Million Reasons

LV.

Cody (Neděle, 15.7., 11:21)

◼▪◼  

"Je všechno v pohodě, Jade? Jayson mi nebere telefon. Volal jsem mu tak stokrát."

   Dívka si povzdechla. "Jo. Jay je teď u své mámy a telefon má buď doma nebo si vypnul zvonění."

   Cody stáhl rty do úzké linky a zavřel oči. Pevněji sevřel mobil v ruce. "Měl bych tam být. Sakra, jsem ten  nejhorší přítel na světě. Jak mu je? Včera jsem s ním taky mluvil, ale nemůžu vědět, jestli říká pravdu."

   "Jeho máma se pořád neprobudila, takže nic moc. Celý dny jen sedí u její postele. Snažila jsem se ho vytáhnout alespoň někam na oběd, ale ani se nehne, raději si zajde jen do bufetu pro bagetu." Jade se odmlčela. "A chybíš mu. Včera mi už i řekl, že by byl raději, kdybys tady byl místo mě ty. Docela to zamrzelo, ale je docela mimo a vlastně se mu nedivím."

   Cody přestal procházet celý byt, posadil se na sedačku a podepřel si rukou hlavu. "Já vím, že bych tam měl být. Už to zařizuju v práci. Jestli to vyjde, zítra ráno budu tam."

   "Vážně?" vyjekla Jade. "To je úžasný! Ani nevíš, jak mu to zlepší náladu!"

   Cody se pousmál. "Snad jo. I tak bych tam měl být od začátku. Děkuju, že tam pro něj jsi alespoň ty."

   Jade chvíli neodpovídala a podle zvuků Cody usoudil, že se proplétá někde mezi lidmi. "V pohodě. Právě jdu na nějaké pořádnější jídlo než jsou bagety, protože o těch se žít nedá." Cody se tiše zasmál. "Jo, Cody," vyhrkla ještě Jade. "Málem bych zapomněla. Všechno nejlepší k narozeninám. Dárek pro tebe mám doma a máš se na co těšit."

   Kdyby mu Jade nepopřála, Cody by si možná ani neuvědomil, že narozeniny vlastně má. Hlavu měl plnou Jaysona a toho, jak se nenáviděl, že tam teď s ním nemůže být. "Děkuju," odpověděl zmateně. "Ani jsem si neuvědomil, že už je patnáctého."

   "Řeknu Jayovi, ať ti zavolá. Nezapomněl na tvoje narozeniny, to ne, už v šest ráno šílel, že ti musí zavolat, ale zastavila jsem ho, aby tě neprobudil."

   Cody se uchechtl, jelikož před očima úplně viděl, jak to muselo probíhat. "Jo, to zní jako on."

   "Měl jsi ho včera vidět, jak málem převrátil nemocniční televizi, protože tady nemají ten program, kde moderuješ počasí. Skoro šel až na ředitelství," zasmála se Jade. Cody se usmál sice taky, ale akorát mu to připomnělo, jak by tam vážně měl být.

   "Řekni mu, že zítra mě tam bude mít v celé mé kráse nekráse. Neotravuj ho s tím, aby mi volal, on si vzpomene, pokud bude chtít. Jen mu vyřiď, že ho miluju a že už mi taky chybí."

   Jade zakňučela. "Já chci mít s někým taky takový vztah, jaký máte vy dva. To není fér."

  ◼▪◼  

Cody byl zrovna připravený si vyjít někam na oběd (nechtěl riskovat vyhoření bytu svým vařením a neměl tady Jaye, který by mu uvařil), když mu v kapse začal vyhrávat telefon. Nepatrně si povzdechl, jelikož dneska si už asi patnáct minut volal s Jade, pak s šéfem a musel odpovědět na několik narozeninových telefonátů, na což vzhledem k okolnostem neměl úplně náladu.

   Když ale vytáhl mobil z kapsy a na displayi uviděl fotku sebe a Jaye, jak mu dává pusu na líčko, nálada se mu okamžitě zlepšila.

   "Vážně jsi jen po Jade chtěl, ať mi vyřídí ta pěkná slůvka a abych ti nevolal?" Bylo první, co Jayson řekl. Kupodivu zněl docela radostně.