v klidu vyzval: "Tak mi odpověz."

   Všiml si, jak se kluk odsouvá dál od něj. "Je tu horko," souhlasil. "A myslím, že moje sexuální orientace není tvoje věc."  S tím se rychle zvedl a znovu se dal do běhu. Jay si nejprve nechápavě odfrkl, než se postavil.

   "Ale no tak, už zase? Všichni přede mnou utíkají, stůj!" A rozběhl se za ním.

   Musel trochu přidat, takže běhal sprinty, než toho kluka dohonil. "Za prvé," začal, "jen jsem si chtěl popovídat a za druhé, i kdybys byl gay, což mi nechceš říct, nejsi můj typ. Jsi moje oběť, takže si s tebou potřebuju popovídat o tom, jaké mám trable v ráji. Mám nutkání to někomu říct, ale nikdo mě poslouchat nebude."

   Kluk vedle něj zastavil a než to stihl Jay zaznamenat, zastavil se pár kroků před ním. "A proč si myslíš, že tě budu poslouchat?" zeptal se Jaysona.

   Jay pokrčil rameny. "Klidně to pak můžeš zapomenout nebo naopak říct všem, co za magora jsi potkal, ale nech mě si vylít srdíčko."

    Šlo vidět, že jeho společník váhá. Podezíravě se na Jaysona díval, ale pak se rozhodl. "Tak fajn."

   Jayson měl nutkání si pro sebe zatleskat, ale snažil se regulovat své přehnané reakce, aby si o něm brunet nemyslel, že je úplný šílenec (což si už tak pravděpodobně myslel). Kývl k další lavičce kousek od nich. "Sedneme si."

   Posadili se náležitý kus od sebe. Jayson si odkašlal, věnoval brunetovi jeden malý úsměv a spustil: "Bylo nebylo, žil byl jeden dokonalý kluk, to myslím sebe, a-"

   Brunet se na něj podíval vražedným pohledem a Jayson tak usoudil, že nejspíš nemá rád pohádky. Tak se jen zasmál a začal normálně. "Jasně, sorry. Před nějakou dobou se do bytu naproti tomu mému přistěhoval kluk. Mám mu dát krycí jméno? Třeba Gertrůda? Ne, oukej, to by nebylo fér. Jmenuje se Cody. Je roztomilý, tmavovlasý a má krásný oči. Ale to odbočuju..."