Královna z lesa ✔

XVII.

Cítila jsem se tak blažená. Seděla jsem s Erikem zrovna u večeře, když v tom jsem ucítila kopnutí. Upustila jsem příbor a hladila si své břicho.

"Děje se něco?" Vstal impulsivně Erik a přiběhl ke mě.

"Kdepak, jen mě děťátko koplo." Usmála jsem se a on si oddychl.

"Můžu pro tebe něco udělat?" Zeptal se starostlivě a stiskl mi dlaň.

"Můžeš mě namasírovat?" Řekla jsem mu pod chvilce mlčení a on se strašně smál.

Stoupl si mi za záda a jemně mnul má ramena. Trochu jsem se uchechtla. Mě, bývalé služce právě masíroval ramena sám král.

"Udělala sis ze mě sluhu." Zašeptal mi svůdně do ucha.

"Kdepak. To já jsem tvým služebníkem. Kdybys mi přikázal někoho zabít, z lásky k tobě bych to udělala." Řekla jsem a v tu chvíli jsme se políbili.

Líbilo se mi někoho takhle ovládat, ale neovládala jsem ho víc, než on mě. Náš vztah byl jak váhá. Povolil jeden a zbortil se i ten druhý.

Erik mě bohužel musel pak opustit. I večer pracoval a já si musela vymyslet zábavu sama. Moc toho ale k zabavení nebylo. Na koni už jsem kvůli dítěti jezdit nemohla. Vyšívání mě také nebavilo celý den a večer se procházet moc nešlo.

Snažila jsem si tedy najít nějaké přítelkyně. Věděla jsem, že hraběnka Orlová pořádá každý pátek večer ve svém salónku čajové dýchanky. Sebrala jsem všechnu odvahu a šla za nimi. Slyšela jsem za dveřmi ženský smích a zaklepala jsem.

"Přejete si?" Zeptala se mě hraběnka nepříjemně, když jsem vstoupila do jejího salónku.

"Omlouvám se, jestli jsem nějak vyrušila Vaši společnost, ale chtěla jsme se zeptat, jestli bych se nemohla připojit." Vyladlo ze mě nervózně.

"Promiňte madam, ale toto je uzavřená společnost." Řekla hraběnka chladně, až mi z toho běhal mráz po zádech.

Už jsme chtěla poníženě odejít, když v tom se zvedla jedna mladá šlechtična.

"Ale notak, Kateřino. Nebuďte hrubá a přijměte ji mezi nás. Co vy víte, kdy se Vám bude hodit náklonost osoby, které král nejvíce věří." Vypustila mile a všichni hleděli s očekaváním na hraběnku.

"Tak dobrá. Posaďte se mezi nás. Lady Greenová bude zajisté ráda, když se posadíte vedle ní." Řekla a koukla směrem k té ženě, která se mě zastala.

"Těší mě. Já jsem Marie Greenová, manželka lorda Greena." Představila se mi a podala mi ruku.

Marie byla moc příjemná společnost. Povídala mi o večírcích, na kterých byla, o svém manželovi, kterého jistě milovala a o čerstvých drbech ze dvora.

"Vy jste také na dvoře žhavým tématem. Spoustu lidí odsuzuje královo jednání. Místo, aby plodil dědice, plodí levobočky." Řekla a smutně se na mě podívala.

"Jste mírná, Marie. Já ze všech koutů slyším slovíčko bastard." Řekla jsem jí na to a nedala na sobě znát, jak moc mě to bolí.

"Jak se do Vás král vůbec zamiloval?" Zeptala se mě a snažila se změnit téma.

"To je dlouhý příběh, ale někdy Vám ho povím." Odpověděla jsem jí na to.

"Takže procházka? Zítra?" Řekla a já jí na to přikývla.

Pak jsem se omluvila a ze společnosti jsem, ke štěstí některých dam, odešla. V ložnici se svlékla do košile a usnula sama v posteli s tušením, že se i sama probudím.

V noci jsem se vzbudila. Od té doby, co jsem byla těhotná jsem toho moc nenaspala. Promnula jsem si oči a uviděla, jak leží Erik na zemi a pláče. Rychle jsem se zvedla a přiběhla k němu. Rozhodilo mě to, ještě nikdy jsem neviděla nějakého muže brečet.

"Co se stalo?" Zeptala jsem se ho potichu a hladila ho po vlasech.

"Nikdy jsem pro něj nebyl dost dobrý. Vždycky miloval mého bratra, mě ne." Plakal sklopil hlavu do dlaní.

"Já tě miluju. Lid tě miluje, a i naše dítě tě bude milovat. Jsi víc milován, než si myslíš." Řekla jsem mu, aniž bych věděla, o co jde. Doufala jsem, že na vše zlé zapomene. Za jeho úsměvem se skrývalo tolik trápení.