Královna z lesa ✔

IV.

Našpulila jsem rtíky a snažila se dělat uraženou, jeho to však pouze rozesmálo. Dala jsem ruce v bok, byla jsem na něj tak naštvaná, a pořádně jsem nevěděla ani proč.

"Proč jsme tady? A proč se na mě ptáš po celém městě? Děláš mi z ostudy kabát." Vykřikla jsem na něj. On to ale stále nebral vážně. Pomalu, jakoby se mi vysmíval.

"Vážně neznáš odpověď na tyto otázky?" Zaculil se a já si skousla ret. Bylo to divné, mísili se ve mě pocity, které jsem ještě nikdy nepocítila. Ten člověk mě měnil, a to se mi nelíbilo.

On se najednou sehnul ke mě a zašeptal mi do ucha.

"Opravdu chceš znát odpověď na tvoje otázky?" Řekl a já cítila jeho horký dech na svém krku. Dělal to schválně, chtěl, abych ho chtěla.

Otevřela jsem oči, a jeho rty se blížily k těm mím. Políbil mě. Užívala jsem si jeho polibek, když v tom jsem si to uvědomila. Líbám se tu v lese s úplně cizím mužem. Rychle jsem od něj odlepila své rty. Napřáhla jsem svou paži a vlepila mu pořádnou facku. Bála jsem se, co teď příjde. Bez jediného slova jsem utekla.

"Jsi tu nějak brzo." Ozvala se má matka, když jsem se vrátila domů.

Sedla jsem si k ní na lavici a objala ji, jako když jsem byla malá holčička. Rozplakala jsem se jí na rameno a shodila ze sebe všechnu tu tíhu.

Matka nic neříkala, nebylo to třeba. Objala mě také a hladila mě po zádech. Zpívala mi písničku, kterou zpívala vždy, když jsem byla smutná.

"Jdi se vyspat. Zítra přijede strýc, a vezme nás do města." Řekla má matka, když dozpívala. Já jsem na to zakývala a šla jsem nahorů k sobě do pokoje.

Rozvalila jsem se po své posteli ještě v šatech a chvíli na to usnula. Zdál se mi podivný sen, a převalovala jsem se ze strany na stranu. Byla jsem v lese v nádherných šatech a přede mnou šli dvě děti, chlapec a holčička.

"Sigrid, Gustav." Mlela jsem potichu, když jsem se probouzela.

Zrovna, když jsme s matkou snídali, uslyšely jsme klepání na dveře. Rychle jsem utekla ke dveřím a otevřela je. Moje tušení bylo správné, stál tam strýc Hugo.

"Strýčku!" Vyjekla jsem a skočila mu do náruče. Sice trochu zavrávoral, přeci jen, už jsem nebyla malá holka, ale ustál to.

"Rád tě vidím Ingrid." Pozdravil mou matku a políbil ji ruku. Bylo mi úplně jasné, že má matka se strýci líbí. Dokonce si myslím, že ji mému otci záviděl. Ale ona by nikdy nesouhlasila se sňatkem, protože by to bylo skandální, vzít si manželova bratra.

"I já tebe, Hugo. Najíš se s námi?" Zeptala se ho a pobídla ho ke stolu. Strýc však zakroutil hlavou.

"Kdepak, vezmu vás do města, a najíme se tam." Řekl, a už nás vyváděl ven.

Stál tam jeho nový kočár. Byl černý a na něm byli zlaté ornamenty. Celému kočáru dominovalo strýcovo příjmení Mansson. Byl totiž známý obchodník s látkami, a oblékal dokonce i královský dvůr.

Nasedli jsme do kočáru a strýc řekl svému kočímu, ať nás odveze do centra Stockholmu. Koukala jsem z okna, a všechno najednou bylo jiné, vidět svět z takové rychlosti. Všechno se to promněňovalo v barevnou mlhu. Byla jsem do toho tak zasněná, že jsem poznala, že jsme ve Stockholmu, až když kočár zastavil, a to tady žiji.

Vystoupili jsme a všichni na nás koukali, jako kdybychom byli nějaké panstvo. Myslela jsem, že půjdem do hospody, ale strýc zabočil do úplně jiné uličky. Pohybovalo se v ní spoustu nádherně oblečených dam s nosánkem nahoru.

Vstoupili jsme do salónu nejlepšího krejčího, kterému dodával strýc látky, pana Allena.

"Hugo!" Vykřikl pan Allen a poplácal se s ním po zádech."Vezeš mi snad nové zboží?" Zeptal se a přitom si nás nenápadně prohlížel.

"Dovol, abych ti představil svou švagrovou Ingrid a neteř Karin." Řekl a my jsme se uklonily." Chci jim nechat ušít nové šaty." Já i s matkou jsme se na sebe nadšeně podívaly.

"Hugo, to přece nemusíš." Řekla matka svým líbezným hláskem a mrkala kukadly na strýce.

"Ale musím." Smál se strýc a pohlédl na matku." Potřebujete totiž šaty na mou svatbu. Budu se ženit." Vypadlo ze strýce a matce najednou klesla brada.